Patříme na Západ, nebo na Východ?

16. 11. 2026
Petra Jelének

Třicet sedm let po sametové revoluci jsme v NATO, v Evropské unii i v Schengenu. A přesto, když se Čechů zeptáte, kam má jejich země patřit, Západ zvolí méně než polovina.

V červnu 2025 se agentury STEM a MARK zeptaly více než tří tisíc lidí, zda má Česko patřit na Západ, nebo na Východ. Západ zvolilo 42 %, Východ 3 %. Zbylých 55 % se nepřiklonilo ani k jednomu a část z nich mluvila o neutralitě po švýcarském vzoru (Seznam Zprávy, 2025).

Na Východ skoro nikdo nechce. Ale přihlásit se k Západu bez zaváhání je pro většinu lidí zjevně těžší, než by člověk v listopadu 1989 čekal. Tenhle text nedává verdikt. Snaží se otázku rozebrat na části, protože „kam patříme“ znamená nejméně tři různé věci: kde jsme podepsaní, co si myslíme a jak se cítíme. U každé z nich vychází jiná odpověď. Tu poslední si uděláte sami.

Co jsme si v roce 1989 slíbili

V lednu 1990 mluvil Václav Havel v polském Sejmu o procesu, „který my i vy nazýváme návratem do Evropy“ (Havel, 1990, CVCE). Všimněte si slova návrat. Nikdo tehdy nemluvil o volbě mezi dvěma směry. Mluvilo se o cestě domů, odkud nás někdo odvedl.

Ta představa nebyla euforií z očekávání. V roce 1983 publikoval Milan Kundera v pařížském časopise Le Débat esej Únos Západu aneb tragédie střední Evropy. Tvrdil v ní, že národy střední Evropy jsou kulturně Západem a do východního bloku se dostaly jen politicky, násilím (Czechlit). Kundera z Čechů udělal unesené dítě, které se jednou vrátí k rodičům.

Když se v roce 1989 opona zvedla, západní směr proto nevypadal jako rozhodnutí, ale jako samozřejmost. A samozřejmosti se nediskutují. To mělo dlouhé následky: když se o něčem nediskutuje, nikdo pro to také nesbírá argumenty. Ivan Krastev a Stephen Holmes popisují období po pádu zdi jako „modernizaci napodobováním“, kdy západní model nebyl jednou z možností, ale jedinou (Krastev a Holmes, The Light That Failed, 2019, kap. 1).

První odpověď: na papíře jsme Západ

Institucionálně je věc vyřízená už čtvrt století.

  • 12. března 1999 uložil ministr zahraničí Jan Kavan v Independence ve státě Missouri ratifikační listiny a Česko se spolu s Polskem a Maďarskem stalo členem NATO (NATO, 1999).
  • 13. a 14. června 2003 hlasovali občané v referendu o vstupu do EU. Pro bylo 77,33 % hlasujících, účast byla 55,21 % (ČSÚ). Jinak řečeno: pro vstup aktivně hlasovaly zhruba dvě pětiny oprávněných voličů.
  • 1. května 2004 vstoupilo Česko do Evropské unie.

Už tady ale stojí za pozornost dvě drobnosti. První je účast: „návrat do Evropy“ byl v roce 2003 dost samozřejmý na to, aby polovina lidí nepovažovala za nutné jít hlasovat. Druhá je Lisabonská smlouva. Prezident Václav Klaus ji podepsal 3. listopadu 2009 jako poslední hlava státu v EU a až poté, co si vymohl výjimku z Listiny základních práv EU (ČT24, 2009). Euro jsme dodnes nepřijali a podporuje ho jen 23 % lidí (ČT24 / STEM, 2026).

Na papíře jsme tedy Západ bez debaty. Jen jsme do něj nastupovali s rukama v kapsách.

Druhá odpověď: v hlavách je to složitější

Když se místo smluv podíváte do průzkumů, obraz se rozpadne na kousky, které k sobě úplně nepasují.

Co se měřiloVýsledekZdroj
Má Česko patřit na Západ?Západ 42 %, Východ 3 %, nevyhraněno 55 %STEM/MARK pro Seznam Zprávy, červen 2025
Důvěra v NATO / v EU62 % / 47 %STEM, červen 2026
Spokojenost se členstvím v NATO76 %CVVM, březen 2025
Spokojenost se členstvím v EU57 %, nejvíc za 15 letSTEM, říjen 2025
V referendu by hlasovali pro setrvání v EU66 %tamtéž
Cítí se jako Evropané73 % (v roce 2019 78 %)tamtéž

Tři čtvrtiny lidí jsou spokojené s NATO, dvě třetiny by zůstaly v EU, tři čtvrtiny se cítí Evropany. A přitom se jen 42 % jasně přihlásí k Západu. Jak to jde dohromady?

Jedno možné vysvětlení: pro řadu lidí je „Západ“ politická nálepka, ne místo. Členství v klubu jim vyhovuje, protože přináší bezpečí a peníze, ale přihlásit se k nějaké identitě je něco jiného. Moje vlastní práce o evropeizaci české politické kultury došla k podobnému závěru: český euroskepticismus je hlavně utilitární. Unii hodnotíme podle toho, co z ní máme, ne podle toho, čemu věříme.

Zajímavé je, kdo se ke kterému pólu kloní. Západ volí nejčastěji podnikatelé (54 %), k Východu se nejvíc hlásí prvovoliči a nejchudší domácnosti (shodně 9 %) (Seznam Zprávy, 2025). Otázka „Západ, nebo Východ“ tak z velké části kopíruje otázku, komu se po roce 1989 dařilo.

Hodnoty: tady jsme víc Západ, než si myslíme

Litevský politolog Vainius Bartasevičius porovnal data European Values Study z let 2008 a 2017. Zjišťoval, jak lidé v Evropě chápou národ: jestli rozhoduje původ a místo narození, nebo respekt k zákonům a jazyk. Rozdíl mezi Západem a Východem podle něj trvá a mezi lety 2008 a 2017 se nezmenšoval. Česko je ale jednou z pouhých tří východních zemí (spolu se Slovenskem a Slovinskem), kde se objevila výrazná skupina lidí s občanským, „západním“ chápáním národa (Bartasevičius, 2023, Nations and Nationalism).

Zlomy: 2014, 2022 a 2025

Anexe Krymu v roce 2014 a plná ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 vrátily otázku Východ, nebo Západ z učebnic do kuchyní. Česko pod vládou Petra Fialy přišlo v únoru 2024 s muniční iniciativou, která podle prezidenta Petra Pavla za první rok dodala Ukrajině 1,6 milionu kusů velkorážové munice (Seznam Zprávy, 2025).

Po volbách v říjnu 2025 jmenoval prezident 15. prosince vládu Andreje Babiše, kterou tvoří ANO, Motoristé a ministři nominovaní SPD. Prezident Pavel jí při jmenování připomněl závazky z členství v NATO a EU. V lednu 2026 premiér Babiš oznámil, že muniční iniciativa pokračuje s Českem jako koordinátorem, ale „žádné peníze českých občanů“ do ní nepůjdou (CNN Prima News, 2026).

Z Aliance ani z Unie nikdo nevystupuje. Mění se ale tón: od „patříme k vám“ k „jsme s vámi, pokud se to vyplatí“.

Třetí odpověď: pocit chudšího příbuzného

I když smlouvy platí a hodnoty se posouvají, zůstává něco, co se špatně měří: jak se v té rodině cítíme. Na tohle mají nejzajímavější odpovědi tři texty.

Únava z napodobování. Krastev a Holmes v knize The Light That Failed (2019) tvrdí, že po roce 1989 se vztah Východu a Západu změnil ze studené války dvou systémů na vztah „modelů a napodobitelů“ uvnitř jednoho systému. Napodobování podle nich bolelo ze čtyř důvodů. Předpokládalo morální nadřazenost vzoru. Netvrdilo, že existuje alternativa. Čekalo kopii bez úprav podle místních tradic. A dávalo vzoru právo napodobitele průběžně hodnotit. Autoři dokonce zmiňují české kritiky, kteří období po roce 1989 nazvali „neonormalizací“ (Krastev a Holmes, 2019, kap. 1). S tím se dá nesouhlasit, ale ten pocit popisuje přesně: ne odpor k Západu, ale k roli žáka, kterého někdo zkouší.

Ladislav Holý: malý český člověk a skvělý český národ. Antropolog, který se vrátil po více než dvaceti letech v exilu, prováděl výzkum v Česku v letech 1992 a 1993. Všiml si dvou obrazů, které v nás žijí vedle sebe. V běžné zkušenosti vidíme sami sebe jako závistivé a otrávené. V kníhách a školách jsme vzdělaný, kulturní a demokratický národ. A když se nám něco nepovede, můžou za to „ti druzí“, kteří nám něco nedovolili (Holý, 2001; recenze Weinerová, Český lid, 2002). Přeloženo do naší otázky: když se Západ nepovede, je to cizí diktát z Bruselu. Když se povede, vždycky jsme tam patřili.

Mentální mapy: střed jsme my. Geografové Jan D. Bláha a Aleš Nováček nechali studenty z osmi zemí zakreslit do mapy, kde podle nich leží střední Evropa. Čeští respondenti umístili její jádro v podstatě do Česka a kousku okolních zemí. Autoři to vykládají jako typický středoevropský reflex: oddělit se od Východu a připojit se k Západu (Bláha a Nováček, 2016, Mitteilungen der Österreichischen Geographischen Gesellschaft). „Střední Evropa“ tak funguje jako únikový východ z otázky: nemusíme být ani jedno, jsme uprostřed.

Ještě jedna poznámka. Nováček v jiné studii ukazuje, že uvnitř Česka není hlavní dělící čára mezi západem a východem země, ale mezi Prahou a zbytkem (Nováček, 2014, Europa XXI). To sedí s průzkumy výše. „Západ“ může být pro část lidí méně světovou stranou a víc označením pro ty, kterým se v posledních třiceti letech dařilo.

Tak kam?

Odpověď záleží na tom, kterou ze tří otázek si položíte.

  1. Kde jsme podepsaní? Na Západě, od roku 1999 v NATO a od roku 2004 v EU. Tady není o čem diskutovat.
  2. Co si myslíme? Převážně západně, ale prakticky. Většina chce zůstat v obou klubech, menšina se k Západu hlásí jako k identitě a velká část by nejraději nestála nikde.
  3. Jak se cítíme? Tady data končí a začíná interpretace. Pro jedny je Západ domov, kam jsme se vrátili. Pro jiné náročný příbuzný, kterému pořád něco dokázáváme.

Pro každou z hlavních pozic existují seriózní argumenty.

„Patříme na Západ a nemá smysl se ptát.“ Instituce, ekonomika, bezpečnost, hodnoty mladší generace a výsledky průzkumů o členství ukazují jedním směrem. Neutralita po švýcarském vzoru vyžaduje bohatství, armádu a geografii, kterou nemáme.

„Otázka je špatně položená.“ Západ a Východ nejsou místa, ale představy, které si Evropa po staletí vytvářela o sobě a o „ti druhých“. Střední Evropa má vlastní zkušenost a nemusí se pod nic podepisovat celou.

„Patříme na Západ, ale za lepších podmínek.“ Napodobování mělo své meze a kritika Bruselu není automaticky proruská. Na druhé straně právě tenhle postoj je nejsnáz zneužitelný těmi, kteří skutečně chtějí něco jiného.

Ani jedna z těch pozic není hloupá. Jen každá odpovídá na jinou otázku.

Na závěr tři otázky, které si můžete položit sami:

  • Když řeknete „Západ“, myslíte instituce, hodnoty, nebo životní úroveň?
  • Chtěli byste, aby byl „návrat do Evropy“ v roce 1989 volbou, o které se diskutovalo, a ne samozřejmostí?
  • A kdyby se zítra konalo referendum, šli byste hlasovat?

Zdroje

Odborná literatura

  • Bartasevičius, Vainius (2023). Popular understandings of national identity in Europe: Still a gulf between West and East? Nations and Nationalism 29(3), 939–957. doi:10.1111/nana.12917
  • Bláha, Jan D. a Nováček, Aleš (2016). How Central Europe is Perceived and Delimited. Mitteilungen der Österreichischen Geographischen Gesellschaft 158, 193–214.
  • Holý, Ladislav (2001). Malý český člověk a skvělý český národ. Národní identita a postkomunistická transformace společnosti. Praha: SLON. Citováno podle recenze: Weinerová, Renata (2002). Český lid 89(3), 296–298. JSTOR
  • Krastev, Ivan a Holmes, Stephen (2019). The Light That Failed: A Reckoning. London: Allen Lane / Penguin. Kapitola 1, Imitation and its Discontents.
  • Kundera, Milan (1983). Un Occident kidnappé ou la tragédie de l’Europe centrale. Le Débat, listopad 1983. Česky jako Únos Západu aneb tragédie střední Evropy. Czechlit
  • Nováček, Aleš (2014). Historical-geographical determinants of the west-east territorial disparities in the Central European countries. Europa XXI 26, 5–23. doi:10.7163/Eu21.2014.26.1

Prameny a data

  • Havel, Václav (1990). Projev v polském Sejmu a Senátu, Varšava, 25. ledna 1990. CVCE
  • Kavan, Jan (1999). Projev při uložení ratifikačních listin, Independence, 12. března 1999. NATO
  • Český statistický úřad. Celostátní referenda. csu.gov.cz
  • CVVM SÚAV ČR (2025). Postoje občanů k obraně ČR a členství v NATO, březen 2025. PDF
  • STEM (2026). Security Forces and Czech National Bank Remain the Most Trusted Institutions, červen 2026. stem.cz
  • ČT24 (2026). Spokojenost Čechů se členstvím v EU vzrostla, podpora eura zůstává nízká (průzkum STEM pro Zastoupení EK, říjen 2025). ct24.ceskatelevize.cz
  • Seznam Zprávy (2025). Česko volí Západ, nebo Východ? (průzkum STEM/MARK, červen 2025). seznamzpravy.cz
  • Seznam Zprávy (2025). Pavel: Česká iniciativa zajistila Ukrajině za rok 1,6 milionu kusů munice. seznamzpravy.cz
  • ČT24 (2009). Klaus podepsal Lisabon. ct24.ceskatelevize.cz
  • CNN Prima News (2025). Pavel jmenoval Babišovu třetí vládu. cnn.iprima.cz
  • CNN Prima News (2026). Babiš: Česko na muniční iniciativu přispívat nebude. cnn.iprima.cz

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Anna Jagellonská: královna, o které se toho v dějepise moc neučí

Anna Jagellonská: královna, o které se toho v dějepise moc neučí

V roce 1526 nastoupili na český trůn Habsburkové a zůstali na něm skoro čtyři sta let. Ve výkladu dějin to bývá jedna věta s jedním mužským jménem: Ferdinand I. Jenže ta věta by bez jeho ženy neexistovala. Anna Jagellonská nebyla jen manželka, přes kterou se dědilo....

Moodboard není osobnost

Moodboard není osobnost

Máme víc vědění než kterákoli generace před námi, a přesto z něj často skládáme hlavně kostýmy. O tom, jak se estetika stala náhražkou identity a proč problém není v roláku, ale v publiku, pro které ho nosíme. Nikdy jsme neměly snazší přístup k informacím. Knihy,...