Koukáme na Bridget Jonesovou.
Páteční večer jak vyšitej. Víno, sýr a rozhodnutí, že zabijeme tím filmem veškerou romantiku.
„Vyjíst celou lednici se zdálo být nevyhnutelné“ ozývá se hlasem Bridget Jonesové.
„Haha já to znám moc důvěrně ten pocit“ směje se. Poprvé z celého filmu zareagoval.
Všichni se shodneme, že lednička je hned po internetu nejlepší kámoš naší generace. Ale zeptal se jí už někdy někdo, jak se cítí ona?
“Není to tak zlé. Ale když se ptáš, tak.. někdy je tu fakt zima. Víš, když do mě vždycky cpeš jídlo, krátce potom, co zrovna nakoupíš a vždyčky zavadíš o to nastavení teploty a posuneš to na maximum. A nemluvím o poslední době, kdy mě odmítáš už 3 měsíce opravit a o dveře mi opíráš flašku s vodou a sklenici s medem. Musím se mít mnohdy hodně na pozoru. Ale to je vlastně dobře, to, že myslím na svá rozbitá dvířka odvádí mou pozornost od těch týden starých Olomouckých tvarůžků, co jsi špatně zabalila mimochodem. Už by to s nima chtělo vážně něco udělat.“
“Největší rachot nastává, když se zapne seriál nebo film na který se zrovna díváš. Víš, možná, kdybych teda mohla něco říct, nejideálnější by bylo, kdyby sis vybrala předem, co všechno budeš chtít, ale jestli tě baví neustále za mnou chodit, jak je libo no. Ale je pravda, že jsem si všimla, že jste se v poslední době zlepšili s přítelem. Jen mne pak necháváte trošku prázdnou. Jsem hlavně ráda, že tě pustili tvoje úplný noční návštěvy, jsem ráda, že jsi už přišla na to, že přes noc neumím vyčarovat nové jídlo a tak tě ve 2 ráno nemohu ničím potěšit. Ten tvůj rozespalý, naštvaný výraz, když zjstíš, že nemám žádnou čokoládu… no. Ani nepříteli bych to nepřála.“
“Jinak teda když jsme u toho tak ty návštěvy tvého přítele když vaříš, jo. Když zoufale hledá kečup a něco, co by si do toho jídla přidal. Ty to nevidíš, ale tím jeho zběsilým hledáním něčeho, mě trošičku děsí. Mám pocit, že ten kluk je hladovej od doby, co tě zná. Nechci být na tebe moc krutá, ale udělej s tím něco. Hlavně teda do jídla nedávej ty vajíčka, co jsi tak pečlivě vyskládala do toho stojanu v mejch dvěřích. Protože nevím jestli si vzpomínáš, ale je to už dlouho, co jsi je tam tak skládala. Jo a v tom boxu na zeleninu tu rukolu nejsem schopná udržet moc dlouho čerstvou. Vlastně vůbec, nechápu, co jsi čekala. A ty nektarinky se mi přilepily na okraj. Měla by sis zase najít nějakej ten čas na to mě umejt místo toho neustáýho šátrání.“
“Ne, fakt nechci bejt zlá, ale tak ty ses zeptala. Je to jen….Víš není to tebou ani mnou, je to jen těma všema datama spotřeby. Všeho toho mléka ať už sojovýho nebo normálního, co jsi ještě ani neotevřela, otevřených sýrů, zbytku bílýho jogurtu a dalších věcí. Jediná věc, co se snad dobře točí jsou lahve od nedopitého vína. Toho si vždy včas všimneš, žejo? A banány, přestaň je do mě cpát, vždyť on ti to řikal už stokrát, že do mě nepatřej, už bys to měla vědět. Fakt promiň, znát pravdu a mluvit mezi sebou upřímně ne vždycky bejvá příjemný. Mě to taky neni příjemný, ale to jen, že jsem byla tak dlouho umlčena. Dlouho jsi do mě rvala věci, na chvíli mi dala to uspokojení, po kterém každá lednička sní, aby jsi mě pak po chvíli nechala prázdnou, bez smyslu života. Jen s několika věcmi, na které nemáš odvahu sáhnout, abys je vyhodila. Necháváš je ve mě hnít. Počkej… heleď…. myslím si…jo jasný, myslím si, že slyším mrazák, prej by ti chtěl taky něco říct.Chudák malej a to jsem se zezačátku bála, že se mu věnuješ víc než mě.“
A co by řekla lednička o vás?
