Rubrika

Příběhy

#45: Vidět a být viděn

#45: Vidět a být viděn

Březen mě vždycky trochu dezorientuje. Ne nutně nepříjemně, spíš jako když se probudíte v cizím pokoji a chvíli nevíte, kde jste, ale postel je pohodlná a světlo oknem přívětivé. Jaro přichází a vzduch se mění. Jako by někdo zvedl těžkou deku z celého města a lidé...

#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?

#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?

Raymond Carver napsal povídkovou sbírku, která se jmenuje právě takhle. Čtyři lidé sedí u stolu, pijí víno a snaží se definovat lásku. Nedaří se jim to. Skončí opilí, unavení a bez odpovědi. Možná proto, že odpověď nehledali tam, kde skutečně je. Únor je měsíc, kdy se...

#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr

#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr

Každý leden nás digitální svět zahltí novými začátky. Potřeba začít znovu, jako bychom byli vadné výrobky, které je třeba stáhnout z trhu a nahradit lepší verzí. Jako by náš život byl dokument, který můžeme prostě smazat a začít psát od začátku.  Virginia Woolf kdysi...

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

Někdy se probouzím a chvíli mi trvá, než si vzpomenu, kde jsem. Ne fyzicky, ale existenciálně. Nacházím se někde mezi přežitím a zhroucením, mezi ambicemi a odpoutáním. Dělám matchu. Odpovídám na e-maily. Existuji ve světě, kde nežiji, jen zabíjím čas. A většinu dní...

#41: Obnova a tradice

#41: Obnova a tradice

V ulici, kde bydlím, jaro co jaro vykvetou všechny stromy růžově. Celá ulice je lemovaná růžovými třešněmi a přivádí tak mnoho influencerů a jiných s touhou udělat si fotku s růžovým jarním pozadím a zakonzervovat tak tento prchavý okamžik. Včera se opět tento magický...