Ačkoliv vize sjednocené Evropy není nic nového, bylo zapotřebí postupné integrace. Dvacáté století se svými válkami nastolilo ideální podmínky. Evropské státy byly zdevastované a potřeba spolupráce byla nevyhnutelná. Ačkoliv nacionalismus stále hrál poměrně silnou roli a evropskou integraci spíše brzdil, proces byl nevyhnutelný danými okolnostmi.
Prvním faktorem, který hrál roli byla finanční stránka. Nabídnutá pomoc Spojenými státy pro obnovu zničeného starého kontinentu byla velmi lákavá a donutila tak evropské státy zapojit se do integrace tak, jak by sami od sebe jen tak nezačali. Ovšem, aby si tuto finanční pomoc evropa udržela, bylo zaotřebí jednat i o palčivých tématech. Tím byla i spolupráce s Francií a Německem, která byla zpočátku nemyslitelná. Ovšem byl to jediný způsob, jak udržet hospodářský růst v západní Evropě. Vypracováním Schumanova plánu a vznikem Evropského společenství Uhlí a oceli vzniká první základ pro Evropskou unii.
Společenství se ukázalo jako velmi výhodné a postupně se rozšiřovalo. Tím se však ukázalo, že je třeba koordinovat politiky v širším spektru oblastí. Zjišťovaly se také omezené pravomoci Evropských společenství a jejich nedostatečná kapacita pro řešení komplexních problémů.
Můžeme říci, že motivace byla prvoplánově především hospodářská ovšem s dalšími výzvami, které evropská politika přinesla se jednalo o mnohem komplexnější faktory. S pádem železné opony a sjednocením německa přišly další problémy na které bylo třeba reagovat.
Cesta k Evropské unii nebyla a nemohla být přímočará. Ačkoliv myšlenka se zdála být prostá, bylo zapotřebí mnoho faktorů a událostí, které by donutily evropské státy a představitele, spojit se a vybudovat tak evropu, která by zaujímala silnější pozici na mezinárodní scéně, než by každý jednotný evropský stát sám těžko zvládal.
