Z mola na stoličku

Zveřejněno 9. 9. 2021

Ještě kousek nevyhnutelného návalu myšlenek, zážitků a emocí z letošního Pražského fashion weeku sem zanesu. Po čtyřech letech jsem opět zavítala na týden módy, ovšem v proudu hostů a novinářů, nikoliv jako modelka. Místo mola v záři umělých světel a slunce, na mě vyšla bílá matná stolička na dlouhé dva dny. A musím říct, že i když se na ní sedělo v intervalech pohodlí a nepohodlí, užila jsem si ji tak, jak jsem v danou chvíli nejvíce mohla.

První den plný překvapení

Po vstoupení do Pražské tržnice přes kovovou bránu se mi na tváři objevil nenucený úsměv – zalila mě upřímná radost! Dorazila jsem na místo s očekáváním, že si po sedmi letech modelingu taky užiji jinou konstelaci hvězd v rámci tohoto uměleckého odvětví.

Nejvíce krásný pocit tkvěl v uvědomění toho, že se potkávám s lidmi, které jsem dlouho neviděla a můžu si vychutnat designerské kousky vznášející se v pohybu, ne nablýskaný Mercedes, vip salónek se sametovým královsky modrým závěsem nebo plno známých tváří.

V sobotu jsem věnovala svoji pozornost přehlídkám návrhařů jako Laformela a Vanda Janda. Jednotlivé přehlídky se od sebe svým stylem a prezentací velmi lišily, ale z každé byla cítit radost z odvedené práce. Nadčasové kousky Laformely versus elegantní a ženský styl Vandy.

Překvapením se pro mě stala výstava oděvní designérky Terezy Rosalie Kladošové. Vytváří netradiční kousky z merino vlny, která absorbuje více vlhosti například oproti jiným běžným materiálům. Krásné podzimní a zimní kabáty z tohoto materiálu byly opravdu precizně ušité. Časová náročnost kolekce je poněkud objemná, Tereze zabrala bezmála tisíc hodin.

Měla jsem možnost nahlédnout do zákoutí backstage. Prostory byly těsné, ale kadeřníci a makeup artisti jeli na plné obrátky. Na jedné straně zrcadla, kulmy, fény, prostředek místnosti byl věnován štendrům s oblečením a zbytek místnosti byl připraven organizátorskému a produkčnímu oku.

Druhý den naplněný úžasem a sofistikovaností

Představa, že večerní přehlídky mají svoje specifické kouzlo, se velmi rychle potvrdila. V neděli jsem navštívila blok Natálie Dufková / Denisa Dovala / Valerie Jurčíková a blok Zoltán Tóth / Petra Kubíková. Po celou dobu přehlídek jsem měla jemně zdvižené koutky, nohu přes nohu a vychutnávala si přítomný okamžik.

Kolekce Valerie J. ve mně silně zaresonovala. Netradiční pojetí kolekce smíchané s klasickými střihy a barvami se jevilo jako to nejlepší možné zpracování. Navíc béžové odstíny kousků s modrými očními stíny znamená jednu velkou sofistikovanost.

Kolekce Naniche mě okouzlila, především světle fialová hedvábná sukně.

Cítit se jako baziliščí pricencezna představuje sen snad každé modelky. Chvílemi jsem si připadala jako účastnice přehlídky v rámci plesu jednoho dílu Harryho Pottera.

Zoltán T. zaujal módní nadšence geometrickými prvky, zářivými barvami a kontrasty. Ovace byly velké a zasloužené!

Lepší molo, nebo stolička?

Závěr článku bych chtěla věnovat mým postřehům a pocitům. Molo a vyrovnané bílé stoličky jsou dvě odlišné dimenze, které ovšem mají navzájem spoustu společného. Jedna bez druhé by nemohla existovat.

Ptáte se proč?

Molo = nervozita, zodpovědnost, reprezentace

Stolička = uvolněnost, pozornost, reprezentace

Jeden dva pojmy z kategorií molo a stolička mohou přebývat nebo ubývat, každopádně se navzájem doplňují a v konečném výsledku tyto pojmy reprezentují obě kategorie. Modelky zastupují návrháře v tom nejlepším možném světle a diváci na stoličkách zastupují vášnivé zájemce o módu. Jeden velký nerozlučný svítivý kruh, který byl mimochodem na nedělních večerních přehlídkách k vidění živě, ale i schovaný v našem podvědomí.

Odpověď na řečnickou otázku už asi znáte, pokud jste četli pár předchozích článků.

Zažít a prožít obě – děkuju!

Zdroj fotografií: Archiv Ley U.

Ideál modelingové krásy a jeho kotva, která pomalu, ale jistě rezaví

Ideál modelingové krásy a jeho kotva, která pomalu, ale jistě rezaví

Modelky jako prototyp krásy a dokonalosti. Nejlépe křehká blondýnka s modrýma očima nebo uhrančivá bruneta s hnědými kukadly – tyto teze v dnešním „post-modelingu“ můžeme zvesela vypustit. Ideál krásy a samotný přístup k modelingu se přeměňuje do atypické podoby...

Pobláznění do mého těla nebylo to nejhorší

Pobláznění do mého těla nebylo to nejhorší

Jelikož srpnu vládne téma pobláznění, nastala chvíle na tento článek. Na článek, který možná někoho překvapí a někoho ne. Na článek, který poodkryje právě ten pomyslný devadesátý odstín modelingu v těch nejspodnějších partiích. Na článek s ne moc příjemným obsahem,...

Přes zasněžené vrcholky do Milána

Přes zasněžené vrcholky do Milána

První modelingová cesta (a taky poslední) do zahraničí je tu! Psal se duben 2018 a já vyrazila na pár dní do Milána v rámci akce Baťa Fashion Weekend. Na nenaplněný tříměsíční trip v rámci modelingu, v mých skromných třinácti letech, s výhledem na zasněžený vrcholek...