Existuje jeden konkrétní moment na jaře, který nejde přesně pojmenovat, ale myslím si, že ho každý zná. Není to první sluneční den, ani ten, kdy jsem odložila kabát. Je to spíš okamžik, kdy jsem si uvědomila, že jsem přestala čekat. Že někde cestou mezi lednem a...
Rubrika
Editorial
#45: Vidět a být viděn
Březen mě vždycky trochu dezorientuje. Ne nutně nepříjemně, spíš jako když se probudíte v cizím pokoji a chvíli nevíte, kde jste, ale postel je pohodlná a světlo oknem přívětivé. Jaro přichází a vzduch se mění. Jako by někdo zvedl těžkou deku z celého města a lidé...
#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?
Raymond Carver napsal povídkovou sbírku, která se jmenuje právě takhle. Čtyři lidé sedí u stolu, pijí víno a snaží se definovat lásku. Nedaří se jim to. Skončí opilí, unavení a bez odpovědi. Možná proto, že odpověď nehledali tam, kde skutečně je. Únor je měsíc, kdy se...
#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr
Každý leden nás digitální svět zahltí novými začátky. Potřeba začít znovu, jako bychom byli vadné výrobky, které je třeba stáhnout z trhu a nahradit lepší verzí. Jako by náš život byl dokument, který můžeme prostě smazat a začít psát od začátku. Virginia Woolf kdysi...
#42: Mýtus nového já aneb proč nás představa restartu tak přitahuje
Někde v dálce, v té mlhavé zóně za “možná jednou” a “už skoro”, existuje verze mě samotné, která má všechno pod kontrolou. Má byt ve staré Vinohradské vile, kde nikdy není ani snítko prachu, píše na terase kavárny za rohem a nikdy nemá špatný outfit. Její myšlenky...
#42: Hledání smyslu v rozbitém světě
Někdy se probouzím a chvíli mi trvá, než si vzpomenu, kde jsem. Ne fyzicky, ale existenciálně. Nacházím se někde mezi přežitím a zhroucením, mezi ambicemi a odpoutáním. Dělám matchu. Odpovídám na e-maily. Existuji ve světě, kde nežiji, jen zabíjím čas. A většinu dní...





