Už je to dlouho.
Už je to dlouho, co jsem byla součástí nočního života.
Nebo spíš, co jsme byla centrem nočního života. Něco se stalo a já nevím co.
Záběr číslo 1
Interiér
Bar – večer
Obsazení: kompars (návštěvníci baru), holka, náhodný kluk
kamera prolétává dveřmi dovnitř do baru, pozoruje dění kolem až doletí k holce
Za normálních okolností holka prohlédne všechny kolem a zhodnotí, který z nich vychází nejlíp. Kdo má pěkný vlasy, postavu a čistý boty. Nebo kdo má co před sebou na stole za pití, podle ceny daného alkoholu. Záleží na prioritách, které holka má.
Když vyhodnotí, kdo nejlépe splňuje kritéria, posadí se tak, aby při navazování očního kontaktu na ni bylo nejlépe vidět. Správný úhel, správná vzdálenost.
Poslední úpravy a pak nasadit pohled. Třeba si zapálit cigaretu, nebo si vzít do ruky drink. Jemně nahnout hlavu na stranu, mírně pootevřít pusu, svůdně sklopit řasy, pozvednout obočí, dívat se jeho směrem a bokem vést konverzaci s kamarádkou.
Vždycky se podívá. Vždycky, všichni.
Podívá se jednou, pak po druhý, aby se ujistil, že je to na něj. Když se dívá po druhý. Holka sklopí oči, usměje se a s ještě skloněnou hlavou a úsměvem na něj stydlivě opět upře zrak.
Ještě párkrát se na sebe podívají. Dokud on nesebere odvahu a nepůjde za ní. A když se bude zdát, že tu odvahu nesebere, ona si jemně skousne spodní ret, pozvedne obočí a hlavou mu naznačí, že je vedle ní volno. On se jakoby s údivem podívá a vyšle pohled, co říká „Já?“ a ona kývne.
Pak už sedí spolu. Představí se a vzápětí ta jména zapomenou.
On bude o něčem vyprávět a ona bude kývat, usmívat se a dělat, že jí to baví. Neslyší, ale nic z toho, co on říká.
Oba dopijí, svůj drink a on se zeptá, co ona pije. Jde na bar. Koupí jí další skleničku.
Zbytek zahalí tma a všechno se vypaří.
