Měsíc na to, cítit se dobře

1. 2. 2020
Petra Jelének

Ahoj a vítejte. Jestli vám to nevadí, můžete mě prosím poškrábat trošičku dole na zádech – anooo přesně tam: únor 2020 je oficiálně měsícem na to, cítit se dobře tady na Style Brunchi.

A že pro to nemáte důvod? Nesmysl. Právě jste přežili nejdelší měsíc v roce, jakým se leden zdá být. Není to super? Zvládli jsme to!

Svět se zbláznil. Ale to je jedno, protože my jsme se rozhodli, že budeme v pohodě. Bude Valentýn, ale to je v pořádku, protože my se cítíme dobře. S partnerem nebo bez partnera. Koupíme si šampaňský, kvalitní víno, parfém nebo vynikající bonbónieru jenom pro nás, protože si to můžeme dovolit. Pro jednou. A protože se cítíme dobře.

A pokud si myslíte, že to nejde, i tak jste tu správně. Protože cítit se dobře se musíme naučit. Je to tvrdej boj.

Koronavirus, Británie vystoupila z EU, blíží se krize, možná třetí světová, dotace, nedotace, politická situace u nás se furt nemění a všechno je vlastně absolutně na pendrek. Stačí se podívat na titulku jakýhokoliv zpravodajského webu nebo v novinové verzi. Svět jde do háje, řežeme si pod sebou větev a kdyby jste to nevěděli, tak všichni jednou umřeme. Pravá láska neexistuje, tinder je plnej podivnejch lidí a už nedostáváte ani žádný nežádoucí fotografie mužských přirození. Bydlení v Praze je drahý a situace se nelepší. A Brno na tom neni o nic moc líp. Zásoby vody se tenčí a do tohodle světa chcete přivést dítě? A s kým prosimvás?

Všechno je prostě absolutně špatně. Ale i přesto jsme tu. Je únor a my se budeme cítit dobře. Ne jen dobře. Výborně. Bude nám krásně. Odměna je pak jistá.

Najednou svítí sluníčko a je to fajn. Co vás nezabije, to vás posílí a smrt je jen nemožnost možnosti nikoliv možnost nemožnosti. Nebo tak nějak. A je to úplně jedno, protože my jsme teď. Děláme vše s naším nejlepším vědomím a svědomím. A víc nezměníme, tak proč to řešit? Protože svět se točí stejnou rychlostí. A každej malinkej človíček se nějak snaží přežít. A to je jedno. Nemá smysl číst o tragediích, který se už staly. Musíme žít dál. A žít tak, abychom se za to nemuseli stydět. Protože jen tak se můžeme dobře cítit. A k tomu nepotřebujeme ani muže. Ačkoliv ten sex může být sladkej bonus. Ale raději žádnej sex než špatnej sex. Nebo ne? To je oč tu běží.

A samozřejmě jako vždy, doufáme, že si ten náš Brunch užijete. Že si k nám přisednete a řeknete, „hele, to je hezký, ale teď chci slyšet tohle“ A to můžete buď formou komentáře nebo na našem facebooku případně instagramu.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

#45: Vidět a být viděn

#45: Vidět a být viděn

Březen mě vždycky trochu dezorientuje. Ne nutně nepříjemně, spíš jako když se probudíte v cizím pokoji a chvíli nevíte, kde jste, ale postel je pohodlná a světlo oknem přívětivé. Jaro přichází a vzduch se mění. Jako by někdo zvedl těžkou deku z celého města a lidé...

#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?

#44: O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?

Raymond Carver napsal povídkovou sbírku, která se jmenuje právě takhle. Čtyři lidé sedí u stolu, pijí víno a snaží se definovat lásku. Nedaří se jim to. Skončí opilí, unavení a bez odpovědi. Možná proto, že odpověď nehledali tam, kde skutečně je. Únor je měsíc, kdy se...

#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr

#43: Nový rok ne jako restart, ale jako kurátorský výběr

Každý leden nás digitální svět zahltí novými začátky. Potřeba začít znovu, jako bychom byli vadné výrobky, které je třeba stáhnout z trhu a nahradit lepší verzí. Jako by náš život byl dokument, který můžeme prostě smazat a začít psát od začátku.  Virginia Woolf kdysi...