Pojďme mluvit na rovinu.
Mám novou oblíbenou frázi. Ta vypadá asi takhle: “Jestli mám být upřímná [sem vložte nějaké přiznání, které by se někoho mohlo dotknout nebo by se nemuselo setkat s úspěchem]” Pro důkaz výše uvedeného nemusíte jít daleko, stačí se zeptat mého přítele nebo přátel. S kamarádem jsme o víkendu na trzích začali rozebírat sociální média. Chvíli po tom, co jsem dofotila kompozici mých nohou, brýlí, kávy, čerstvých jiřin a petrželky v síťovce. A došli jsme k problémovému a komplexnímu problému, který s instagramem máme. Samozřejmě je to velká studnice inspirace a způsob jak zjistit co se kolem děje, co si kdo myslí ze všech koutů světa a třeba i objevit nové neznámé a lokální značky. Ale v poslední době jsem si nemohla pomoci, Když se inspirace mění v porovnávání, když lidé, které se rozhodneme sledovat spíše vyzdvihují naší nejistoty a dávají průchod naším úzkostem víc než obohacují naší mysl a když trávíme velkou část naší energie, abychom dali dohromady nějakou *osobní značku*, kterou doufáme, že lidi budou “srdíčkovat”, můžeme pak skutečně ohlídat způsob, jakým instagram ovlivňuje náš život?
Wow wow wow. Kroť se Carrie Bradshaw.
Business of Fashion nedávno zveřejnili úžasný článek o temné straně sociálních sítí, který hned na úvod obsahuje úžasnou přiznání, se kterým (jestli mám být upřímná) se mohu ztotožnit:
“Nedávno se mi stala zvláštní věc. Představovala jsem si, jak si vyrážím s někým, koho jsem potkala, někoho koho jsem měla rád a najednou mi došlo, že jsem si nás jen nepředstavovala spolu. Představovala jsem si, jak bychom vyadali spolu, kdyby někdo jiný viděl naše foto na Instagram Stories.”
Nemůžu nesouhlasit. Mám pocit, že jsme došli až příliš daleko v tom vybudovat sebe sama online. Jsme teď jenom diváci v online vyprávění. Lhala bych, kdybych sama nedělala věci jen kvůli instagramu nebo si dokonce nepředstavovala, jak něco můžu dát na instagram. Vlastně občas i někam jdu jen abych to mohla dát na instagram. Když se oblékám, představuji si, jak by to vypadalo na instagramu. Jestli máte chvíli, doporučuji si ten článek přečíst, stojí to za to.
Ještě možná horší než samotné – udělej to pro instagram. A celé to zblbnutí, kterým si naše generace prochází je ta možnost vědět o každém všechno. Soukromý profil už dávno není ochranou ve chvíli, kdy existují fake instagramové účty žejo. Nejhorší, co může člověk po rozchodu udělat je otevřít si instagram člověka, se kterým to nevyšlo, prohlížet si fotky a v hlavě si doplňovat mezery- s kým tam byl, co tam dělal, posunul už se dál, miloval mě vůbec?
Ke každé dobré stránce, které vzejde z instagramu (zdroj nevyčerpatelné módní inspirace, meme, mladých fotografů a umělců, vtipných příběhů přátel) je tu také ta nehezká stránka (pocit, že náš život není dostatečně dobrý, čas, který instagram dokáže sebrat a to i ten čas, který trávíme se svými blízkými). Je to vyčerpávající.
Což mě vede k finální otázce, jestli máte být upřímní, jak na vás působí instagram? Odpovídat můžete tady nebo na instagramu (tolik k ironii). Váš názor mě totiž fakt zajímá.
