Holčička, žena, dívka, slečna

10. 3. 2014
Petra Jelének

“Chovej se jako slečna.”
“Tohle holčičky přece nedělaj.”
“Nikdo nechce babochlapku.”

Měli jsme tu Mezinárodní Den Žen (PJ zase zapomněla přehodit kalendář.)
A co se věcí Muž-Žena týká mám v tom bordel.
Máme volební právo, svobodu co se týká zákonů a všelijaké legislativy. Snad i křesťanství posunulo Adama a Evu na stejnou úroveň a Eva už chudák není ta pokušitelka. Ale je tu pořád morální stránka věci. Něco v nás, co nám zkrátka brání přijmout to tak, jak to je.

Teď mě neberte špatně. Feminismus v přehnané míře je něco nad čím i mě začíná rozum stát.
Ale vždycky jsem tak nějak balancovala na obou stránkách věci.

Zatímco žena řeší kosmetiku muž má ty svoje věci. A teď pr. Chci si nezávazně (a věřte že se toho jen tak nezřeknu) užívat jako chlap. Smějte se mi, odvracejte se ode mně, ale proč já bych měla čekat na Pana Božského, když si jsem jistá, že si on spolu s ostatníma klukama právě teď užívá společnosti nějaké jiné, kterou za chvíli (5…4…3..) už ani nebude znát.

I já mám vztek, že cítím šílenou potřebu do něčeho nebo někoho praštit.

Ani já nejsem svatá a dokážu si přihnout a užít si to.

A občas vytuhnu a chrápu, že by se starý chlap za to stydět nemusel.

Nejsem jenom hloupá holčička, jejíž vesmír se soustředí pouze na úzký okruh věcí kosmetika-móda-drby. (Když se mi to zrovna nehodí.)

Ale pak si užívám, když si můžu hrát na naivní a zranitelnou princeznu a můžu si vybrat všechny ty společenské výhody, které nám etiketa dopřává.

Pak tu mám také neodvratný fakt, že žena spolu s muži dokáže mít za vzor jednoho slavného a talentovaného muže, ale ženu budou mít za vzor vždy pouze ženy (a homosexuálové). Samozřejmě se najdou výjimky potvrzující pravidlo.
Ženy se zžijí s knižním hrdinou ať už je to muž nebo žena, ale ukažte mi chlapa, který bude číst knihu s ženskou hlavní hrdinkou. A to už ať u knížek nebo filmů.
Možná to bude tím, že ženská postava není tak zajímavá a řeší pouze, zda-li ji miluje nebo ne. Možná.

Jsem zmatená. Celé ty tři roky vám zde na blogu přináším různé závěry. Řekněte mi teď vy. Vyvoďte mi z toho závěr. Utopii. Jen prosím vyvarujte se přehnaně feministických závěrů, vážně je nemám ráda.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Máj, lásky čas

Máj, lásky čas

Květen je měsíc, s nímž si asociujeme téma lásky. Od dob Karla Hynka Máchy se toho však mnoho změnilo. Jeho Máj byl pro mě na střední škole velkou srdeční záležitostí. Vždycky jsem v sobě měla asi až příliš velký smysl pro tragično. Zřejmě tedy nikoho nepřekvapí, že...

Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá

Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá

Jsou věci, které o sobě víte. A jsou věci, které o sobě teprve snášíte vědět. Mezi nimi je propast. Ne hluboká, ale mlžná. Taková, přes kterou nevidíte na druhý břeh, dokud na něm nestojíte. A pak se otočíte a nevíte, kdy jste přešli. Nevíte ani zda tam byl most nebo...

Mýtus o nezávazné lásce

Mýtus o nezávazné lásce

aneb proč “situationship” není nic jiného než neupřímný hlad po něčem víc Někde mezi prvním rande bez očekávání a týdenními zmatky typu “tak co teda jsme?“ se zrodil nový kulturní fenomén: nezávazné vztahy. Říká se jim „casual“, „chill“, nebo dokonce „svobodné“. Ale...