Rubrika

Editorial

#46: Zase živá (?)

#46: Zase živá (?)

Existuje jeden konkrétní moment na jaře, který nejde přesně pojmenovat, ale myslím si, že ho každý zná. Není to první sluneční den, ani ten, kdy jsem odložila kabát. Je to spíš okamžik, kdy jsem si uvědomila, že jsem přestala čekat. Že někde cestou mezi lednem a...

#45: Vidět a být viděn

#45: Vidět a být viděn

Březen mě vždycky trochu dezorientuje. Ne nutně nepříjemně, spíš jako když se probudíte v cizím pokoji a chvíli nevíte, kde jste, ale postel je pohodlná a světlo oknem přívětivé. Jaro přichází a vzduch se mění. Jako by někdo zvedl těžkou deku z celého města a lidé...

#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?

#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?

Raymond Carver napsal povídkovou sbírku, která se jmenuje právě takhle. Čtyři lidé sedí u stolu, pijí víno a snaží se definovat lásku. Nedaří se jim to. Skončí opilí, unavení a bez odpovědi. Možná proto, že odpověď nehledali tam, kde skutečně je. Únor je měsíc, kdy se...

#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr

#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr

Každý leden nás digitální svět zahltí novými začátky. Potřeba začít znovu, jako bychom byli vadné výrobky, které je třeba stáhnout z trhu a nahradit lepší verzí. Jako by náš život byl dokument, který můžeme prostě smazat a začít psát od začátku.  Virginia Woolf kdysi...

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

Někdy se probouzím a chvíli mi trvá, než si vzpomenu, kde jsem. Ne fyzicky, ale existenciálně. Nacházím se někde mezi přežitím a zhroucením, mezi ambicemi a odpoutáním. Dělám matchu. Odpovídám na e-maily. Existuji ve světě, kde nežiji, jen zabíjím čas. A většinu dní...