Podívejte se na náš kurátorský výběr – nejlepší knihy o Ukrajině a tom, co se tam vlastně dějě.

Pomalu odezněla vlna soucitu a zděšení z toho, co se děje a spousta lidí začíná zpochybňovat vše. Pokud se tedy, chcete vydávat za odborníka na mezinárodní a konkrétně východo-západní vztahy, pojďme si to alespoň společně nastudovat tyto knihy o ukrajině, které nám situaci nastíní.

Říká se, že až historie poví, jak to bylo. Proto není divu, že je dnes tolik rozporuplných názorů na to, proč někde umírají lidé. A v době sociálních sítí, kde každý má pocit, že se může legitimně vyjádřit a že si může stát za svou pravdu, je to ještě větší zmatek.

Tak zaprvé, než se kdokoliv pustí do jakýchkoliv výkladů, pojďme si říct jedno – válka je zločin sama o sobě. Jakkoliv si kdo myslí, že je oprávněná. Válka není nic než jen zabíjení nevinných lidí. Nikdo, kdo má špetku rozumu, by ji neměl schvalovat. Každá válka je zbytečná a zavrženíhodná.

Knihy o Ukrajině

The Gates of Europe: A History of Ukraine – Serhii Plokhy

Dva tisíce let ukrajinské historie představuje a odborně analyzuje harvardský profesor Serhij Plokhy, který se zabývá ukrajinským nacionalismem a etnickou identitou a zároveň věnuje dostatek času nedávným geopolitickým krokům (například ruské “anexi” Krymu), které pomohly připravit půdu pro současný ukrajinský konflikt.

War with Russia?: From Putin & Ukraine to Trump & Russiagate – Stephen F. Cohen

Je skvělá kniha pokud se chcete vymanit z polarizace, kterou tu mezi sebou neustále zaséváme. Podíváme se, co všechno předcházelo tzv. nové studené válce, jak autor popisuje 2014 na Ukrajině a která podle něj má být mnohem nebezpečnější než ta první. Jak je možné, že když Putin nastoupil do úřadu sám Bush o něm prohlásil, že je to čestný člověk? Jak je možné, že měl být Putin tím, kdo se postará o východo-západní přátelství. Problém naší společnosti je, že jakmile se snaží někdo být objektivní jedna či druhá strana jej obviní za paktování se s nepřítelem.

Bílá Garda – Michail Bulgakov

Bulgakov byl ruský spisovatel pocházející z Ukrajiny. Narodil se v Kyjevě, kde se děj tohoto románu odehrává v roce 1918, v prvním roce ruské občanské války. V Rusku se chopili moci bolševici; bělogvardějci, jejich nepřátelé, uprchli na Ukrajinu, kde doufají, že se jim podaří sjednotit kozáky. A přestože Ukrajina vyhlásila nezávislost, zůstává v područí německých okupačních vojsk, zatímco ukrajinští nacionalisté Symona Petljury táboří před hlavním městem.
Příběh se soustředí na rodinu Turbinových, zbytky monarchistické inteligence, jejichž svět se hroutí v chaosu a zmatku bojů v okolí Kyjeva a končí sovětskou invazí na Ukrajinu. Román vyšel v roce 1925 a byl zdramatizován pod názvem Dny Turbinů. Stalinovi se hra líbila a viděl ji mnohokrát. Považoval ji za podobenství o třídě a způsobu života, které jsou určeny ke zničení ruskou mocí.

A na závěr ještě poznámka pro všechny, kterým přijde pomoc uprchlíkům zbytečná. Kteří mají potřebu rýpnout si do každé sbírky na pomoc Ukrajině – každý pomáhá, jak umí. Každý tak, jak to cítí. Někdo posílá peníze do Afriky, někdo na Ukrajinu. Každý dle svého srdce, ale každá pomoc se cení. Každý takový skutek má neuvěřitelně velkou váhu. Protože – a dovolím si zde citaci z dalšího literárního díla – jak napsal John Donne a jak citoval Hemingway ve své knize “Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny. Jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

Každá válka se nás týká.