Proč nevěřit médiím

13. 6. 2017
Petra Jelének
Protože proč jo?

Je pátek. Zasloužený prodloužený víkend. Ležíme u řeky, která nám pokaždé smočí nohy, kdykoliv se po ní přežene loď. Začínající letní slunce se nám opírá do zad a lehký vánek šimrá po kůži. Paní z vedlejšího kousku pláže volá na své tři čivavy snažíce se je dostat do vody a odpoledne plyne tak líně a příjemně.

„Víš jak dělala Emma Smetana pro Novu?“ Zeptá se mne, zatímco listujeme dámským magazínem jen tak z nudy.
„Jojo, vím. Už nedělá?“
„No ne, jí vyhodili, nechtěla řikat, co chtěli aby říkala.“
„Klasika.“
„Jí třeba upravovali otázky, který měla mít na Sobotku třeba a tak. Prej i Babiše měli podporovat a takhle.“
Seriózní novinařina.Chvíli se budeme nad touhle kauzou pohoršovat a pak pustíme zprávy na Primě, protože tohle Nova fakt přehnala.

Strašně ráda poslouchám jak je super, že tu nemáme cenzuru a že každej může psát, co chce a že tu není už směšná komunistická propaganda v médiích.
Když jsem spolupracovala s webem krásná.cz musela jsem několikrát přepisovat články, které se nehodily. Mě se to nějak o tý cenzuře nezdá. Propaganda je tu furt jen se jí říká jinak. Teď pro to máme super cool názvy jako třeba PR články. Tady se totiž nepíšou recenze, ale PR články.
Nemůžeš se pokládat za vlivného člověka, dokud nevlastníš nějaké z českých médií a nemůžeš se pokládat za šikovného novináře, pokud neumíš napsat, čeho si kdo žádá.
A každej se teď prodává.
„Jsem četla, že někdo teď řekl, že doufá, že bude vydělávat jednou aspoň tak, aby jeho děti nemusely dělat na instagramu reklamu na čaj na hubnutí.“  směje se kamarádka.
Kde může dnes obyčejný člověk najít pravdu.
Jsme přehlceni produkty, který jsou na houby. Každej den se na nás sype reklama, každej den nám jsou předsouvány politické názory a nikdo neví, čemu věřit. Je tenhle názor vůbec můj nebo jsem něco četla před spaním?
A říkají vůbec i odborníci pravdu?
A existuje vůbec nějaká pravda?
A záleží vůbec na tom?
Protože i když se všichni shodneme na tom, že Nova lhala a lhát bude, tak beztak má největší sledovanost.
Jen jedna věc mi přijde ještě smutnější než všechny tyhle lži servírované komerční a už snad i nekomerční televizí. To, že si lžeme i my obyčejný lidi. Holky, já taky měla Biodermu, já vám nevím, že by byla tak super. Nebo ten velkej boom když přišel tenkrát první BB krém od Garnieru o kterém se dnes všichni do jednoho shodnem, že je to asi ten největší BB přešlap vůbec a všechny články té doby byly plné chvály. Jak je to možný?

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Máj, lásky čas

Máj, lásky čas

Květen je měsíc, s nímž si asociujeme téma lásky. Od dob Karla Hynka Máchy se toho však mnoho změnilo. Jeho Máj byl pro mě na střední škole velkou srdeční záležitostí. Vždycky jsem v sobě měla asi až příliš velký smysl pro tragično. Zřejmě tedy nikoho nepřekvapí, že...

Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá

Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá

Jsou věci, které o sobě víte. A jsou věci, které o sobě teprve snášíte vědět. Mezi nimi je propast. Ne hluboká, ale mlžná. Taková, přes kterou nevidíte na druhý břeh, dokud na něm nestojíte. A pak se otočíte a nevíte, kdy jste přešli. Nevíte ani zda tam byl most nebo...

Mýtus o nezávazné lásce

Mýtus o nezávazné lásce

aneb proč “situationship” není nic jiného než neupřímný hlad po něčem víc Někde mezi prvním rande bez očekávání a týdenními zmatky typu “tak co teda jsme?“ se zrodil nový kulturní fenomén: nezávazné vztahy. Říká se jim „casual“, „chill“, nebo dokonce „svobodné“. Ale...