Mercedes-Benz Prague Fashion Week očima Ženy na útěku.
10:01
Nudné jednání. Osm lidí na mne mnluví, ale já vůbec netuším, co říkají. V hlavě mám pouze Laformela. Půl šestá. Kongresové centrum.
13:13
Panika. Nemám nic na sebe. Vlasy mi stojí na všechny strany a nic nejde tak, jak by mělo.
15:08
Našla jsem šaty! Po vyzkoušení alespoň dvaceti kombinací jdu do osvědčené černé. PJ stále říká, že černou nelze nic zkazit. Věřím, že černé šaty s krásným a symbolickým jménem Wonder Woman od La Femme Mimi skryjí mou nervozitu a dodají potřebné sebevědomí.
16:00
Nádech. Výdech. Hrdý postoj a vzhůru na akci. To zvládnu!
16:10
Sakra jsem o hodinu dřív!
17:10
Druhý pokus. Při příchodu vidím několik fotoaparátů čekajících na správné lidi. Snažím se být neviditelná a proklouznout dovnitř. Ve vstupní hale jsem však překvapená množstvím lidí, kteří také čekají než nás vpustí dovnitř. Nejjednodušší je rozeznat novináře. Jsou to individualisté, stranou větších skupin, tvářející se arogantně, aby zakryli svou nejistotu, stejně jako já. V případě nouze nejvyšší všichni vytahujeme mobily a píšeme důležité, neodkladné zprávy. Zkrátka všichni jsme v tuto chvíli vysoce zaneprázdněni, dokonale oblečeni a štastni, že jsme tam kde jsme – jen to nesmíme dát najevo.
17:20
Vpouští nás dovnitř. Po výstupu do 4. patra se hned ukáže, kdo členství v posilovně neplatí nadarmo.
Vstupuji do sálu s nádherným výhledem na celou Prahu a procházím kolem velikého množství židlí a hledám cedulku press, kde se budu moci skrýt. Lehkou nervozitu ve mne začínají vzbuzovat jména hostů této uzavřené společnosti, která se objevují na židlích. S každým krokem se jde hůře a hůře. Než projdu celý sál, potkávám mnoho známých a usměvavých tváří. Nakonec se osmělím a poprosím hostesku, aby mi ukázala, kam mohu jít. Ta mne odvádí vedle skupinky designérů mezi další novináře a přehlídka tak může začít.
17:40
Přehlídka začíná. Modelky stoupají po schodech vzhůru mezi nás a prochází se uličkou mezi sedícími diváky.
Je to moje poprvé, kdy se setkávám s prezentací kolekce od návrhářského dua Laformela.
Jednalo se o nositelnou módu se vším všudy.
Mou pozornost upoutávají dva modely. Jeden top spolu s bílými kalhotami dlouhými až na zem a rozparkem přes nárt. Druhý byl zase složen ze saka a asymetrickou sukní zboku nařasenou.
Laformela se nechává inspirovat v klasice a přidají tam něco navíc. Vše se skládá z tradičního základu, tochu upraveného, trochu přidělaného.
Při svém defilé si návrháři zvolili tu nejkratší cestu skrz dav ven. Velice mne překvapuje, že většina návrhářů, se kterými jsem se zatím setkala, jsou velice skromní lidé, kteří milují svou práci, ale jakmile mohou získat obdiv davu, nejraději by se skryli ve stínu.
18:01
Jedna show končí a začíná druhá. Začíná totiž přehlídka známých tváří. Hon na to být viděn či seznámen s tím pravým (pravou).
18:10
Potom, co focení ustalo a všichni jsme sestoupili opět čtyři patra dolů, zjišťujeme, že nejdůležitější osobou této celé akce nejsou ani návrháři, modelky, osobnosti, sponzoři ani organizátoři, ale vrátný, který zapomněl včas odemknout dveře. A tak celé shromáždění stojíme před zavřenými prosklenými dveřmi.
18:15
Při odemykání zaznívá takový potlesk za který by se nikdo stydět nemusel. A všichni tak rychle utíkají na další přehlídky do Invalidovny.
19:00
Nalévám sklenku portského a upřímně už se nemohu dočkat dalších přehlídek a zážitků ze světa designu, módy a umění.
