Nová sociální síť BeReal je místo, kde jde o „autentičnost“. Její dominantní estetikou je jakási plánovaná nedbalost. Jen kdybychom se tolik nebáli vypadat špatně.
Už dávno víme, že něco jako autentická sociální síť je vlastně oxymóron. Nicméně pro francouzskou aplikaci BeReal, která byla spuštěna v prosinci 2019 a v poslední době získává na popularitě, je autenticita jejím skutečným a jediným cílem. Autenticita je ostatně obsažena už v rozpačitě upřímném názvu – BeReal „být skutečný“.
Jak BeReal funguje?
Každý den v jinou dobu vám BeReal pošle oznámení s výzvou ke zveřejnění fotky. „Je čas BeReal,“ vzkazuje aplikace. Poté máte dvě minuty na to, abyste vyfotili (zepředu i zepředu), co v danou chvíli děláte. „Neberte to příliš vážně,“ vyzývá aplikace. Fotku můžete pořídit znovu, ale uživatelé mohou vidět, kolikrát jste to udělali. (To jsem se bohužel dozvěděla až několik dní po stažení aplikace.) Dokud nezveřejníte svůj příspěvek, nemůžete zobrazit příspěvek nikoho jiného a po 24 hodinách vše zmizí, ačkoli ke svým vlastním starým příspěvkům máte přístup stále.
Myšlenka je prostá. Jde o snahu vytvořit antiInstagram – prostor bez filtrů, kde je kurátorský život nemožný; kde místo vyladěného snímků ústřic, zveřejníte fotku špinavou klávesnici svého notebooku. Zkrátka a dobře, naše mozky jsou natolik přizpůsobené budování naší online značky, že je téměř nemožné, aby byl zážitek ze sociálních médií jakkoli „autentický“. Nejblíže k tomu mám, když na svém osobním instagramovém účtu vkládám stories, ale i u nich přemýšlím „co když to uvidí …“
Ok, a co dál?
Největší silnou stránkou, ale i slabinou BeReal je, že je celkem nudná. Momentálně mám v aplikaci jen asi pět přátel a není v ní moc co dělat. Můžete komentovat nebo reagovat pomocí „RealMojis“, což jsou v podstatě selfie emotikony. (Tady je promarněná příležitost nazývat je „MeMojis“, jen tak mimochodem.) A to je asi tak všechno. Neexistuje ani žádné přímé zasílání zpráv, takže to nemůže sloužit ani jako seznamovací aplikace.
Nejzajímavější na BeReal mi přijde to, jak je perfektně načasovaný a zároveň trochu pozdě. Podle trendů na sociálních sítích se nacházíme v éře vrcholného instagramového casualu, kdy jsme se od vážně míněných feedů přesunuli k estetice předváděné nedbalosti, kterou už léta mají aplikace jako Tiktok a Snapchat – v níž nedbale zaneřáděné pokoje, selfie bez make-upu, která mají vypadat spontánně, a rozmazané fotky z večírků postupně nahrazují VSCO fotky zelených rostlin na světlých dřevěných stolech a nastylovaná selfie za bílou zdí.
Kurátorský instagram vs. BeReal
Ale protože většina lidí, které na Instagramu sleduji, je ve věku mezi dvacítkou a třicítkou, většinu mého feedu stále tvoří seriózní, kurátorský Instagram. Přístup, který má velmi daleko k tomu být nenucený. A přesně proto mě tato aplikace tak zaujala.
Lidé, které na BeReal sleduji, jsou většinou čerství zástupci generace Z. Jsou to lidé, kteří již zvládli umění předváděné nedbalosti na Instagramu, což je možná to, co je k aplikaci přitáhlo na prvním místě a co mě k jejich příspěvkům na BeReal přitahuje i nadále.
Jsme skutečně autentičtí?
Stojí za zmínku, že i přes upozornění BeReal, které vám říká, abyste na povel pořídili selfie a statečně ji sdíleli přibližně se sedmi dalšími, se stejně celkem zdráhám zveřejnit fotku, na které bych vypadala špatně.
Většinu času, kdy mě aplikace takto vyzvala, jsem trávila na telefonu nebo jsem pracovala na notebooku. Cítila jsem nutkání „být kreativní“. Vyjádřit plánovanou nedbalost, ukázat zajímavé předměty ve svém pokoji nebo nějaký hravý nepořádek, který by vyjadřoval, že jednak neberu nic tak vážně, jednak že jsem v pohodě.
Když jsem nebyla nalíčená a vyráželo mi akné, to poslední, co jsem chtěla bylo zveřejnit selfie. Moje verze „být skutečná“ byla „být skutečná, dokud nevypadám špatně“. S výjimkou několika lidí (oba muži), kteří se odvážili vypadat v aplikaci špatně, vypadali všichni nenuceně dobře – což by mě pak ještě víc mrzelo, kdybych nevypadala dobře, žejo.
Několikrát jsem měla štěstí a aplikace mě vyzvala, abych zveřejnila post, když jsem měla na sobě pěkný outfit a byla jsem v baru s kamarádkou. Ovšem v takovém případě jsem měla pocit, že aplikaci podvádím. Jako by tyto okamžiky nebyly v mém životě stejně skutečné jako všechny ty, kdy sedím s pleťovou maskou a mračím se do počítače při velmi nelichotivém světle stolní lampičky.
Vidět své přátele s mastnými vlasy a otevřenými notebooky je sice nuda, ale i to je život. A díky bohu, že je nudný. Jinak bych na BeReal trávila tolik času, jako trávím na Instagramu. A byla bych všechno, jen ne upřímná a „real“.
