Dorotka z Čaroděje ze země Oz. Tou bude už navždy ikona amerického filmu Judy Garland, jejíž tragický život i jeho konec je znám po celém světě. Poslední rok jejího žití teď do pražského divadla Studio DVA přináší režisér Petr Gazdík. Já měla možnost sedět na předpremiéře, která se konala 10. května. Jednalo se o první veřejné představení.
Toto divadlo navštěvuji pravidelně, stejně tak i představení Moniky Absolonové, která ztvárnila hlavní roli v nové tragikomedii „Judy“, která pojednává o posledních měsících života talentované umělkyně. Na představení jsem šla bez jakýchkoli očekávání, jelikož jsem o jejím životě věděla jen základy. Velký talent, drogy a brzká smrt.
Musím přiznat, že jsem nejspíš viděla nejtěžší roli paní Absolonové. Už chápu, proč na svém Instagramu uváděla, že pilně nacvičuje. Rozhodně se to vyplatilo a mé oko neodešlo suché.
V představení hrají celkem čtyři herci a také bych ráda zmínila živou kapelu, která je ve Studiu DVA pokaždé. Monika Absolonová je již taková dvorní herečka, hrála už v několika představeních a na podzim se chystá na několik exkluzivních představení v muzikálu Bídníci. Znám ji moc dobře z muzikálu Funny Girl, Mary Poppins či Evita. Tohle ale byla novinka a já smekám před úžasným výkonem a to jak hereckým, tak pěveckým.
Můžeme dobře vidět, jak se Judy během scén mění ve stále větší trosku. Hereckému výkonu napomáhalo skvělé líčení, díky kterému vypadala strhaně. Vyměnila také několik nádherných kostýmů.
Velmi oceňuji, že byli herci schopni hrát během představení na klavír, jeden z nich dokonce celé písně během koncertů Judy. Kromě toho mě velmi mile překvapil mladý herec Jan Nedbal, který se zhostil role posledního manžela herečky Mickeyho Deanse, protože jeho přerod z pečujícího snoubence na zlatokopa byl brilantní a ačkoli jsem ho několikrát hrát viděla, tady jsem si opravdu řekla, že je skvělý herec. Každopádně na výkon Moniky to nemělo. Až do konce byla skvělá a plná emocí. Tmavá paruka jí dělala živější a opravdu mi Judy připomínala.
Jediná věc, kterou potřebuji vytknout, je neustálý boj Moniky s angličtinou. Už jsme ho mohli vidět v soutěži Tvoje tvář má známý hlas, kde se trápila s každou zahraniční celebritou, za kterou se musela převléct. Zde ale celkový dojem trochu pokazil fakt, že všechny písničky byly přeloženy do češtiny kromě ikonické „Over the Rainbow“, což považuji za zbytečnou chybu, jelikož tvůrci musí vědět, že angličtina není její silná stránka. Chápu, že chtějí nechat tuto asi nejznámější píseň vyznít v originále, ale bohužel zpěvačce nebylo skoro rozumět a nebyla tu snaha ani o minimální přízvuk, aby zněla přirozeněji. Co ale její vystoupení s touto písní mělo, byla EMOCE. I přes špatnou angličtinu jsem měla husí kůži a cítila v jejím hlase všechnu bolest Judy Garland.
Na závěr bych chtěla zmínit něco, co ve mně asi zůstane. Neustále před očima vidím paní Absolonovou, jak stojí zády k nám divákům po písni „Over the Rainbow“, čeká na své poslední tóny a celé její tělo se klepe náporem emocí z celého představení. Zatímco sálem zní slova o smrti Judy, Monika si otírá slzy, hrdě se drží, ale pláče. Možná z osudu filmové hvězdy s tragickým osudem, ale také asi proto, že se jí povedla předpremiéra skvělého představení, na které se určitě za pár měsíců vrátím.
