Na vysokých podpatcích jsem se po mramorové dlažbě doklouzala až k recepci bez zranění. "Dobrý den, prosím vás, nevíte, kde tady má být konference pro blogery?" "Jojo půjdete doprava do budovy C, pak výtahem do šestého patra a tam zahnete vlevo." ...
Rubrika
od vedle
Samoto
Sedím naproti oknu a vydechuji šedivý, špinavý kouř, který se vzápětí vrací naproti mě. Nedbaje otevřevřeného okna. S větrem se spojili, aby mě usvědčili z mého hanebného činu jakým jen kouření může být. Je to moje malé tajemství. Stejně jako pití. Alkohol a cigarety....
Poezie bezejména a muž bez tváře
“Láhev od žalu je prázdná však dolít si do sklenky, myšlenka spásná, kolik na zlomené srdce, potřebuješ lepenky? To z mého já se stal zrádce” Koukám na telefon a čtu to stále dokola. Básnička od úplně neznámého muže. Dobře. Tak jdeme na to. "Společnost hledat u...
Nespočet hodin a stejně špatný čas
Jdu po proudu řeky a nechám na sebe působit mrazivou krásu Pražského pobřeží. Mosty, věžičky a domy. Ačkoliv už je ve vzduchu cítit, že kvetou stromy a s nimi spojený neodmyslitelný příchod jara, přesto je dnes šedá a pichlavá zima. Jdu dál a vím, že tam v dáli na mne...
Zastavit svět a pohnout vesmírem
Středa je nejideálnější den na to vyrazit někam do baru se skupinou přátel. Pátky nejsou dobrý, když vás je víc a nechcete jen lovit a být loveni. V pátek jsou bary plný a barmani pomalý a lidi divný. Sobota je druhej pátek a neděle už je zase až moc zabito. Kluby v...
Halloweenské známosti
Sedím v Louveru a už začínám nervózně pokukovat po telefonu. Fotablista píše, že už je na místě, tedy v baru přes ulici. A já tu sedím s excentrickým hercem, který si dal ještě dezert a pořád povídá. “No tak přijď klidně i s maminkou a já vám ukážu divadlo.”...