Z druhé strany: Dvojnice na obraze a směs pocitů

Zveřejněno 5. 5. 2021

Expozice. Vernisáž. Výstava uměleckého díla. Definice přiblížení tématu dalšího článku, který se snaží ukázat, jak v (ne)komfortní pozici se může modelka ocitnout. Lidé si výstavy buď oblíbí a nacházejí v nich hodnoty sobě blízké, nebo o nich nechtějí ani slyšet, nepobírají význam a navíc je to pro ně ztráta času obalená nudností.

Když jsem se po prvním pokřtění fashion weekem dostala do bodu, že z jedné přehlídky vznikly tyto fotografie, a následně celá výstava pod rukama talentované Anežky Horové, vůbec jsem netušila, jak mám reagovat a co si mám myslet. Najednou jsem viděla slečnu, která tak trochu šilhá doprava (z pohledu obrazu), má na sobě kulaté červené brýle, že jsou červené, o tom věděla pouze ona. Při každém dalším a dalším kole návštěvníků výstavy začaly vystupovat odstíny šedé a bílé na povrch, ale ne červené obroučky. Pootevřená ústa. Tak chtějí něco říct nebo ne?

První konspirační teorie: Asi se ptá, kdy už začne přehlídka. Druhá konspirační teorie: Náznak toho, že touží po úpravě vlasů jako její kolegyně. Třetí konspirační teorie: Něco ji v backstagy tak uchvátilo, že nestačila vyslovit, co vyslovit chtěla. V tom se člověk nevyzná. Ona ano, ale na to se jí nikdo neptá a ani to nikoho nezajímá. Návštěvník chce v daném jednotlivém obrazu spatřit svůj subjektivní význam a nechá se nenuceně odvát jeho představou do jeho myšlenkového světa.

A co teprve potom, když se s vaší dvojnicí fotí lidé od rána do večera. To vám mnohdy hlava nebere. Co je na obrazu tak zajímavého? Mám zkreslené vnímaní, protože na obraze není někdo jiný? Proč na stěnu raději tvůrce s organizátory nevyvěsili zavřené oči s papírky a sponkami ve vlasech? Místo toho obrovský obraz, kterému patří celá stěna a nemá potřebu se o ni dělit.

Kdybych byla v roli návštěvníka, zajímal by mě příběh. Při každém nastavení portrétu do jiné designové pozice nasává jiný příběh. Jelikož jsem na ní nebyla, můžu si ho domýšlet ve svých představách. Nebo vlastně není třeba, já ho znám totiž celý nazpaměť, odzadu dopředu. To je výhoda toho, pokud si zajdete na výstavu a spatříte při té příležitosti vašeho dvojníka.

Ideál modelingové krásy a jeho kotva, která pomalu, ale jistě rezaví

Ideál modelingové krásy a jeho kotva, která pomalu, ale jistě rezaví

Modelky jako prototyp krásy a dokonalosti. Nejlépe křehká blondýnka s modrýma očima nebo uhrančivá bruneta s hnědými kukadly – tyto teze v dnešním „post-modelingu“ můžeme zvesela vypustit. Ideál krásy a samotný přístup k modelingu se přeměňuje do atypické podoby...

Z mola na stoličku

Z mola na stoličku

Ještě kousek nevyhnutelného návalu myšlenek, zážitků a emocí z letošního Pražského fashion weeku sem zanesu. Po čtyřech letech jsem opět zavítala na týden módy, ovšem v proudu hostů a novinářů, nikoliv jako modelka. Místo mola v záři umělých světel a slunce, na mě...

Pobláznění do mého těla nebylo to nejhorší

Pobláznění do mého těla nebylo to nejhorší

Jelikož srpnu vládne téma pobláznění, nastala chvíle na tento článek. Na článek, který možná někoho překvapí a někoho ne. Na článek, který poodkryje právě ten pomyslný devadesátý odstín modelingu v těch nejspodnějších partiích. Na článek s ne moc příjemným obsahem,...