Nekonečné léto

měsíc nekonečného léta
1. 7. 2020
Petra Jelének

Mám pro vás dvě dobré zprávy. První, že ten zvláštní rok 2020 je už ve své druhé polovině, a ta druhá, že je léto.

Teď, když jsem si vás tak hezky naladila, můžu si tu dovolit udělat coming out a přiznat něco, za co mě možná většina z vás pošle do luků a hájů. Dost možná už si nepřečtete jediný můj článek a budete dělat, že neexistuji. Tak jdeme na to.

Nesnáším léto.

Ještě dýcháte? V pořádku, super.

Tak zaprvý, nezvládám vedra. Něco jiného je horko v přímořské oblasti a něco jiného u nás. To suché, vyčerpávající, hlavu zamotávající vedro. A to nechtějte, abych začala o vedru ve městě, protože to je samosebou úplně nejhorší. A já miluju město a odmítám trávit dva měsíce ve vyhnanství. Nesnáším letní lenost. Takové to ospalé letní městečko, jako vystřižené z filmu Slunce, seno. Asi je to z části i tím, že jsem možná ve věku, který by se dal zase popsat jako Mladí a neklidní. Jenže jak můžu být mladá a neklidná, když je mi horko a nic nemůžu? Jak můžu bojovat proti letní lenosti, když sama po příchodu domů sednu před větrák a nemám sebemenší chuť vyjít ven?
Nesnáším ani ten tlak na to, že je léto a mají se dělat věci. Kde jsi byla v létě? Co naprosto neuvěřitelného jsi zažila? Kolik letních lásek jsi prožila? Kolik spontánních a nezodpovědných věcí jsi udělala? Měla jsi alespoň jeden drobný úraz?

Než se se mnou pustíte do argumentací, proč nemám pravdu a jak je možné to všechno s přehledem zmáknout a užít si nezapomenutelné léto, nechte mě dopsat tyto řádky. Děkuju.

Léto by totiž nemělo být jen během dvou měsíců prázdnin, které máme zažité ze školy.

Navrhuji koncept nekonečného léta.

Proč si má člověk užívat self care rituálů jen v létě?
Proč s přáteli podnikat zajímavé výlety jen v létě?
Proč dělat spontánní a nezodpovědné rozhodnutí jen v létě?
Proč občas prostě nevydechnout i jindy než v létě? Proč nemít letní chvilkové známosti i jindy než jen v létě?
Proč nežít léto celý rok?

Místo nedočkavého čekání na červenec a srpen a pak strachu, že už se blíží září, brát každý měsíc, jako by byl součástí léta?
Být turistou ve vlastním městě. Zachovat si pocit volnosti a svobody i mimo letní měsíce. Dělat rozhodnutí z minuty na minutu. Žít v únoru tak, jak byste žili v červenci. Dát si nějakou předraženou ale hrozně dobrou delikatesu. Zkoušet nový jídla, věci, činnosti, oblečení, milence, účesy. Mít dokonalou pedikůru.
Nekonečné léto startuje teď a je za jakých teplotních podmínek, je to stav mysli, který si držíme v sobě. A tohle nekonečné léto, bude naprosto fantastické!

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

#46: Milostný dopis

#46: Milostný dopis

Píšu ti v květnu, v měsíci, kdy prvního máje předstíráme, že rozumíme romantice. Kdy se city redukují na pusu pod rozkvetlu třešní a bonboniéru, kdy se láska stává komoditou měřitelnou v cenách večeří při svíčkách. Ale ty a já víme, že láska je něco jiného. Něco...

#46: Zase živá (?)

#46: Zase živá (?)

Existuje jeden konkrétní moment na jaře, který nejde přesně pojmenovat, ale myslím si, že ho každý zná. Není to první sluneční den, ani ten, kdy jsem odložila kabát. Je to spíš okamžik, kdy jsem si uvědomila, že jsem přestala čekat. Že někde cestou mezi lednem a...

#45: Vidět a být viděn

#45: Vidět a být viděn

Březen mě vždycky trochu dezorientuje. Ne nutně nepříjemně, spíš jako když se probudíte v cizím pokoji a chvíli nevíte, kde jste, ale postel je pohodlná a světlo oknem přívětivé. Jaro přichází a vzduch se mění. Jako by někdo zvedl těžkou deku z celého města a lidé...