Štítek
Sedím v Uberu a jedu domů. Je 11 hodin ráno 21. prosince a já mám na sobě černou koženou čepici s kšiltem, velký černý brýle a na klíně držím krabici s dortem, na které leží kytice růží, která vypadá stejně zbědovaně, jako já se cítím. Řidič pochopil z mého výrazu a...
Už jsem zase někdo jiný. Potřebuju páku, co by mě vtáhla zpátky do reality. Do mojí reality. Je pozdě. Jsem unavená. Mám hodně práce, ale nejsem schopna tím hnout. Za vším co se dnes událo mám mlhu. To byl někdo jiný. Jakoby se to ani nestalo. Jakoby celý...
Na vysokých podpatcích jsem se po mramorové dlažbě doklouzala až k recepci bez zranění. "Dobrý den, prosím vás, nevíte, kde tady má být konference pro blogery?" "Jojo půjdete doprava do budovy C, pak výtahem do šestého patra a tam zahnete vlevo." ...
Sedím naproti oknu a vydechuji šedivý, špinavý kouř, který se vzápětí vrací naproti mě. Nedbaje otevřevřeného okna. S větrem se spojili, aby mě usvědčili z mého hanebného činu jakým jen kouření může být. Je to moje malé tajemství. Stejně jako pití. Alkohol a cigarety....
“Láhev od žalu je prázdná však dolít si do sklenky, myšlenka spásná, kolik na zlomené srdce, potřebuješ lepenky? To z mého já se stal zrádce” Koukám na telefon a čtu to stále dokola. Básnička od úplně neznámého muže. Dobře. Tak jdeme na to. "Společnost hledat u...
Jdu po proudu řeky a nechám na sebe působit mrazivou krásu Pražského pobřeží. Mosty, věžičky a domy. Ačkoliv už je ve vzduchu cítit, že kvetou stromy a s nimi spojený neodmyslitelný příchod jara, přesto je dnes šedá a pichlavá zima. Jdu dál a vím, že tam v dáli na mne...