Jak se bavit s fashion blogerkami

26. 5. 2019
Petra Jelének

Na vysokých podpatcích jsem se po mramorové dlažbě doklouzala až k recepci bez zranění. 

„Dobrý den, prosím vás, nevíte, kde tady má být konference pro blogery?“ „Jojo půjdete doprava do budovy C, pak výtahem do šestého patra a tam zahnete vlevo.“   

Těžko říct na co můj mozek myslel v tu chvíli, ale danou informaci nebyl schopen vstřebat kompletní a tak jsem se dostala k prvnímu výtahu a jela do šestého patra.  
Po necelých deseti minutách bloudění jsem konečně našla šesté patro budovy C a vtrhla do místnosti, kde již čekalo všech pět ostatních blogerek. Skutečných blogerek.
Ne jako ty, PJ.  

Zpočátku nesmělé přikyvování všech zúčastněných se velmi rychle přesunulo do vášnivé debaty. Jediný kdo stále nesměle přikyvoval jsem byla já.  
Jsem nejmladší.
Nejsem fashion blogerka. 
Nemám facebook.
Mám jen blog.
Ahoj.  

Svět fashion blogerek je zvláštní.   
Je to naoko přátelský klub, který už dávno přestal vytvářet přátelství. Tady je rvačka o čtenáře. Kdysi se tam zformulovala přátelství, která trvají do dnes, ale teď nikdo přes svou vlastní důležitost nemá čas na ty nové.  

Nevnímejte mě špatně.
Fashion blogerky jsou ženy hodny obdivů. Vždy upravené, bystré a nikdo by si s nimi nepřál jít do konfliktu. (Já rozhodně ne.) A všechno, co mají (jejich blog) si  vybudovaly od základů samy.   

P.S. Ještě mě čeká pár konferencí. Třeba ze mě za tu dobu bude fashion bloggerka.
P.P.S. To by znamenalo minimum textu, jak jsem se dozvěděla.
P.P.P.S. A budu si muset pořídit vše od applu, protože to je cool. 
P.P.P.P.S. Hah. Kecám na to nemám předpoklady. 

(Tento článek byl původně zvěřejněn v 29. března roku 2014. A vcelku mne pobavilo porovnání mne samotné tehdy (16 let) a dnes (22 let). Trošku mi chybí ten pocit být všude nejmladší a smutné je že mám dnes všechno od applu i facebook, těžko říct co by mi moje mladý já dneska řeklo?)

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

V jemném světle ranního slunce nás touha učí něco o nás samotných. O našich rituálech. O tom, jak tenká je hranice mezi zbožněním a zničením.¨ Jsou rána, kdy se probudíte s podivným hladem. Ne tím, který vyřeší snídaně. Je to hlad, který sídlí někde hlouběji, v místě,...

Proč slavíme nový rok?

Sedíme v lednu u stolu zavalených zbytky cukroví, s hlavou ještě těžkou od silvestrovského šampaňského, a s podivnou vážností vyhlašujeme: Letos to bude jinak. Letos přestanu jíst sladkosti. Letos začnu cvičit. Letos budu lepší verzí sebe sama. Říkáme to uprostřed...

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Jsou chvíle, kdy se život tiše rozpadá.Bez nějakého výrazného výbuchu, bez dramatu. Jen se jednoho dne probudíte a všechno kolem vypadá stejně, ale cosi se změnilo. Káva chutná stejně, tramvaj jede opět ve stejný čas, lidé kolem říkají stejné věty, a přesto to působí,...