Číslo, které přestalo odpovídat. Dvacet let od vraždy Anny Politkovské

7. 10. 2026
Petra Jelének

Rok po její smrti se šéfredaktor Novaje gazety Dmitrij Muratov připojil z Moskvy na konferenci, která se konala tady v Praze, v budově Rádia Svobodná Evropa.1 Nezačal projevem, ale telefonním číslem. 798-1034. Na tohle číslo jí lidé volali, když nikdo jiný nechtěl slyšet, co se jim stalo. Volali jí i ti, kdo jí vyhrožovali. Od 7. října 2006 to číslo nikdo nezvedal.

Anna Politkovská

Anna Politkovská se narodila v roce 1958 v New Yorku, v rodině sovětských diplomatů.2 Tedy na té nejpohodlnější straně, jakou sovětský systém vlastním lidem nabízel. Vystudovala žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě a přes deset let pracovala v Izvestijích.3

Slušnou kariéru mohla v klidu dotáhnout do důchodu. Místo toho přešla do Novaje gazety a začala jezdit do Čečenska. Desítky cest, i ve chvíli, kdy ostatní redakce už dávno odjely.4 Psála o mučení, o zmizelých civilistech, o vojácích, které stát poslal do války a pak na ně zapomněl.

Co to stálo

Ruská armáda ji v Čečensku zadržela a podřídila předstírané popravě. V roce 2002, když ozbrojenci obsadili moskevské divadlo na Dubrovce, byla mezi těmi, kdo s nimi vyjednávali.5 V září 2004 letěla do Beslanu, kde teroristé drželi školu plnou dětí. Nedoletěla: v letadle se jí udělalo zle a musíla se léčit v Moskvě. Sama to popisovala jako otravu.6

Sedmého října 2006 ji zastřelili ve výtahu domu, kde bydlela. Ten den měl narozeniny Vladimir Putin, což od té doby živí spekulace o „dárku“.7 Spekulace zůstávají spekulacemi. To, co je doložené, stačí.

Spravedlnost na splátky

V roce 2014 moskevský soud odsoudil pět mužů.8 Rustam Machmudov, který střílel, a jeho strýc Lom-Ali Gajtukajev, kterého soud označil za organizátora, dostali doživotí. Machmudovovi bratři dostali dvanáct a čtrnáct let, bývalý policista Sergej Chadžikurbanov dvacet. Zvlášť byl odsouzen policejní podplukovník Dmitrij Pavljučenkov. Jeho podřízení novinářku sledovali, a to v pracovní době.9

Kdo vraždu objednal a zaplatil, soud neřekl. Evropský soud pro lidská práva v roce 2018 konstatoval, že Rusko neudělalo dost pro to, aby to zjistilo.10 7. října 2021 pak uplynula patnáctiletá promčecí lhůta.11

A v listopadu 2023 vyšlo najevo, že Chadžikurbanov dostal prezidentskou milost.12 Odsloužil šest měsíců ve válce na Ukrajině a pak podepsal smlouvu s ministerstvem obrany. Politkovské děti a redakce se to dozvěděly z médií.

Redakce bez licence

V roce 2021 dostal Dmitrij Muratov Nobelovu cenu míru. V Oslu ji věnoval šesti kolegům z Novaje gazety, kteří byli zavražděni kvůli své práci. Anna Politkovská byla jedním z těch jmen.13

O necelý rok později, v září 2022, moskevský soud novinám odebral licenci. Část redakce už tou dobou dělala noviny z exilu v Rize jako Novaja gazeta Europe.14

Deník, který znal pointu

Ruský deník je kniha, na které Politkovská pracovala před smrtí. Začíná parlamentními volbami v prosinci 2003 a končí v létě 2005, kdy se země ještě vzpamatovává z Beslanu. Mezi tím Putinovo znovuzvolení, matky vojáků, rodiny zmizelých. Česky vyšla poprvé posmrtně v roce 2007, teď ji Jota vydává znovu. Není v tom sama: v Británii letos k výročí vyšel výbor jejích textů s doslovem Svjatlany Alexijevičové.

Kniha pomáhá pochopit, jak se propaganda a potlačování svobod stávají běžnou součástí fungování státu. To je pravda, ale zvláštním způsobem. Politkovská psála deník, ne analýzu. Nevěděla, jak to dopadne. My to víme. Číst záznam, jehož autorka popisuje začátek, zatímco čtenář žije v pokračování, není historická exkurze. Je to spíš zpráva o tom, kolik varování se dá přeslechnout, když přicházejí po kouscích.

Linka je zapojená

Muratov na té pražské konferenci v roce 2007 oznámil ještě jednu věc. Staré číslo Anny Politkovské redakce znovu zapojí, aby lidé mohli volat dál. Se svým žalem, s vděčností, s informacemi o tom, co stát dělá se svými lidmi.

Ruský deník dělá totéž na papíře. Linka je zapojená. Zvednout ji musíme sami.


Anna Politkovská: Ruský deník. Nakladatelství Jota, 2026. Ukázka na jota.cz.

Zdroje:

  1. https://rferl.org/a/1347659.html ↩︎
  2. https://rferl.org/a/u-s-embassy-urges-russia-to-punish-those-behind-politkovskaya-killing/30204413.html ↩︎
  3. https://www.cas.miamioh.edu/havighurstcenter/JournalismPolitkovskaya.htm ↩︎
  4. https://www.npr.org/transcripts/6266690 ↩︎
  5. https://pen.org/?p=122732 ↩︎
  6. https://www.americanheritage.com/users/anna-politkovskaya ↩︎
  7. https://www.rferl.org/a/russia-politkovskaya-murderer-pardoned-ukraine/32684174.html ↩︎
  8. https://www.kyivpost.com/amp/post/24106 ↩︎
  9. https://meduza.io/en/news/2021/10/07/statute-of-limitations-expires-in-anna-politkovskaya-murder-case ↩︎
  10. https://rferl.org/a/u-s-embassy-urges-russia-to-punish-those-behind-politkovskaya-killing/30204413.html ↩︎
  11. https://meduza.io/en/news/2021/10/07/statute-of-limitations-expires-in-anna-politkovskaya-murder-case ↩︎
  12. https://www.rferl.org/a/russia-politkovskaya-murderer-pardoned-ukraine/32684174.html ↩︎
  13. https://rsf.org/en/nobel-laureate-foreign-agent-russian-censorships-attacks-dmitry-muratov-and-novaya-gazeta ↩︎
  14. https://rsf.org/en/nobel-laureate-foreign-agent-russian-censorships-attacks-dmitry-muratov-and-novaya-gazeta ↩︎

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Postliterární společnost

Postliterární společnost

Britský novinář James Marriott tvrdí, že žijeme v postliterární společnosti a že s knihami z našeho světa odchází i rozum a demokracie. V diagnóze má z velké části pravdu. S prognózou bych byla opatrnější. Neil Postman v knize Ubavit se k smrti postavil vedle sebe dvě...

Proč číst knihy?

Proč číst knihy?

Tento článek by mohl být naprosto klasickým výčtem bodů, proč číst. Mohl by být jen o snaze přesvědčit čtenáře, že čtení je pro ně prostě dobré. Jenže čím by se to lišilo od paní učitelky, která vás během školních let zahlcovala pocitem viny, že skončíte jako troska,...

Roland Barthes a anatomie zamilovanosti: Fragmenty milostného hovoru

Roland Barthes a anatomie zamilovanosti: Fragmenty milostného hovoru

Představte si, že vezmete lásku a rozřežete ji na malé kousky. Každý kousek pojmenujete, popíšete, analyzujete. Zvláštní představa, že? A přesto přesně to udělal Roland Barthes ve své knize Fragmenty milostného hovoru z roku 1977. A výsledek? Jedno z nejpřesnějších a...