Britský novinář James Marriott tvrdí, že žijeme v postliterární společnosti a že s knihami z našeho světa odchází i rozum a demokracie. V diagnóze má z velké části pravdu. S prognózou bych byla opatrnější.
Neil Postman v knize Ubavit se k smrti postavil vedle sebe dvě noční můry. Orwell se bál, že nám knihy někdo zakáže. Huxley se bál něčeho horšího: že je nikdo zakazovat nebude, protože o ně nikdo nebude stát. Postman v roce 1985 sázel na Huxleyho. Dnes to vypadá, že vsadil dobře.1
Právě tady začíná esej Jamese Marriotta The Dawn of the Post-Literate Society, která vyšla na jeho Substacku Cultural Capital 19. září 2025 a od té doby koluje mezi každým, kdo má doma víc knih než poliček. Letos z ní vyrostla kniha: The New Dark Ages: The Death of Reading and the Dawn of the Post-Literate Society vydal Knopf v roce 2026. Esej stojí za přečtení celá. Tady je, co v ní podle nás obstojí, a kde autor sám podlehne tomu, před čím varuje.2
Revoluce, při které nikdo nepřišel o hlavu
V 18. století se v Evropě stalo něco, co nemělo barikády ani popravy. Lidé začali číst. Ne jen šlechta a duchovní, ale měšťané, ženy, služebnictvo. Němci pro to měli dvě slova: Lesewut, čtenářské šílenství, a Lesesucht, čtenářská závislost. Moralisté varovali, že romány kazí mládež a budí nesplnitelná očekávání.3
Samotný pojem čtenářská revoluce nejspíš zavedl německý historik Rolf Engelsing. Popsal jím posun od „intenzivního“ čtení, tedy opakovaného čtení několika mála textů, k „extenzivnímu“ čtení mnoha textů, často jen jednou.4 Dřív člověk celý život četl a znovu četl Bibli. Teď četl noviny, pamflety, filozofii, cestopisy.
Marriottova hlavní teze je, že tahle změna nezměnila jen to, co lidé věděli, ale jak mysleli. Kniha vás nutí sledovat linku argumentu, držet v hlavě předpoklad z předminulé stránky, všimnout si, kde autor přeskočil krok. Osvícenství, věda a veřejná debata podle něj vyrostly z tohohle tréninku.
Protirevoluce
A teď se podle Marriotta děje opak. Čísla, o která se opírá, obstojí.
Ve Spojených státech klesl podíl lidí, kteří v průměrný den čtou pro radost, z 28 procent v roce 2004 na zhruba 16 procent v roce 2023. Jde o reprezentativní data z American Time Use Survey od více než 236 tisíc lidí, zpracovaná týmem z UCL a University of Florida.5
OECD v prosinci 2024 zveřejnilo druhý velký výzkum dovedností dospělých. Čtenářské a matematické dovednosti dospělých za poslední dekádu ve většině zemí OECD klesly nebo stagnovaly, a u lidí s nižším vzděláním byl pokles větší a plošnější. Česko v tom není divákem. Čeští dospělí dosáhli ve čtenářské gramotnosti průměrně 260 bodů, což je blízko průměru OECD, ale patříme mezi země, kde čtenářské dovednosti mezi oběma cykly výzkumu statisticky významně klesly, spolu s Maďarskem, Litvou, Polskem, Slovenskem, Rakouskem a Francií.6
A pak je tu studie, kterou Marriott cituje nejraději. 85 studentů anglistiky ze dvou regionálních univerzit v Kansasu mělo nahlas přečíst prvních sedm odstavců Dickensova Ponurého domu a každou větu převést do běžné angličtiny. Podrobné doslovné porozumění prokázalo jen pět procent, tedy čtyři z 85.7
Společného jmenovatele Marriott vidí jasně: chytrý telefon, který se v bohatých zemích rozšířil v polovině minulé dekády. Televize chtěla váš večer. Telefon chce celý den.
Proč na médiu záleží
Nejsilnější část eseje není o statistikách, ale o tom, co psané slovo dělá s myšlením. Marriott tu stojí na ramenou Waltera Onga (Orality and Literacy, 1982) a Erica Havelocka (Preface to Plato, 1963). Psaní umožňuje myšlenku zastavit, podržet si ji před očima a zkoumat ji. Kantovu Kritiku čistého rozumu nelze přednést zpaměti ani poslouchat. Musela být napsána, škrtána a přepisována, a musí se číst s možností vrátit se o tři stránky zpátky.
A pak přichází jeho nejlepší postřeh: kniha na vás nemůže křičet. Nemůže plakat, pustit dojemnou hudbu ani ukázat záběr, po kterém přestanete přemýšlet. Autor má k dispozici jen argument, větu po větě. Na obrazovce jde emoce kolem rozumu zadním vchodem. Proto Marriott spojuje úpadek čtení se vzestupem politiků, kteří argumenty nepotřebují, protože mají publikum, které je nevyžaduje.
S tímhle se těžko polemizuje. Stačí si zkusit představit, jak by obstála polovina virálních tvrzení, kdyby je někdo musel sepsat na tři strany a podepsat.
Kde Marriott přestřeluje
Tady je potřeba číst pozorně, což je ostatně to, co esej sama doporučuje.
Za prvé, Marriott se pobaveně ohlíží za panikou 18. století, kdy moralisté varovali před čtenářskou horečkou. A pak napíše text přesně stejného žánru, jen o obrazovkách. Strach z nového média je starý jako Platón: ve Faidrovi (274c až 275b) varuje Sókratés, že písmo oslabí paměť a dá lidem jen zdání moudrosti. Marriott to ví a v poznámce se tomu brání. To neznamená, že se mýlí. Znamená to, že by měl ukázat, čím se jeho poplach liší od všech předchozích.
Za druhé, kauzalita. Pokles IQ, který Marriott zmiňuje, pochází hlavně z norských dat. Průměrné skóre norských branců začalo klesat u ročníků narozených po roce 1975, tedy dlouho před smartphony. Autoři studie ukázali, že příčiny jsou environmentální, ale výslovně dodávají, že jejich analýza neříká, o jaké faktory jde (Bratsberg a Rogeberg, PNAS 2018). A kansaská studie o Ponurém domě? Data se sbírala v roce 2015, u studentů, kteří dospívali převážně před nástupem telefonu do každé kapsy. Jako doklad špatného čtení funguje. Jako doklad smartphonové teze ne.8
Kde naopak Marriottovi data nahrávají, je PISA. Výsledky z roku 2022 ukázaly bezprecedentní propad, čtení kleslo o 10 bodů oproti roku 2018, a podle OECD ho nelze svést jen na covid, protože výsledky klesaly už před rokem 2018. Něco se tedy opravdu děje. Jen příběh s jediným viníkem je přesně ten druh zjednodušení, před kterým nás měla kultura knih chránit.
Za třetí, demokracie. Tvrzení, že tisk byl podmínkou moderní demokracie, je obhajitelné a má za sebou vážnou literaturu. Skok k tomu, že nás čeká druhý feudalismus, už je rétorické crescendo, ne argument. Drobná ironie navrch: debaty Lincolna a Douglase z roku 1858, které Marriott uvádí jako vrchol tištěné politické kultury, označuje za prezidentské. Ve skutečnosti šlo o souboj vyzyvatele Lincolna s úřadujícím Douglasem o jedno ze dvou senátních křesel za Illinois. I obhajoba pečlivého čtení potřebuje korektora.
A konečně závěr. „Nic už nebude jako dřív“ je věta, která se dobře sdílí. Apokalypsa je taky formát, který drží pozornost. Zajímavé je, že nejlepší myšlenku celé debaty Marriott do eseje nedal. Přišla až v rozhovoru pro podcast EconTalk: stejně jako fast food zrodil posilovny, může informační junk food zrodit čtení jako záměrnou disciplínu.
Co s tím
Seznam tipů, jak číst víc, tu nenajdete. Data ale naznačují něco zajímavějšího než prostý úpadek.
V americkém výzkumu sice čtenářů ubylo, ale ti, kdo pro radost čtou, tomu dnes věnují víc času. A OECD popisuje totéž z druhé strany: ve většině zemí se čtenářské dovednosti nejslabších deseti procent zhoršily, zatímco nejlepších deset procent se zlepšilo, takže nerovnost uvnitř zemí roste. 9
Čtení tedy nemizí. Přestává být samozřejmostí a stává se volbou. To je Marriottova posilovna v praxi, a má dvě tváře. Pro toho, kdo si ji zvolí, je to vzdor. Pro společnost je to nová dělicí čára, stejně ostrá jako ta, kterou čtenářská revoluce kdysi smazala.
V eseji je obraz, který stojí za zapamatování: tradice vědění jako zlatá nit, která vede od čtenáře ke čtenáři napříč staletími. Jednou se už přetrhla, po pádu Západořímské říše, kdy knihovny chátraly a města se vylidňovala. Jenže ji tehdy někdo držel. Pár lidí v klášterních skriptoriích, kteří opisovali texty pro čtenáře, jimž se mělo narodit za pět set let.
Nit nedrží civilizace. Drží ji ti, kdo ji nepustí.
Zdroje a literatura
- Neil Postman, Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy, přeložila Irena Reifová, Mladá fronta 1999. ↩︎
- EconTalk, The Death of Reading (with James Marriott): https://www.econtalk.org/the-death-of-reading-with-james-marriott ↩︎
- https://voices.uchicago.edu/taschenbucher/taschenbucher/the-professional-writer-lesesucht/ ↩︎
- https://www.theatlantic.com/technology/archive/2010/08/10-reading-revolutions-before-e-books/62004/ ↩︎
- Bone, Bu, Sonke, Fancourt, The decline in reading for pleasure over 20 years of the American Time Use Survey, iScience 28(9), 2025: https://doi.org/10.1016/j.isci.2025.113288 ↩︎
- OECD, Survey of Adult Skills 2023, country note Czechia: https://www.oecd.org/en/publications/2024/12/survey-of-adults-skills-2023-country-notes_df7b4a60/czechia_48f7166c.html (česká verze na https://piaac.cz) ↩︎
- https://muse.jhu.edu/article/922346 ↩︎
- https://www.thesciencebreaker.org/en/breaks/psychology/norwegian-iq-scores-are-falling-but-genes-are-not-to-blame ↩︎
- https://www.oecd.org/en/about/news/press-releases/2024/12/adult-skills-in-literacy-and-numeracy-declining-or-stagnating-in-most-oecd-countries.html ↩︎
