Třicet sedm let po sametové revoluci jsme v NATO, v Evropské unii i v Schengenu. A přesto, když se Čechů zeptáte, kam má jejich země patřit, Západ zvolí méně než polovina.
V červnu 2025 se agentury STEM a MARK zeptaly více než tří tisíc lidí, zda má Česko patřit na Západ, nebo na Východ. Západ zvolilo 42 %, Východ 3 %. Zbylých 55 % se nepřiklonilo ani k jednomu a část z nich mluvila o neutralitě po švýcarském vzoru (Seznam Zprávy, 2025).
Na Východ skoro nikdo nechce. Ale přihlásit se k Západu bez zaváhání je pro většinu lidí zjevně těžší, než by člověk v listopadu 1989 čekal. Tenhle text nedává verdikt. Snaží se otázku rozebrat na části, protože „kam patříme“ znamená nejméně tři různé věci: kde jsme podepsaní, co si myslíme a jak se cítíme. U každé z nich vychází jiná odpověď. Tu poslední si uděláte sami.
Co jsme si v roce 1989 slíbili
V lednu 1990 mluvil Václav Havel v polském Sejmu o procesu, „který my i vy nazýváme návratem do Evropy“ (Havel, 1990, CVCE). Všimněte si slova návrat. Nikdo tehdy nemluvil o volbě mezi dvěma směry. Mluvilo se o cestě domů, odkud nás někdo odvedl.
Ta představa nebyla euforií z očekávání. V roce 1983 publikoval Milan Kundera v pařížském časopise Le Débat esej Únos Západu aneb tragédie střední Evropy. Tvrdil v ní, že národy střední Evropy jsou kulturně Západem a do východního bloku se dostaly jen politicky, násilím (Czechlit). Kundera z Čechů udělal unesené dítě, které se jednou vrátí k rodičům.
Když se v roce 1989 opona zvedla, západní směr proto nevypadal jako rozhodnutí, ale jako samozřejmost. A samozřejmosti se nediskutují. To mělo dlouhé následky: když se o něčem nediskutuje, nikdo pro to také nesbírá argumenty. Ivan Krastev a Stephen Holmes popisují období po pádu zdi jako „modernizaci napodobováním“, kdy západní model nebyl jednou z možností, ale jedinou (Krastev a Holmes, The Light That Failed, 2019, kap. 1).
První odpověď: na papíře jsme Západ
Institucionálně je věc vyřízená už čtvrt století.
- 12. března 1999 uložil ministr zahraničí Jan Kavan v Independence ve státě Missouri ratifikační listiny a Česko se spolu s Polskem a Maďarskem stalo členem NATO (NATO, 1999).
- 13. a 14. června 2003 hlasovali občané v referendu o vstupu do EU. Pro bylo 77,33 % hlasujících, účast byla 55,21 % (ČSÚ). Jinak řečeno: pro vstup aktivně hlasovaly zhruba dvě pětiny oprávněných voličů.
- 1. května 2004 vstoupilo Česko do Evropské unie.
Už tady ale stojí za pozornost dvě drobnosti. První je účast: „návrat do Evropy“ byl v roce 2003 dost samozřejmý na to, aby polovina lidí nepovažovala za nutné jít hlasovat. Druhá je Lisabonská smlouva. Prezident Václav Klaus ji podepsal 3. listopadu 2009 jako poslední hlava státu v EU a až poté, co si vymohl výjimku z Listiny základních práv EU (ČT24, 2009). Euro jsme dodnes nepřijali a podporuje ho jen 23 % lidí (ČT24 / STEM, 2026).
Na papíře jsme tedy Západ bez debaty. Jen jsme do něj nastupovali s rukama v kapsách.
Druhá odpověď: v hlavách je to složitější
Když se místo smluv podíváte do průzkumů, obraz se rozpadne na kousky, které k sobě úplně nepasují.
| Co se měřilo | Výsledek | Zdroj |
|---|---|---|
| Má Česko patřit na Západ? | Západ 42 %, Východ 3 %, nevyhraněno 55 % | STEM/MARK pro Seznam Zprávy, červen 2025 |
| Důvěra v NATO / v EU | 62 % / 47 % | STEM, červen 2026 |
| Spokojenost se členstvím v NATO | 76 % | CVVM, březen 2025 |
| Spokojenost se členstvím v EU | 57 %, nejvíc za 15 let | STEM, říjen 2025 |
| V referendu by hlasovali pro setrvání v EU | 66 % | tamtéž |
| Cítí se jako Evropané | 73 % (v roce 2019 78 %) | tamtéž |
Tři čtvrtiny lidí jsou spokojené s NATO, dvě třetiny by zůstaly v EU, tři čtvrtiny se cítí Evropany. A přitom se jen 42 % jasně přihlásí k Západu. Jak to jde dohromady?
Jedno možné vysvětlení: pro řadu lidí je „Západ“ politická nálepka, ne místo. Členství v klubu jim vyhovuje, protože přináší bezpečí a peníze, ale přihlásit se k nějaké identitě je něco jiného. Moje vlastní práce o evropeizaci české politické kultury došla k podobnému závěru: český euroskepticismus je hlavně utilitární. Unii hodnotíme podle toho, co z ní máme, ne podle toho, čemu věříme.
Zajímavé je, kdo se ke kterému pólu kloní. Západ volí nejčastěji podnikatelé (54 %), k Východu se nejvíc hlásí prvovoliči a nejchudší domácnosti (shodně 9 %) (Seznam Zprávy, 2025). Otázka „Západ, nebo Východ“ tak z velké části kopíruje otázku, komu se po roce 1989 dařilo.
Hodnoty: tady jsme víc Západ, než si myslíme
Litevský politolog Vainius Bartasevičius porovnal data European Values Study z let 2008 a 2017. Zjišťoval, jak lidé v Evropě chápou národ: jestli rozhoduje původ a místo narození, nebo respekt k zákonům a jazyk. Rozdíl mezi Západem a Východem podle něj trvá a mezi lety 2008 a 2017 se nezmenšoval. Česko je ale jednou z pouhých tří východních zemí (spolu se Slovenskem a Slovinskem), kde se objevila výrazná skupina lidí s občanským, „západním“ chápáním národa (Bartasevičius, 2023, Nations and Nationalism).
Zlomy: 2014, 2022 a 2025
Anexe Krymu v roce 2014 a plná ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 vrátily otázku Východ, nebo Západ z učebnic do kuchyní. Česko pod vládou Petra Fialy přišlo v únoru 2024 s muniční iniciativou, která podle prezidenta Petra Pavla za první rok dodala Ukrajině 1,6 milionu kusů velkorážové munice (Seznam Zprávy, 2025).
Po volbách v říjnu 2025 jmenoval prezident 15. prosince vládu Andreje Babiše, kterou tvoří ANO, Motoristé a ministři nominovaní SPD. Prezident Pavel jí při jmenování připomněl závazky z členství v NATO a EU. V lednu 2026 premiér Babiš oznámil, že muniční iniciativa pokračuje s Českem jako koordinátorem, ale „žádné peníze českých občanů“ do ní nepůjdou (CNN Prima News, 2026).
Z Aliance ani z Unie nikdo nevystupuje. Mění se ale tón: od „patříme k vám“ k „jsme s vámi, pokud se to vyplatí“.
Třetí odpověď: pocit chudšího příbuzného
I když smlouvy platí a hodnoty se posouvají, zůstává něco, co se špatně měří: jak se v té rodině cítíme. Na tohle mají nejzajímavější odpovědi tři texty.
Únava z napodobování. Krastev a Holmes v knize The Light That Failed (2019) tvrdí, že po roce 1989 se vztah Východu a Západu změnil ze studené války dvou systémů na vztah „modelů a napodobitelů“ uvnitř jednoho systému. Napodobování podle nich bolelo ze čtyř důvodů. Předpokládalo morální nadřazenost vzoru. Netvrdilo, že existuje alternativa. Čekalo kopii bez úprav podle místních tradic. A dávalo vzoru právo napodobitele průběžně hodnotit. Autoři dokonce zmiňují české kritiky, kteří období po roce 1989 nazvali „neonormalizací“ (Krastev a Holmes, 2019, kap. 1). S tím se dá nesouhlasit, ale ten pocit popisuje přesně: ne odpor k Západu, ale k roli žáka, kterého někdo zkouší.
Ladislav Holý: malý český člověk a skvělý český národ. Antropolog, který se vrátil po více než dvaceti letech v exilu, prováděl výzkum v Česku v letech 1992 a 1993. Všiml si dvou obrazů, které v nás žijí vedle sebe. V běžné zkušenosti vidíme sami sebe jako závistivé a otrávené. V kníhách a školách jsme vzdělaný, kulturní a demokratický národ. A když se nám něco nepovede, můžou za to „ti druzí“, kteří nám něco nedovolili (Holý, 2001; recenze Weinerová, Český lid, 2002). Přeloženo do naší otázky: když se Západ nepovede, je to cizí diktát z Bruselu. Když se povede, vždycky jsme tam patřili.
Mentální mapy: střed jsme my. Geografové Jan D. Bláha a Aleš Nováček nechali studenty z osmi zemí zakreslit do mapy, kde podle nich leží střední Evropa. Čeští respondenti umístili její jádro v podstatě do Česka a kousku okolních zemí. Autoři to vykládají jako typický středoevropský reflex: oddělit se od Východu a připojit se k Západu (Bláha a Nováček, 2016, Mitteilungen der Österreichischen Geographischen Gesellschaft). „Střední Evropa“ tak funguje jako únikový východ z otázky: nemusíme být ani jedno, jsme uprostřed.
Ještě jedna poznámka. Nováček v jiné studii ukazuje, že uvnitř Česka není hlavní dělící čára mezi západem a východem země, ale mezi Prahou a zbytkem (Nováček, 2014, Europa XXI). To sedí s průzkumy výše. „Západ“ může být pro část lidí méně světovou stranou a víc označením pro ty, kterým se v posledních třiceti letech dařilo.
Tak kam?
Odpověď záleží na tom, kterou ze tří otázek si položíte.
- Kde jsme podepsaní? Na Západě, od roku 1999 v NATO a od roku 2004 v EU. Tady není o čem diskutovat.
- Co si myslíme? Převážně západně, ale prakticky. Většina chce zůstat v obou klubech, menšina se k Západu hlásí jako k identitě a velká část by nejraději nestála nikde.
- Jak se cítíme? Tady data končí a začíná interpretace. Pro jedny je Západ domov, kam jsme se vrátili. Pro jiné náročný příbuzný, kterému pořád něco dokázáváme.
Pro každou z hlavních pozic existují seriózní argumenty.
„Patříme na Západ a nemá smysl se ptát.“ Instituce, ekonomika, bezpečnost, hodnoty mladší generace a výsledky průzkumů o členství ukazují jedním směrem. Neutralita po švýcarském vzoru vyžaduje bohatství, armádu a geografii, kterou nemáme.
„Otázka je špatně položená.“ Západ a Východ nejsou místa, ale představy, které si Evropa po staletí vytvářela o sobě a o „ti druhých“. Střední Evropa má vlastní zkušenost a nemusí se pod nic podepisovat celou.
„Patříme na Západ, ale za lepších podmínek.“ Napodobování mělo své meze a kritika Bruselu není automaticky proruská. Na druhé straně právě tenhle postoj je nejsnáz zneužitelný těmi, kteří skutečně chtějí něco jiného.
Ani jedna z těch pozic není hloupá. Jen každá odpovídá na jinou otázku.
Na závěr tři otázky, které si můžete položit sami:
- Když řeknete „Západ“, myslíte instituce, hodnoty, nebo životní úroveň?
- Chtěli byste, aby byl „návrat do Evropy“ v roce 1989 volbou, o které se diskutovalo, a ne samozřejmostí?
- A kdyby se zítra konalo referendum, šli byste hlasovat?
Zdroje
Odborná literatura
- Bartasevičius, Vainius (2023). Popular understandings of national identity in Europe: Still a gulf between West and East? Nations and Nationalism 29(3), 939–957. doi:10.1111/nana.12917
- Bláha, Jan D. a Nováček, Aleš (2016). How Central Europe is Perceived and Delimited. Mitteilungen der Österreichischen Geographischen Gesellschaft 158, 193–214.
- Holý, Ladislav (2001). Malý český člověk a skvělý český národ. Národní identita a postkomunistická transformace společnosti. Praha: SLON. Citováno podle recenze: Weinerová, Renata (2002). Český lid 89(3), 296–298. JSTOR
- Krastev, Ivan a Holmes, Stephen (2019). The Light That Failed: A Reckoning. London: Allen Lane / Penguin. Kapitola 1, Imitation and its Discontents.
- Kundera, Milan (1983). Un Occident kidnappé ou la tragédie de l’Europe centrale. Le Débat, listopad 1983. Česky jako Únos Západu aneb tragédie střední Evropy. Czechlit
- Nováček, Aleš (2014). Historical-geographical determinants of the west-east territorial disparities in the Central European countries. Europa XXI 26, 5–23. doi:10.7163/Eu21.2014.26.1
Prameny a data
- Havel, Václav (1990). Projev v polském Sejmu a Senátu, Varšava, 25. ledna 1990. CVCE
- Kavan, Jan (1999). Projev při uložení ratifikačních listin, Independence, 12. března 1999. NATO
- Český statistický úřad. Celostátní referenda. csu.gov.cz
- CVVM SÚAV ČR (2025). Postoje občanů k obraně ČR a členství v NATO, březen 2025. PDF
- STEM (2026). Security Forces and Czech National Bank Remain the Most Trusted Institutions, červen 2026. stem.cz
- ČT24 (2026). Spokojenost Čechů se členstvím v EU vzrostla, podpora eura zůstává nízká (průzkum STEM pro Zastoupení EK, říjen 2025). ct24.ceskatelevize.cz
- Seznam Zprávy (2025). Česko volí Západ, nebo Východ? (průzkum STEM/MARK, červen 2025). seznamzpravy.cz
- Seznam Zprávy (2025). Pavel: Česká iniciativa zajistila Ukrajině za rok 1,6 milionu kusů munice. seznamzpravy.cz
- ČT24 (2009). Klaus podepsal Lisabon. ct24.ceskatelevize.cz
- CNN Prima News (2025). Pavel jmenoval Babišovu třetí vládu. cnn.iprima.cz
- CNN Prima News (2026). Babiš: Česko na muniční iniciativu přispívat nebude. cnn.iprima.cz



