Ráno, když zrovna náhodou nemám 30 minut na to se obléct, nalíčit, naházet věci do kabelky a vyrazit poklusem na autobus, si vždy ráda u snídaně přečtu pár článků a často narazím i na horoskop. Dnešek nebyl výjimkou a dokonce jsem při čtení svého horoskopu nabyla pocitu, že by na tom něco mohlo být. Jelikož jsem 21. prosince, kdy znamení střelce končí a začíná kozoroh, čtu si oba horoskopy – pro případ.
Kozoroh prý poradí svým kolegům v práci, kteří si o jeho rady řeknou. Ano, spolužačka mne skutečně požádala o pomoc při přípravě na zítřejší matiku, kterou sice také nechápu, ale spolu jsme to dokonce rozluštily.
Pro střelce měl zase být “vhodný den pro nákup či prodej nemovitostí a jiné majetkoprávní změny. Pokud tedy už nějaký ten čas odkládáte rozhodující krok v podobných záležitostech, nebojte se situaci rozseknout. Povede se vám všechno, na co sáhnete. Hvězdy vám přejí.” Tak jsem si to přebrala po svém a rozhodla se, že si teda koupím ty sluneční brýle v Zaře ve slevě, co jsem na ně posledně tak koukala.
“Co dneska budeš dělat?” zeptala se mě spolužačka. “No jelikož mi v horoskopu tak nějak vyšlo, že bych mohla jít nakupovat, tak zajdu do Zary.” usmála jsem se. “Překvapivě.” připojila se se smíchem další spolužačka. Tím jsme rozpoutaly náruživou debatu o horoskopech a o tom, jak na koho co sedí.
Já ty horoskopy a vůbec celou esoteriku beru s rezervou. Ale proč na to nevěřit? Stejně do horoskopu napíšou vždycky něco, co si každý přebere po svém, aby to tak sedělo na něj.
Víte, co mělo ale být v mém horoskopu napsáno?
“V žádném případě, ani kdyby vám nabízely ty nejhezčí brýle na světě třeba zadarmo, nevycházejte ven. Protože dnešní konstelace hvězd vyžene vaše ex do nejbližšího, vámi zvoleného nákupního centra. Takže pokud vyjdete ven budete stejně za debila a ještě nakonec stejně nebudou mít přesně -ty- brýle nýbrž odejdete s hořkou náhražkou.”
Ano, mé vyhlídnuté brejličky (které jsem si v hlavě cestou ještě 100x zkrášlila) už dávno neměli tudíž jsem si koupila prosté vínové. A když jsem vycházela z obchodu, všechny vnitřní orgány si vyměnily své dosavadní stanoviště. On. Sakra. Proč když nám to s někým prostě neklapne, tak ten dotyčný jednoduše nezmizí z povrchu zemského? A copak mají naši ex dovoleno najít si přítelkyně dřív než my?
Obrana číslo 1- sklonit hlavu, přidat do kroku, začít se hrabat v kabelce, vytáhnout mobil, začít psát hloupé SMS kamarádce typu ‘Co sakra dělá … v Letňanech?!’
“PJ?” zavolal na mne. -Jsi v háji… zelenéém…-
“Jé ahoj! Co ty tady?” nasadila jsem široký úsměv.
“Ále vyrazili jsme spolu do kina.” řekl a chytil svou přítelkyni kolem ramen.
“Áhá. To je tvá přítelkyně, že?” opět stejný vřelý ač trošku kamenný úsměv.
“Jo. Moje holka.” ukázal na ni. Což vlastně ani nebylo třeba, celá tahle konverzace byla celkem zbytečná, jelikož o jeho přítelkyni jsem věděla snad hned, jak si ji někde nabrnknul, jelikož mi hned musel napsat.
“Ahoj. Máš pěkný šaty.” řekla ona. Ráda bych její hlas popsala jako pisklavý, nepříjemný a vůbec jí celou označila za jakousi zoufalou a primitivní slečinku. Bohužel. Hlas měla naprosto normální a k mé hrůze vypadala dost dobře. A co víc! Nebude až tak primitivní, když dokázala ocenit mé nové šaty. Snad jediný zoufalý počin, který kdy ta holka udělala bylo to, že se kdy dala dohromady s ním- bohužel vím naprosto přesně, jaké to je. Jak zoufalý člověk může být, když se mu myšlenky začnou toulat kolem někoho tak sobeckého a namyšleného…
“Neni ti v nich zima?” reagoval hned on. Upřímně? Ne. Ačkoli venku pravděpodobně sněžilo a teploty byly kolem 0°C, já měla pocit, že mi krev v žilách už bublá na bodě varu.
“Díky, já taky toho moc venku nenachodím. Hele tak se mějte, já už musím.” jak vyčerpávající může být se neustále přetvařovat.
“Počkej, jak jsme se dlouho neviděli? A vůbec pojď s náma na kafe! Musíme tu zabít nějak tu hodinu.” Každý slovo, co vypustil z pusy mne uráželo, jak jen to bylo možné. Fajn. Možná jakmile jde vždy o něj jednám vždy přehnaně. Ale nejspíše mne uráží už samotná jeho existence.
“Promiň. Vážně musím.”
“To už se spolu jako nebavíme?” zasmál se. Nechápu, o co mu jde. Ne, nebavíme. Pokud nepočítáš to, že mi čas od času napíšeš ahoj. A ani to nikomu z nás nechybí, je nám fajn.
“Ty jsi příšernej. Nech jí. Nevíš, třeba chvátá za přítelem.” Děkuji ti. Jestli ta holka na mne udělala dobrý první dojem, tak to skončilo.
“Tak to jo. Jedině tak.” usmál se na mě.
Co jsem mohla dělat? Nebudu mu přeci tvrdit, že nikoho nemám. Úsměv jsem mu opětovala. Co nejlépe jsem ze sebe dostala frašku ve stylu “Tak třeba někdy. Užijte si film. Ahoj.” a odešla.
Prosím. Bohužel horoskop vás ale raději pošle utrácet, řekne vám, jak je možné, že váš partner žárlí na vaše kolegy, ale o té skutečné hrozbě se nedovíte nikdy předtím.
P.S. A nikde ani neexistuje návod jak se chovat v přítomnosti ex a jeho přítelkyně.
