#brnodesigndays 

Tento večer už byl skutečně deštivý. Měly jsme štěstí, že nám cesta tentokrát nezabrala moc času.

Z oken Bochnerova paláce svítilo fialové světlo, ze dveří se linulo příjemné teplo a na chodníku před budovou postávala znatelně prořídlá skupina kuřáků.

Uvnitř to bylo jiné, než předchozí den. Lidí bylo více, hovory byly hlasitější a vévodil zmatek. Přehlídka měla zpoždění, větší než bych čekala. Ne snad, že by to vyloženě vadilo, ve stejné budově byla také expozice festivalu, takže o program bylo postaráno. Když čas ale znatelně pokročil, začali být hosté nepatrně nervózní. Ani nevím jak, ale najednou začali všichni pozvedat své kabáty, uchopili vinné sklenice a za hýřícího hovoru se seřadili do dlouhé fronty na schodišti před sálem.

A pak začala přehlídka.

První jsme mohli vidět designerské duo Theó x Světlana Kulíšková.

Andrea Lojkásková je brněnská návrhářka stojící právě za značkou THEÓ. Ta se věnuje převážně pracím na zakázku a sezónním kolekcím. Dává důraz na jedinečnost člověka, touží po oděvu, který bude součástí vašeho šatníku napořád, a zabývá se udržitelnou módou. Její kolekce bývají laděny do přírodních barev, pracuje s jednoduchostí a nespoléhá se na doplňky.

Světlana Kulíškova vede obor Ekotextil design na SŠUD. Byli to právě její žáci, kteří den před tím vynesli svoje klauzurní práce inspirované přírodními technikami. Ani ona tedy nesází na přílišnou barevnost, nebo komplikovanost střihů. Jejím typickým znakem je využívaní techniky Art Protis, která byla vyvinuta v Brně v 50. letech.

Co tedy k jejich nejnovější kolekci? Mísilo se v ní vše pro obě návrhářky tolik typické, tedy minimalismus, nepříliš výrazné barvy a prvky Art Protisu, který měl modely oživit. Vím, že THEÓ chce dávat důraz na ženskou křehkost, v tomhle případě to tak ale úplně nevyznělo, modely byly spíše tvrdé a přísné, což ale nevnímám negativně. Jednoduše ve mě ale nevyvolali zdání lehkosti nebo éterična.

BIELA x Queen´s Wood Studio

opět spojení dvou tvůrců. Tentokrát asi nejlepší, co jsem zatím viděla. Práce s minimalismem s takovým umem, že modely pouze v bílé barvě sestávající z větších ploch a bez zbytečných forem skvěle zafungovaly. Ve spoluprácí s Queen´s Wood Studio a jejich šperky byla přehlídka dech beroucí. Jednoduchá, čistá a přesto neobyčejně zajímavá, vše doplněno choreografií, na kterou jsem u předchozích designérů tolik marně čekala. Tentokrát jsem se dočkala oné křehkosti, která už byla letos možná trochu zprofanovaná. Tady ale zafungovala, nebyla laciná ani hloupá, byla to prostě křehkost bez stereotypních zatížení.

Aleš Hnátek – UMPRUM

Jako třetí se představil Aleš Hnátek, student UMPRUM.

Díky jeho kolekci jsem měla pocit, že neabsolvuji módní přehlídku nýbrž zámeckou prohlídku. Myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Jeho kolekce byla inovativní, nepostrádala nápad, byla očividně důkladně promyšlená a zaujala mě. Modely ušité z potahové látky na nábytek, (bohužel se mi nepodařilo zjistit, jestli jde skutečně o potahový materiál, nebo ho jen připomíná, ale vzhledem k tomu, že se modely moc nedeformovaly bych řekla, že jsme měli tu čest se skutečným materiálem na zámecké sofa) přesně té květinové, starosvětské, kterou najdete v komnatách na polštářích a v salóncích na křeslech. Modely samy o sobě byly různorodé, spojoval je právě materiál. Hnátek ale nešetřil ani zajímavými detaily, jeden z modelů byl například převázán šňůrou od závěsu (mám na mysli ty mohutné, které vypadají jako námořní lana se střapcemna konci), opět v zámeckém stylu. Za zmínku stojí také boty, které byly zcela jistě součástí kolekce. Pokud se nemýlím, byl jediným designerem tohoto ročníku, který předvedl i vlastní designovou obuv.

A-LAB Milano

A jako poslední jsme mohli shlédnout italskou značku A-LAB Milano pod vedením designera Alessandra Biasia. Biasi svoji letošní kolekci dokonce prezentoval na Milánském Fashion Weeku a přesto přijal pozvání do Brna, kde na mnohem menší a mladší akci předvedl svoji show. A ta stála za to.

Modely byly neokoukané, výrazné a naprosto odlišné od melancholických přehlídek, které této předcházely. Musím uznat, že mi kolekce už na první pohled evokovala osmdesátá léta, výrazné barvy, over size, mohutné náušnice. Tak jako osmdesátkám v posledních třech letech vzdává hold filmová a seriálová scéna, jejich comeback byl patný i v módním průmyslu. Biasi tedy v podstatě sázel na jistotu. Rozhodně se ale nedá říct, že by ráz konce minulého století provázel každý jeho model. Jeden z nejvýraznějších modelů kolekce byly dlouhé, večerní šaty, celé pokryté stříbrnými flitry, tolik typickými pro přelom tisíciletí, a nesmíme zapomenout ani na vysoké, černé boty, underground devadesátých let.

Co dodat na závěr? Akce byla skvělá a opravdu jsem si ji užila. Otřepané, ale pravdivé. Všudypřítomná přátelská nálada, neutuchající ruch a napětí, které by se dalo krájet, kdykoliv se na runwayi objevila další modelka. Závěrem tedy jen to, že Brno Design Days skutečně stojí za to navštívit, jsou rok od roku lepší a nemyslím, že bude trvat dlouho, než se o nich začne mluvit i mimo Brno.