Jelikož srpnu vládne téma pobláznění, nastala chvíle na tento článek. Na článek, který možná někoho překvapí a někoho ne. Na článek, který poodkryje právě ten pomyslný devadesátý odstín modelingu v těch nejspodnějších partiích. Na článek s ne moc příjemným obsahem, ale zato s veselým koncem.
V začátcích „kariéry“ modelky mi v očích zasvítily plamínky entuziazmu. Sledovala jsem okolí, velmi se porovnávala s ostatními modelkami a potom vše nadívané a porovnané přesunula do sebe a tím jsem se přiblížila k onomu správnému a vrcholnému modelingu.
Šedesát tři centimetrů v pase? To v žádném případě!
Potřeba být do sytosti dobrá mě donutila k tomu, abych si nemohla dovolit naměřit o dva centimetry více přes boky. Jak praví modelingové přísloví – každý centimetr navíc jde vidět – všude – na fotkách, na přehlídkách. Nutričně přijatelná porce jídla se pomalu ale jistě začala vytrácet z mého každodenního zvyku a potřeby, místo ní přišel dvoufázový trénink v podobě čtyř odcvičených hodin, dále plavání, běhu, kola a procházek.
Při zpětné vzpomíce se mi vybaví, že nejhorší byl pocit reálného vítězství. Jela jsem každý den podle svého režimu – velké množství zeleniny a ovoce přesně v tolik a tolik hodin. Pokud jsem se najedla o pět minut déle, hned nastal problém. V mé hlavě a následně i v mém těle.
Rodina, kultura a přátelé náleželi druhé, vedlejší koleji. Zajímal mě pouze sport a množství pozřeného jídla, aby korespondovaly s tím, jak já uznám za vhodné a přijatelné.
Několikrát se stalo, že jsem se rozbrečela, protože chtěla jít se mnou kamarádka na zmrzlinu a já si ji nemohla dopřát. Tato zkušenost se táhla tři roky – od čtrnácti do sedmnácti. Poté přišlo záchvatovité přejídání a mě se změnil pohled na modeling, na stravu, na sport a na sebe samotnou.
Přejídání zmizelo po půl roce – jenom a jenom díky mojí pevné vůli – v tomto okamžiku jsem byla vděčná za schopnost bičovat se rozumnějším směrem a poprvé jsem viděla, že ji umím použít kdykoliv budu chtít a bude potřeba.
Hodiny rozjímání a pláče v posteli nad smyslem života mě přivedly k tomu, že musím zmáčknout brzdu. Šťastná budu právě tehdy, když nebudu toxicky poblázněná do sebe, do jídla a do sportu.
Ještě nějaký ten rok jsem se modelingu věnovala, ale už ne tak jako kdysi. Míry zůstaly na protilehlém břehu a já byla spokojená, že si pro ně nemusím zpátky doplavat, protože jsem si jednoduše nastavila priority a poměry, které ve mně dále neparazitovaly.
Štíhlou postavou jsem oplývala vždy, ale nebyla mi souzena přirozeně vyhublá postava manekýnky. Nezbývalo nic jiného, než se s tímto faktem smířit, opustit smysl života podle starých vzorců a zabývat se novým smyslem svého bytí. Sport a kvalitní stravu nehodlám opustit nikdy, jen jsem si musela přetransformovat míru všeho tak, abych se stala šťastnou a ne omezenou.
Pokud se v životě o cokoliv mermomocí snažíte, ale nemá to tak být, stejně se od toho odpojíte, ať chcete nebo ne – dříve či později. Ale ta zkušenost se od vás neodpojí – zůstane hluboko ve vás a povede vás životem jako potřebná a smysluplná.
