Vítejte v měsíci, kdy si všichni hromadně řekneme NO A CO!
Existují dva způsoby jak tuto frázi pronést. Ten první je lehce pasivně agresivní, apatický, taková rétorická otázka doprovázená koulením očí, něco co každý z nás používal, když byl teenager. Alternativa k trochu dospělejšímu „A?“ s podtextem „Pointa je jaká?“.
Ale o tom se tady bavit nebudeme.
Naším tématem je ta druhá varianta NO A CO! Je to ta hlasitější možnost. Takový maskot našeho měsíce namixovaným s trochou „je mi to jedno“ a se zdravou dávkou „nech mě žít“.
NO A CO je o tom nechat po sobě všechno (ať už je to stres, krize, pot) jen tak sklouznout, abyste si mohli vzít zmrzlinu a vychutnat si vůně léta.
No a co, že letošní léto možná nebude tak epické, jak jsme si všichni plánovali.
No a co, že nebudou žádné fesťáky.
No a co, že asi neprocestujete tolik zemí, jak jste si původně plánovali.
No a co, že nesnášíte krátké džínové šortky a všichni je milují.
No a co, že nemáte ani trochu postavu do plavek a nemáte motivaci s tím nic dělat.
No a co, že se teď cpete něčím, co vám v dosažení vytoužené postavy ani trochu nepomůže. (Já také, jsme v tom společně.)
No a co, že…
Můžu jít donekonečna. (Například tady nebo tady)
Když jsme v prosinci v redakci plánovali, jaká témata měsíce si pro vás na tento rok připravíme, rozhodně by nás nenapadlo, že přijde to, co přišlo. Ale jsem pyšná na to, jakým způsobem jsme to všichni zvládli. Je čas na to si sednout, vydechnout na chvílí a říct si jedno velký NO A CO!
