09.09.2018

Počínaje zítřkem nebude o fashion weeku už cool mluvit, tedy o tom Pražském, takže se s vámi ještě předtím podělím o myšlenky, které mi od té doby utkvěli v hlavě a občas se k nim vrátím. Jako třeba teď, sedím na bowlingu sama, jelikož jsem přestala kouřit a zbytek skupiny má kuřáckou pauzu. Zvláštní, jak když přestanete kouřit, začnou vám kuřáci hrozně lézt na nervy. A tak tu sedím a snažím se urovnat myšlenky z fashion weeku. 

Tak zaprvý pořád myslím na tu džungli a pořád nevím, co si z toho vzít. Na sebe bych z toho teda asi noc nevzala a to mě nutí k zamyšlení … jsem konzervativní? “Upjatá” občas tvrdí můj přítel ale opak se zatváří jsko by snědl chilli a opraví se, že ale úplně to není to slovo. Ale co když jo? A je být konzervativní problém? Můžu s tím žít nebo mám celý módní svět vzdát s tím, že na to prostě nemám protože jsem upjatá. 

Ale za to nemám problém se sexem. Průsvitný top Vandy Jandy mi nedělal problém. No a co, že jí byly vidět prsa. Má pěkný prsa. Takový podobně veliký jako já a to se mi líbí. A když se skupina modelů svlékla pro Jana Černého nebo baleťáci pro Zuzanu Kubíčkovou. Vlastně jakýkoliv narážky na sex mi nevadí. Kdyby na těch televizích bylo třeba místo plavající ženy porno nevadilo by mi to, naopak by mě zajímalo, jak by vypadalo porno, který by promítali na fashion weeku?

Hrozně moc se přetřásala účast Andeje Babiše ma fashion weeku. Jeho žena si hrdě dala na instagram, jak muže vytáhla na přehlídku. Taky bych byla hrdá, kdyby se mi podařilo na přehlídku dostat muže. Ale politika prostě do módního světa nepatří. Ina T. odešla ještě před přehlídkou, když viděla Babiše. Já tam zůstala sedět a cejtila se kvůli tomu špatně. Ale pak mě štvalo o to víc, že to pak všichni řešili. Politika v módním světe je ok, jako trička Dior o feministkách například. Ale naše česká scéna se politice vyhýbá. Jestli je to dobře nebo špatně, kdo ví. Tím spíš mi přijde pokrytecký, když se to teď tak přetřásá. Ve finále na to každej zapomene už zítra. Tak si říkám jestli přeci jen nejsem moc povrchní, když neodejdu před přehlídkou. Bylo by to fajn, všichni by teď chválili mě a mluvili by o mě. Ale to by bylo zase pokrytecký. Každopádně bysme měli přestat nakupovat v Hugo Boss, přeci nechceme být spojování s Hitlerovým krejčím. Vsadím se, že kdybych měla já přehlídku na fashion weeku, přišel by tam Babiš i Zeman i Okamura a celej palác by se mi vylidnil a já bych byla naštvaná a smutná, mohla bych je vyhodit? Zeptali by se mě, zda tam můžou? Ale to je zase to moje ego.

Taky mi zůstala v paměti přehlídka Krnáče, Babicové a Coufalové. Nechtělo se mi vypisovat celá jejich jména. Když začaly hrát party písničky mých prvních kocovin. Opilé modelky, rozlítané a plné života. Životní styl mladých a opilých. A já tam seděla na židli a cejtila se, že mám už to nejlepší za sebou a to nemám ráda. Takže když přilítla modelka k řadě, kde seděl tým Vogue a dala jim lahev šampaňského, měla jsem chuť vrhnout se k nim, vyrvat jim ji z ruky a vtrhnout po mole a dál za životem. Můžu mít krizi středního věku, když mi je 21? 

Každý rok, každý půl rok, co jsem byla na fashion weeku, vždycky je to záplava černý. Nejsem výjimkou, ale je to hlavně tím, že se v jiný barvě necítím. Je to moje válečná barva, v ní se mi nemůže nic stát. Ale co když to má takhle každej co tam v tý černý jde? Co když jsem prostě jen hrozně basic? A co když se každej na fashion weeku vlastně bojí? Výrazy by tomu odpovídaly. 

To mi připomíná příspěvek od jedný Brněnský blogerky, která letošní fashion week zazdila. Nechtěla se stresovat s oblečením, být v davu lidí co jen zkoumavě soudí, co má člověk na sobě a hodnotí a pohrdají lidmi, co nemají alespoň jednu Dior/Gucci/Chanel/… kabelku. Bohužel má pravdu. To, co mi ještě nedavno přišlo jako vzdálený svět, když lidé z New Yorského fashion weeku byli vystresovaní z podobných důvodů, je již i v Praze. Dívala jsem se na street style fotografie. Kdo neměl Vetemens, Céline, Dior nebo jakoukoliv jinou výraznou značku se na street style nedostal.  Je to známka luxusu nebo i vytříbeného vkusu?

Krom tváří mimo molo, osobnostmi to hýřilo i na mole. Nejprve stačilo pro to, aby se člověk cítil a ukázal, že je něco, objevit se na fashion weeku, pak se úroveň zvýšila na to, nechat se vyfotit jako street style a teď ješte ideálně jít po mole. Ze známých například Sharlota, Vanda Janda a Vanesa z blogu Vanesslovesyou. Kam se může hranice posunout dál?

A teď se předveďte, dáte mi nějaké odpovědi?