Existuje jeden pocit, pro který nemáme pořádné slovo. Není to smutek, ani úzkost, ani nuda v klasickém slova smyslu. Je to spíš takový tichý šum, který někdy uslyšíte uprostřed všedního dne, náhle, bez varování, při něčem naprosto banálním. Stojíte u okna. Nebo...
Rubrika
Příběhy
Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá
Jsou věci, které o sobě víte. A jsou věci, které o sobě teprve snášíte vědět. Mezi nimi je propast. Ne hluboká, ale mlžná. Taková, přes kterou nevidíte na druhý břeh, dokud na něm nestojíte. A pak se otočíte a nevíte, kdy jste přešli. Nevíte ani zda tam byl most nebo...
#46: Milostný dopis
Píšu ti v květnu, v měsíci, kdy prvního máje předstíráme, že rozumíme romantice. Kdy se city redukují na pusu pod rozkvetlu třešní a bonboniéru, kdy se láska stává komoditou měřitelnou v cenách večeří při svíčkách. Ale ty a já víme, že láska je něco jiného. Něco...
#46: Zase živá (?)
Existuje jeden konkrétní moment na jaře, který nejde přesně pojmenovat, ale myslím si, že ho každý zná. Není to první sluneční den, ani ten, kdy jsem odložila kabát. Je to spíš okamžik, kdy jsem si uvědomila, že jsem přestala čekat. Že někde cestou mezi lednem a...
#45: Vidět a být viděn
Březen mě vždycky trochu dezorientuje. Ne nutně nepříjemně, spíš jako když se probudíte v cizím pokoji a chvíli nevíte, kde jste, ale postel je pohodlná a světlo oknem přívětivé. Jaro přichází a vzduch se mění. Jako by někdo zvedl těžkou deku z celého města a lidé...
#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?
Raymond Carver napsal povídkovou sbírku, která se jmenuje právě takhle. Čtyři lidé sedí u stolu, pijí víno a snaží se definovat lásku. Nedaří se jim to. Skončí opilí, unavení a bez odpovědi. Možná proto, že odpověď nehledali tam, kde skutečně je. Únor je měsíc, kdy se...





