Sedíme na pláži a kolem nás je slyšet dětské hýkání. Sluníčko příjemně hřeje a voda je krásně teplá. Jsme obklopeni lidmi a jejich dekami. On vedle mne pracuje a já se věnuji pozorování lidí. A malinkatý Nugetě.
„Stejnak je nefér, že se toleruje panděro u chlapů a ne u ženskejch.“ Řeknu zamyšleně.
On se zasměje „řekla, když dojedla celou Nugetu.“
„No ne, mě to fakt štve.“
„Já věřím že jo.“
„Ženský tělo dostává strašně zabrat. Kór po dětech. Menstruace, menopauza. Ale prostě když je tlustá, hned se na ni pohlíží hůř než na takovýho chlapa, kterej má panděro jenom z toho, že si dá denně tři-čtyři pivečka. U chlapa se to prostě toleruje a není to takovej problém, prostě je to normálka.“
„No já si myslim, že by se to mělo v jistý míře tolerovat u všech, spíš no.“
„Jasně to je jasný, když to není přehnaný, ale víš když už se ty rozdíly dělaj, tak proč prostě zrovna takhle? Když si to tak vezmeš tak je to docela nelogický.“
Vždycky, když přijdu na něco novýho – pro mě něco novýho – mám z toho strašnou radost. Mám pocit, že jsem přišla na něco, co změní svět. Zachrání planetu. Takovou tu myšlenku, co je přeco tak jednoduchá, ale nikdy nikoho předtím nenapadala. Přemýšlím nad tím pořád dokola a mám chuť se hádat s každým, abych se ujistila, že je ta myšlenka správná a nedá se proti ní vymyslet argument.
Ženská postava by měla být brána taková jaká je, ať je jakákoliv spíše než u mužů, protože stopy na ženském těle nejsou nutně stopy nezřízeného životního stylu, ale stopy po ženství.
Nojo jenže nejhorší je, když si začnu tu myšlenku vyvracet sama sobě dřív, než ji stihnu někde veřejně publikovat.
Dávalo by to perfektní smysl, kdybych si neuvědomila, že vlastně jedinej, kdo řeší postavu a soudí ostatní ženy za jejich váhu, jsou ženy samy. A došlo mi to ironicky ten samej věčer, kdy jsem projížděla instagram a přišla na to, že holka, která měla tak hubený stehna, že jsem z toho měla komplexy, když jsem s ní seděla u stolu, má najednou stehna velký jako chlap. A přes to, že jsem z toho měla radost i jsem se za sebe trošičku zastyděla. To jsou ty moje sklony k rozdvojené osobnosti.
Přehřívá se mi mozek, řekněte mi dámy, proč umíme oslavovat ženství pouze abstraktně?
