Jen sobec říká pravdu?

Zveřejněno 10. 10. 2018

“Začala se mi líbit jedna holka z posilovny. Fakt jsem se do ní prostě zamiloval, což je problém, když máš přítelkyni a miluješ i přítelkyni. Tak jsem šel za přítelkyní a řekl jsem jí to?”

“Řekl jsi jí to?!” Koukám na kamaráda udiveně. 

“Jo, nemůžu jí lhát na to jí moc miluju, jsem upřímnej.”

“A co ona?”

“No.. byla smutná.”

“Ježiši.” 

Sedíme v Bukowski baru. Přijeli mi známí z Holandska po dvou letech. Nikdy by mě nenapadlo, že dva roky můžou být tak bohaté na zážitky a že se někomu může změnit během dvou let pomalu celý život. Ačkoliv když se na to podívám zpětně sama jsem před dvěma roky byla úplně někdo jiný. Po několika skleničkách, jak tomu bývá dobrým zvykem, přejde téma na sex, milostný život a filozofický náhled na milostný život. 

“Proč jsi jí to proboha říkal?” stále na něj nevěřícně zírám

“Já mu říkal to samý!” směje se druhej

“Jsi hroznej sobec!” prohlásila jsem a pro zvýšení efektu jsem se dramaticky napila ze skleničky

“Sobec, když jsem byl upřímnej? Měl jsem jí lhát?”

“Sobec právě proto, že jsi byl upřímnej. Nebyl jsi si jistej, cítil jsi se provinile, tak jsi si potřeboval ulevit. Řekl jsi jí to kvůli sobě, ne pro její dobro. Protože jí bylo líp když o tom nevěděla.”

Ještě chvíli jsme o tom debatovali. A čím víc jsme to rozebírali, tím spíše jsem se utvrzovala ve svém názoru, že v některých případech pravdu řekne skutečně jen sobec.

S mým kamarádem se to mělo následovně, miloval dvě ženy, jedna z nich byla jeho přítelkyně. Ta druhá se mu jen líbila, flirtoval s ní v posilovně, ale nic z toho nebylo. Uvědomil si, že by svou přítelkyni nechtěl a nemohl podvést. On ale v průběhu přítelkyni řekl, jak se věci mají. Dokážu si představit jak jí mohlo být. Co teď budu dělat? Co když se rozhodne mě opustit? V čem je ta druhá žena lepší než já? … Ačkoliv jeho přítelkyni neznám myslím si, že v ženském mozku taková nepatrná informace může zažehnout pořádnou bombu myšlenek od vzteku po schazování sebe sama. Teď si představme, že by jí to neřekl. Co by se stalo jinak? Neměli by žádnou hádku a ona by si nemusela procházet žádnou podobně nepříjemnou situací.

A nebo je to dobře, že jí to řekl, protože ona si teď může být jistá, že kdyby se něco dělo, on bude upřímný a tak tedy nemusí mít zbytečný obavy?

Můj tatínek vždycky říkával, že co oči nevidí, srdce nebolí. Což je paradox, protože to táta mi v pubertě, když mi bylo 12-13, dal do kapsy gps, kterou jsem musela sebou nosit “kvůli bezpečnosti”. Naštěstí jsem to uměla vypnout a jelikož to byla služba od T-mobile, jednoduše se mu dalo vysvětlit že já s tím nic nedělám, že nemůžu za to že T-mobile nefunguje. 

Je o tom i jeden výborný francouzský film. Alibi na klíč se to jmenuje česky. Řeší se tam, že nevěra zbytečně ničí jinak skvěle fungující vztahy, přitom muži většinou stačí zahnout jednou a to je přeci blbost aby to pak zničilo celé manželství a celou rodinu, no ne?

Takže si vlastně stojím za tím, že někdy prostě jen sobec říká pravdu a co oči nevidí, srdce nebolí. Neustálá nevěra to už je trošku jiné téma.
Myslím si, že neříct o něčem, co se stalo jen jednou, zcela bez nějakého citového zaangažování, je lepší než způsobovat tomu druhému vrásky. Stejně tak v případě, kdy si nejsme svými city jisti. 

Myslím si to. Když by se mě na to někdo zeptal a chtěl mou radu. 

Před dvěma rokama jsem byla opačného názoru. Měli jsme s přítelem náročný večer, řekli jsme si spoustu věcí a oba nás napadlo i spoustu věcí. Řekla jsem mu (a připadalo mi to jako dobrý nápad), že si přeju, aby ke mne byl vždycky upřímnej, že se nebudu zlobit, ale kdyby mě podvedl, že to chci vědět.

Ono je všechno hrozně jednoduchý, když totiž radíte cizímu člověku. 
Jsem člověk, co chce vědět všechno a mít všechno pod kontrolou. Nejraději bych věděla všechno o mých blízcích a pokud možno jim i řídila, co budou kdy dělat. Což je špatně a nedělám to a snažím se ovládat.  Nechtěla bych vědět, kdyby mě přítel podvedl, protože vím, že bych se cítila hrozně. Zároveň ale vím, že kdybych získala podezření, tak bych si to vědět přála. Někdy skutečně věřím, že my ženy nevíme, co chceme. 

Co si myslíte vy? Říká pravdu jen sobec?

Jak začít prokrastinovat: kompletní průvodce

Jak začít prokrastinovat: kompletní průvodce

Prokrastinace je jedna z nejvíce ceněných dovedností moderního člověka. Proč se nutit do práce, když můžete věnovat svůj čas těm opravdu důležitým věcem, jako je sledování koček na internetu nebo kontrolování, kolik máte lajků na posledním postu? Máme pro vás návod,...

Jak zůstat motivovaní, když máte chuť to vzdát

Jak zůstat motivovaní, když máte chuť to vzdát

Jsou dny, kdy to fakt nejde. Vítr fouká do očí. Sluníčko svítí příliš nebo je děsná zima. Došlo vám kafe nebo jiné životabudiče vaší konkrétní preference. Lidi se divně tváří a země se točí. A co víc. Točí se kolem něčeho, co se tak točí. A všichni se točíme v...

Věci, které můžete dělat místo snahy vymyslet, co se životem

Věci, které můžete dělat místo snahy vymyslet, co se životem

Život je život a pokud nemáte v úmyslu studovat filosofii, dát se na dráhu slavného filosofa či neplánujete si svojit jako nový koníček diskutování po barech nad životem, nic moc jiného vám nezbývá, než to přijmout. Najednou jste na světě a po chvíli máte zodpovědnost...