A je to tu zase.
Konec prosince, říkáte si, Vánoce za mnou, můj žaludek mě fakt nenávidí. Na závěr roku mu nadělíme dokonalý mix sladkého, slaného, křupavého, smaženého, kyselého, hořkého, umami (no vážně, věděli jste, že existuje pátá chuť? Nás teda ve škole učili jen čtyřkovou sestavu) a co já vím, čeho všeho. Představa, že člověka v tomto období postaví někam, kde mu světlo projede žaludkem, ozáří a udělá mu památeční foto na tu „sešlost“…ehm…já bych si to tedy za rámeček nedala.
Jenže, jak tomu všemu odolat? Stoly se prohýbají pod talíři s cukrovím od maminky, babičky, tety, tchyně, ségry, případně od mužských variant všech uvedených. Do toho prásk! Chlebíčky, další prásk! Bramborový salát s řízky a další a další prásk! Brambůrky a oříšky. Večer jdete do postele, ne, pardon, valíte se do postele. Nemůžete usnout a druhý den: „Ahoj babičko, já tě taky ráda vidím, jé, to jsou ty tvoje vanilkové rohlíčky,…“. No a ty pohádky v telce, a k tomu ten talíř s jídlem v pololeže vypadá tak úchvatně.
Jako vážně?
Ptáte se, opravdu jsou toto ty svátky rodiny a pospolitosti? Znamená to, že se vidíte o svátcích s rodinou, jen že jim vyžerete ledničku nebo spižírnu?
A pozor, to nekončíme, máme před sebou Silvestr a šťastný nový rok.
A dost noční můry.
Probuďte se a začněte třeba 20.12.
Přijedete domů, ladně projdete kolem stolu s cukrovím, slušně pozdravíte, zamáváte mu a vykračujete si ladně dál.
No jasně, to se ti řekne!
Ale jo, jde to. Jasně, ne úplně tak doslova. Možná se vám to povede až třeba na potřetí, ale povede. A to stejné s chlebíčky, brambůrkami, triple porcí bramborového salátu a řízkem přes celý talíř. Všeho s mírou.
Když si dáte 5-10 ks cukroví denně, normální porci štědrovečerní večeře a neoškubete stromeček od vánoční kolekce čokoládiček, komu to co udělá.
Nezapomeňte na procházku vesnicí, městem, pozorováním vánočních venkovních výzdob, pokud se vám poštěstí, zkouknete za roletami i nejeden vánoční stromeček od konkurence.
A na Silvestra vyrazte do boje s chlebíčky.
Nevíte jak? Normálně si vezměte chlebíček do ruky, ideálně ten s vlašákem, protože nejlíp lepí. A teď přijde to nejlepší, hoďte ho po protějším protivníkovi. Většina jich totiž skončí na zdi.
No nic, to tak na okraj, vzpomněla jsem si na jednu akci asi 100 let zpátky, návrat do puberty, pardón.
Ona to je sranda, ale jen do té doby, pokud ta akce není u vás doma.
Tak pohodové svátky a šťastný nový rok.
A mějte rádi své žaludky.
