Konec váhání. Všichni jsme lidé.

Zveřejněno 14. 3. 2014

Poslední doušek z ranního čaje, protáhnout prsty a jde se na věc. Ještě věnuji letmý pohled pánovi od naproti, který se stále občasně zadívá do mého okna. Divnej chlap.

V pondělí jsem se vám pod vlivem (prášků na nachlazení) svěřila s mou zmateností co se týká žen, jejich světa a rozdílu muž-žena. Dopadlo to jako článek bez závěru. Byl to zmatený výkřik.
Po čtyřech dnech ale se zdá, že jsem dospěla.
Totiž dospěla k závěru.

Opravdu mě vždycky rozčilovaly věci jako „Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“(bože, vážně, četli jste to někdo?), chlapy jsou …, ženský nemaj…,
Vždycky jsem si říkala, že jsme stejní. Jsme přeci jen jeden živočišný druh pouze s několika fyzickými odlišnostmi. Proč s tím všichni dělaj takovou vědu? (Hah. Teď jí dělám i já.) 

Vzpomeňte si na řeckou mytologii. Ten příběh, kde byli tvorové, dvě hlavy, čtyři nohy, ruce a dvojí pohlavní ústrojí buď rozdílná nebo stejná. Jenomže ty tvorové byly tak silní, že jim to stouplo do hlavy a rozhodli se zaútočit na bohy. Ti, aby se zachránili a zároveň z toho měli pořád oběti, které jim ‚lidé‘ přinášeli, rozhodli se, že tyto tvory rozdělí. Takže z toho vznikli lidé tak, jak je známe dnes, které se snaží nalézt tu druhou polovičku. Z těch, kteří měli rozdílná pohlavní ústojí (takový prototyp šneka hermafrodita) vznikli heterosexuálové muž a žena a z těch druhých dvě ženy či dva muži tudíž homosexuálové (všimněte si, jak ti Řekové mysleli na všechno a my tu kolem toho teď děláme zvrácenost dnešní doby- ano ukazuji na vás homofobové). Takže i Řekové (dávno před tím než zlenivěli a jejich ekonomika začala pokulhávat) svým způsobem tvrdili, že jsme z jednoho stejného těsta.

Jedním problémem však je, že se od každého pohlaví něco očekává.
Od žen, že budou dokonalými paničkami v domácnosti, budou ozdobou dané domácnosti a především přivedou na svět nový život. (Noční můra všech feministek.)
Od mužů, že splodí spolu s ženami potomka, budou živiteli a ochránci své rodiny.
Ale všichni jsme jen lidé. Ten takový, oný jiný.
V dnešní době i slovo rodina (bohužel) začíná postrádat svůj význam.

A dalším problémem bude mužská ješitnost spjatá s tím, co bylo. Historie i náboženství (šmejdi) byli vždycky tak trochu na jejich straně. Takže oni byli ti, ke kterým ženy vzhlíželi. A tak to zasadilo kořeny do našeho podvědomí.

V pondělí jsem žádala utopii. Dokonalý svět.
Teď si jej nadělím sama.

V tom světě nikoho nezajímají očekávání. V té utopii každý dělá všechno, co se mu líbí aniž by jej někdo odsuzoval. Nikdo nikoho nesoud….uh…ne moc omletý, nereálný. Tak jdem do jiného, bližšího světa.

V tomhle světě si jsou ženy si vědomy svých předností a žijí si tak, jak se jim to líbí bez ohledu na to, jestli je to podle měřítek na správnou dámu nebo ne. A pomalu dostávají tu ješitnost ze svých drahých poloviček.

Ale teď už toho mám vážně dost. Podívaná končí pane. Žaluzie se zatahují.
 

Vedlejší účinky alkoholové abstinence

Vedlejší účinky alkoholové abstinence

Odmítnutím alkoholu odmítáte něco velmi lidského, další končetinu, kterou jsme si společně vypěstovali, abychom se vyrovnali s realitou a sami se sebou. Obejít se bez něj není bezbolestné. Před více než rokem se se mnou někdo podělil o tento poučný, věcný, ale...

Byla někdy láska?

Byla někdy láska?

Myslím, že jsem se poprvé zamilovala v 18 letech. Ačkoliv si tím nejsem jistá, jelikož vlastně dodnes nevím, zda-li jsem byla někdy skutečeně zamilovaná. A když se rozhodnu natolik někomu otevřít a svěřit se s těmito pochybnostmi, většina mi odpoví, že to je známka...

Bude v budoucnu móda už jen unisex?

Bude v budoucnu móda už jen unisex?

Jsem zastáncem názoru, že každé oblečení a každý parfém může být unisex, jakmile přestaneme řešit škatulky. Jsem o tom přesvědčena natolik, že si kladu otázku, zda brzy nenastane doba, kdy bude vše unisex a zda ta doba není náhodou za rohem. Soustředím se na to příliš...