Národní galerie v Praze letos slaví 230 let existence. Samotné připomenutí tohoto jubilea proběhlo 26. března 2026, kdy se konala tisková konference. Na ní promluvila současná ředitelka galerie, Olga Kotková, která přiblížila nejen historii instituce, ale i její současné směřování.
Následně nás kurátorka Veronika Hulíková provedla čtvrtým patrem a představila expozici „Umění dlouhého století“. Tato výstava nabízí průřez tvorbou významných autorů, kteří formovali podobu českého i evropského umění, jako například Norbert Grund, Josef Mánes, Jakub Schikaneder, František Kupka či Toyen.
Jako jedna z nejstarších sbírkotvorných institucí ve střední Evropě, má za sebou bohatou historii. V jejích útrobách se prolíná minulost se současností už od dob osvícenství. První expozice byla otevřena roku 1796. Na tehdejší dobu působila tato organizace poměrně progresivně, a to zejména svým přístupem k dílům, jejich systematickému řazení a neotřelým výběrem exponátů.
Aktuálně zde můžeme navštívit dočasnou expozici studentů UMPRUM, představitelů generace Z, narozených mezi lety 1994 a 2004. Expozice skýtá ponor do duše nejmladších dospělých a takřka otevírá nové obzory. Všechny autory spojuje nutnost hledání rovnováhy mezi digitálním prostorem a autentickým světem venku.
Offline svět, který byl až donedávna jedinou známou skutečností, se v posledních letech s rozvojem kyberprostoru začal dramaticky proměňovat. Sociálních sítě a internet obecně s sebou přináší řadu nových problémů. Studenti UMPRUM narození kolem přelomu tisíciletí reagují na situace spojené s touto problematikou svébytným způsobem. Tematizují pocity úzkosti i strachu z izolace v důsledku přehlcení, dospívání v době přerodu, kdy už máme nové nástroje, ale teprve se musíme naučit, jak je ovládat, aby neovládly ony nás. Výstava zahrnuje architektonické, grafické, i audiovizuální počiny.
Ačkoliv ročníkově také spadám do tohoto rozmezí, prožila jsem dětství převážně offline. Proto je pro mě někdy těžké porozumět problémům, s nimiž se mí vrstevníci potýkají, v jejich plném rozsahu. Hledání cest k digitálním technologiím však vnímám jako důležitý proces, který nám může pomoci zefektivnit jak pracovní, tak osobní život. Neméně důležité je však při tomto hledaní neztrácet obezřetnost.
Národní galerie je pro mne místem, kam se roky navracím. Místem, které umožňuje kontemplaci a setkávání současně. Dva atributy, které považuji za zásadní. Proto se těším na každou další akci a každý další rok, jímž se prodlouží historie této jedinečné instituce.
foto zdroj: Instalace Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu, 1901, Archiv NGP
