01.10.2018

Slábnoucí paprsky slunce, poslední loučení se s teplem. Šum stromů a spadané listy, co křupou pod nohama. Ta vůně podzimu a žádná jiná. Má to své kouzlo, tak melancholicky poetické. To, co se na jaře zrodilo teď pomalu umírá, aby dalšího jara mohlo přinést nové začátky.  Pochmurné ulice projasňují světýlka z teplých a útulných kaváren, kam občasný déšť nažene kolemjdoucí vychutnat si speciální pozdimní příchutě latté. Tak zabaleni do teplých vlněných svetrů a lehkých podzimních kabátů ploužíme se ulicemi a snažíme si vychutnat tu hru barev a užít si podzimní sklizeň.

Žádné roční období ve mne nevyvolává tolik pocitů jako podzim. Po rozlítaném létě, kdy člověk má pocit, že musí toho dělat tolik jinak, že si to dostatečně neužije a musí jet se koupat sem a grilovat tady a ukázat plavky támhle a hlavně se opálit. Podzim je tu od toho, aby se člověk vrátil domů, zklidnil se a užíval si trochu té domácké atmosféry.  Zároveň je tolik čerstvé sezónní zeleniny a ovoce, že by byl snad i hřích neupéct si dýňový/jablečný/hruškový koláč. Nepřipravit si pořádnou podzimní polívku a nevychutnat si všechno to, co i nám ve městech příroda nadělila. 

Je to o tom zastavení se a relaxaci a přípravy na zimu.  Je to o tom jít do přírody, je to o tom utřídit si myšlenky. Zapálit si svíčku a strávit dlouhé podzimní pochmurné dny v teplé dece s nějakou romatickou, melancholickou poezií. Arthur Rimbaud nebo Charles Bodler jsou moji podzimí průvodci. Stejně jako spoustu alb a filmů, kterým tu pravou vůni dodají až tyto měsíce. 

StyleBrunch kdysi věděl, jak si podzim užít. Později to trošku vyprchalo, je čas vrátit sem trošku podzimní atmosféry.  Bude tu několik podzimních receptů a návodů a tipů na filmy, hudbu popřípadě Halloweenské kostýmy do 5 minut, pokud slavíte Halloween. 

Zatím Vám mohu nabídnout jedinečný pohled do archivů podzimního StyleBrunche. Pokud se rozhodnete se tam ponořit, dovolím si menší varování, že čím hlouběji půjdete, tím děsivější to bude, ale ne v tom dobře děsivém slova smyslu, ale spíš v takovým tom stylu Béčkového filmu. Bude to historie až z doby, kdy mi bylo 13 let. Už jsem se se svým starým já srovnala a nestydím se za něj. (Tak moc.) 
Dva roky zpátky (cože?! 2016 už je dva roky zpátky?!) jsem řešila podzimní párování se, 2014 recept na apple crumble nebo recept na poctivou horkou čokoládu, 2013 jsem na sebe namazala falešnou krev a tvářila se děsně poeticky . Pokračování pak na starým blog.cz, recept na halloweenské muffiny z roku 2012, vyřezaná dýně trochu jinak, a zamyšlení čtrnáctiletý holky nad halloweenem, a focení se na hřbitově z roku 2011, cože to už je 7 let?!