Valentýna, Val, Aprés-chic, pod těmito jmény ji můžeme znát. Troufám si tvrdit, že na dvacet let toho stíhá nadpozemsky mnoho – kreativní práci, otevřené debaty na různá témata se slečnami skrze sociální sítě a podcasty, sport, vyváženou stravu, procházky s francouzským buldočkem Edou a nezapomíná v jejím rozjetém spinningovém kole ani na rodinu žijící na druhé straně Česka, v oáze klidu, v srdci Šumavy. Že se dá občas ztratit i v organizovaném životě, může potvrdit právě náš dnešní host, Valentýna Procházková.
Úvodní rozehřívací otázka zní: Co Ti dnes udělalo radost?
Dnes jsem se probudila s poměrně špatnou náladou, ale hned mi ji spravilo kolo, takže spinning.
Poměrně velkou časovou a kreativní oblast Ti vyplňují podcasty. The Coffee-chic vedeš už necelé tři roky. Mezi oblíbenými tématy se objevují často horoskopy, paranormální jevy, astrologie. Do jaké míry na ně věříš, máš v sobě nastavenou určitou hranici, kdy už si řekneš, že to je moc nereálné?
Obecně věřím, že existuje něco víc než jen to, co známe a jde vysvětlit vědou. Věřím na to, že věci se nedějí jen tak. Věřím na zlo a dobro, na duchy, na strážné anděly.
Například astrologie je super pomocník, ale jakmile se jí začne člověk příliš řídit, tak to není dobré, stejně tak jako u všeho. Také nechápu to, když člověk odsuzuje druhé lidi podle znamení. Každý člověk má dobré a špatné vlastnosti. Zároveň si ale myslím, že ve zvěrokruhu má každé znamení určité vlohy, které nemají do takové míry ostatní znamení.
Celkově mi připadá astrologie hodně komplexní, protože nikdo nemůže říct, že je jedno znamení, ale má mix různých charakteristik z jiných znamení a roli hrají i různé další aspekty. Takové živly za mě sedí úplně přesně. Já jsem beran a pociťuji v sobě částečně mužskou energii, nezávislost a samostatnost, což může vést někdy i ke škodě.
Co se týče duchů, tam jsem radikálnější. Koukám ráda na filmy s touto tématikou a zjišťuji si informace, ale nikdy by mě nenapadlo duchy vyvolávat. Neberu to na lehkou váhu.
K prvotnímu podcastu sis přidala v září 2020 společně s kamarádkou podcast Černá a Bílá, kde rozebíráte poměrně kontroverzní témata – sexuální zážitky, vztahy, chlapce. Na druhou stranu, v dnešní době už jsou mnohdy považována za běžná. Jaká primární motivace vás vedla k započetí tohoto podcastu?
Loňský rok touto dobou jsem začala poslouchat více podcasty na jiná témata, než je u mě zvykem – motivace, sebevědomí. Najednou u mě začaly převažovat podcasty na kontroverznější témata. Tak jsem si řekla, že by bylo dobré to zasadit do vlastního podcastu a diskutovat o tom. Nápad jsem představila kamarádce a ta do toho se mnou šla.
Ze začátku se hodně lidí divilo, co v tom podcastu vlastně dělám. Viděli mě do té doby v úplně jiném světle – jako tu hodnou s pejskem. Stalo se, že moji sledující se poté rozdělili na dva tábory, jednomu to vadilo a druhý mě měl za to radši, že se o tom dokážu otevřeně bavit. Já respektuji oba dva, každého baví něco jiného.
Ženství, sebevědomí, sebepřijetí představují témata, o kterých se dokážeš bavit zcela otevřeně a bez bariér. Co Ti v životě pomohlo dostat se na pomyslný stupeň spokojenosti, stojí za tím studium v cizině, tvrdá dřina na sobě, režim, nebo úplně něco jiného?
Myslím si, že mi pomohly dvě věci. Jednoduše jsem dospěla. Je rozdíl, když je člověku patnáct a když dvacet. Sebevědomí přirozeně naroste a dotyčný ho nemusí ani vědomě zaregistrovat. Za druhé mi pomohlo, že jsem si prošla tím nejhorším, kdy jsem se neměla ráda, bojovala jsem se sebou. Pamatuji si stavy, kdy jsem nechtěla nikam chodit, protože jsem si myslela, že jsem moc tlustá, hnusná a podobně. To už teď vůbec neřeším. V té době mi došlo, že já sama si stojím ve štěstí. Sice se mi dařilo, ale štěstí ke mně nepřicházelo.
Člověk by se měl zaměřit na to, jak teď vypadá a ztotožnit se s tím. To samozřejmě neznamená na sobě nepracovat a nezlepšovat se, ale zároveň se vyhnout nenávisti k sobě samému. Stále jsem se nepřibližovala ke svému cíli, než jsem přišla na to, že ten ideální cíl vlastně neexistuje.
Když už jsme u toho sebevědomí, musím se pozastavit u Tvého osobitého a barevného stylu odrážející se v módě. Na pozicích vítězů převládají u většiny módních inspirací nude odstíny, bílá, černá, šedá. Přinášejí Ti barvy a odvážnější střihy více sebevědomí a vnitřní nespoutanosti?
Hezky řečeno. Takhle jsem nad tím ještě nikdy nepřemýšlela. Je pravda, že mám ráda barvy. V době, kdy jsem vážila pomalu o dvacet kilo méně, jsem se bála nosit výrazné barvy a střihy jen kvůli tomu, že bych si v nich připadala tlustá. Tento mindset jsem už zahodila. Radši si koupím větší velikost, než abych se záměrně vyhýbala oblečení, které se mi líbí. Když se obléknu extravagantněji, cítím se sebevědoměji a lépe.
Také musím zmínit, že místo toho, abych se nacházela v bodě, kdy se budu oblékat elegantně, tak se u mě děje pravý opak a půjčuji si oblečení od mojí třináctileté ségry. Většina kamarádek kolem mě se obléká elegantně a sexy, to jsem nikdy neřešila. Zbožňuji mum jeans a objemné kousky oblečení.
„Když se obléknu extravagantněji, cítím se sebevědoměji a lépe.“
Jaké momenty se Ti vybaví, kdy se cítíš nefalšovanou ženou a nic Tě nezlomí?
Při poslouchání hudby, která mě navnadí. Je jedno, co u toho dělám – vařím, líčím se, převlékám se, jedu autem, venčím psa.
Nedávno jsi opustila vysokou školu týkající se marketingu, protože Ti jednoduše nepřinášela to, co bys potřebovala. Podle mého názoru si touto zkušeností prochází mnoho mladých lidí. Ať už jde o přestup, nebo úplné přerušení. Vyslechla sis negativní komentáře rodiny a přátel, nebo naopak jsi v tu chvíli nikoho neposlouchala a dočkala ses i podpory?
Musím říct, že jsem očekávala hate od mých sledujících a podporu od rodiny. Nakonec to dopadlo obráceně. Ale nemůžu říct, že by mě rodiče vyloženě nepodporovali. Rodiče v tomto směru k tomu přistupují tak, že je to můj život. I když mají mnohdy odlišné názory, finální rozhodnutí nechali ve většině případů na mně. U přerušení školy to bylo horší. Trvalo mi celkem dlouho je přesvědčit, že to bylo pro mě správné rozhodnutí. Myslím si, že naši rodiče vyrůstali v jiné době a za vzděláním vidí mnohdy pouze získaný titul. Přitom v mojí rodině má snad jen jeden člen vystudovanou vysokou školu.
Moji kamarádi mě podporovali. Kamarádka, se kterou vedeme podcast Černá a Bílá, navštěvuje tu samou školu. Zpočátku byla smutná, že odcházím, ale viděla, jak na tom jsem a podpořila mě.
Pokud si někdo momentálně prochází tou samou situací, ať naslouchá sobě a vlastní intuici. Neexistují lidé, kteří by měli určovat, co máme dělat. Žijeme ve světě, kde máme pestrý výběr. Takže pokud má někdo v tomto případě plán A a školu jako plán B, není nic špatného na tom následovat plán A.
Diáře, lepítka, to-do listy. Dokážeš se na chvíli zastavit, nebo máš pocit, že stále musíš být produktivní?
Dokážu, ale nejsem z toho nadšená. Považuji se za velkého extrémistu – buď všechno, nebo nic. Ve všech aspektech mého života se tato stinná stránka objevuje.
Mohu uvést příklad. Přes víkend jsem téměř nehnula ani prstem, ale mám z toho špatný pocit. Většinou vstávám v pět ráno a do deseti do večera se nezastavím, nebo nedělám nic. Potřebovala bych se zlepšit v balancování povinností.
Grafický design a bytový design představují další Tvoje velké vášně. Nedávno sis předělávala kompletně byt. Co si myslíš, že je nepostradatelně důležité při vybavování bytu, aby se z toho člověk nezbláznil a nenechal v krabici s nepotřebnými věcmi i mozek?
Mít představu, co vlastně chci. Vědět, jak veliký je můj byt a jaký vibe z něho chci mít. Najít si tu správnou inspiraci, vše proměřit a cílit na konkrétní styl, který se mi bude líbit i třeba za pět let, nebo abych byla schopna snadno obměňovat vybavení.
Jak už jsem se zmínila, stíháš toho opravdu dost. Nepochybuji o tom, že za ty roky, co stojíš na vlastních nohách, ses naučila skvěle vařit. Máš v hlavě nějaký pokrm, který bys chtěla nutně vyzkoušet, ale ještě ses k němu nedokopala, protože Ti přijde příliš složitý?
Jednoznačně Caesar salát. Váže se k němu moje oblíbená tradice – oblíbím si vždy nějaké jídlo a jím ho pořád dokola třeba měsíc. Samozřejmě ho potom rok nemůžu ani vidět (smích).
V poslední době takové jídlo představuje právě Caesar, který si objednávám z Voltu. Vždycky jsem si myslela, že dresing získám tak, že smíchám majonézu, hořčici a hotovo. Ale žila jsem v omylu. Po zjištění, že ke skvělému salátu s top dresingem dojdu cestou šlehání žloutků a nevím čeho dalšího, mi přípravu salátu zkomplikovalo a neustále ji odkládám.
Mezi Tvé velké cíle a životní sny patří kurz instruktorky spinningu. Co Tě baví na spinningu nejvíce?
Spinning pro mě znamená sport, u kterého se odpoutám od devalvujících cviků jako například ve fitku. U Spinningu to mám úplně naopak, užívám si ho a nemusím se do něj nutit. Vidím v něm tvrdou práci, se kterou může začít kdokoliv.
„Můj celkový hnací motor je užívat si život co nejvíce.“
Čekají Tě do konce roku projekty, které jsou pro Tebe zásadní a otevírají úplně novou cestu jak Tobě, tak Tvým sledujícím?
Od minulého roku pracuji na mém doposud největším projektu týkající se spinningu. Nicméně samotný proces tvoření byl komplikovaný a stále je, kvůli vládním nařízením. Zatím moc nechci více prozrazovat. Slíbit můžu, že bude reálný určitě do konce roku. Věřím a doufám, že spoustu mých sledujících bude bavit. Upřímně, do budoucna bych se nejraději věnovala pouze spinningu.
Kdybys teď mohla poděkovat jednomu člověku, který Ti zásadně pomohl v cestě podnikání na volné noze a dopomohl Ti částečně k životu, jaký teď žiješ, kdo by to byl?
Je těžké uvést jednoho člověka, ale byl by to můj taťka. Moc mě podporoval ve všem, co jsem kdy dělala. Pomáhal mi jak finančně, tak mě vždy ujišťoval, že moje píle má smysl. Ze začátku mi platil doménu blogu, program na stříhání videí a vůbec přitom netušil, k čemu to používám. V tomto směru mi pomohl a stále mi pomáhá. Já nerozumím fakturám, účetnictví a on ano. Sám podniká, takže bez něj bych byla ztracená.
Co momentálně představuje Tvůj největší hnací motor ke spokojenému životu?
Určitě počasí. Ovlivňuje extrémně můj den. A pohání mě také vědomí toho, že stárnu. Je mi dvacet a nikdy mi už nebude méně. Nemám ráda takové to ohlížení se zpět, co všechno jsem měla udělat jinak. Takže můj celkový hnací motor je užívat si život co nejvíce. Až budu stará, tak si přeji s úsměvem vzpomínat na to, co všechno jsem prožila.
Dvě otázky na téma měsíce: Zamilování
Do čeho ses za poslední dobu opět zamilovala?
Myslím, že čtení je přesně ta činnost, ke které jsem se během května znovu vrátila. Od malička jsem byla velký čtenář a knihy milovala. Paradoxně mi přijde, že čím jsem straší, tak je to pro mě těžší. Těžko si na čtení hledám čas a k pravidelnému čtení se musím pročíst s dopomocí pár knih. Teď jsem dočetla Listopád od mojí oblíbené autorky Aleny Mornštajnové. Donutila mě být vzhůru do ranních hodin, abych ji dočetla.
V jakých případech si myslíš, že zamilování nemůže nikdy vyprchat?
Ať už se jedná o vztah, činnost, cokoliv, tak si myslím, že je důležité na tom neustále pracovat a zároveň se posouvat. Nemělo by se k tomu přistupovat tak, že teď mě to baví, miluji to, jsem zamilovaná a tak to bude do konce života – ne. Lidé se mění a spolu s nimi i všechno kolem nich. Je důležité jít se změnou v synchronním kroku a přizpůsobovat se tomu, abychom se měli stejně rádi, stejně tak činnosti, které nás naplňují.
Zdroj fotografií: Archiv Valentýny Procházkové
