(aneb jak přežít pavouky, kotle a vlastní hlavu)
Po maturitě jsem si začala hledat byt, rozhodnutá že začnu s bydlením sama. Nastoupit na vysokou jako regulérní zodpovědná, dospělá osoba. Myslela jsem si, že najít byt v Praze bude ta nejtěžší část. Jenže dobrodružství pokračovalo poté, co jsem zjistila, že toaletní papír není samozřejmost, co vždycky doma nějak je a nic nestojí. Že občas vybouchne trouba, shodí pojistky a vypálí mimo to i elektrické topení, to jedno jediné v celém bytě uprostřed zimy a je možné být několik dní bez tepla. Že občas rupne voda a vy musíte jednat – hned. Zkrátka, žít sama má svoje kouzlo. A taky svoje pasti. Odpolední ticho, které není trapné, ale uklidňující. Radost z vlastní svobody a taky smíření s tím, že záclonovou tyč nikdo nenarovná kromě vás.
Tady je seznam malých, ale zásadních věcí, které jsem se naučila, když jsem začala bydlet sama. Některé jsou praktické. Některé emocionální. A některé vás naučí, že odvaha se někdy měří tím, že přeskočíte pavouka v rohu a jdete spát.
1. Pavouk v rohu obvykle zmizí, když ho ignorujete a jdete spát.
A pokud ne, můžete si v klidu přesunout peřinu na gauč. můžete ho pojmenovat třeba Arnošt a vysvětlit mu své osobní hranice (taková dovednost je velmi důůležitá.) Ale jestli je větší než vaše dlaň a objeví se v ložnici? Hra končí. Voláte pomoc. Anebo se rovnou stěhujete.
2. YouTube vás naučí cokoli.
Od odvzdušnění radiátoru po přípravu francouzské omelety. Jen je dobré filtrovat rady od lidí, kteří v pozadí videa skladují lyže ve sprše.
3. Spolubydlení vždycky vyžadovalo určitou míru diplomacie.
I s nejlepšími kamarády. A když už nemusíte brát ohled na nikoho – ne kvůli sobectví, ale protože můžete – zažijete pocit, který se blíží nirváně. Aspoň na chvíli.
4. Samota je druh síly.
I když si to uvědomíte až zpětně.
5. Domov je místem, kde se projeví vaše vize – i když je záclonová tyč křivě.
A jestli někdo řekl, že ten koberec je ošklivej nebo bude vypadat blbě a najednou se posadí a řekne „wow“ – bonusové body pro vás.
6. Když někdo nepatří do vašeho světa, poznáte to rychleji.
Když ho doma nesnesete dlouho, ať už je to kvůli hrníčku odloženém mimo podtácek nebo jen způsob, jakým dýchá „váš“ vzduch – je to jasný, jde se dál.
7. Existuje víc typů pojištění, než by kdy člověk chtěl vědět.
A všechny přijdou na řadu zrovna ve chvíli, kdy vám začne téct pračka.
8. Hostit lidi je radost.
Protože to děláte vědomě. S úmyslem. A najednou se stane zázrak – z vás je hostitelka, která zná svíčky podle vůně i názvu.
9. Jednou zakopnete na schodech a uvědomíte si, že tu není nikdo jiný.
A začnete přemýšlet, za jak dlouho by si kdo všiml. První vás možná postrádá práce. Což je trochu smutné… ale zároveň vám to připomene být opatrnější.
10. Pokud všechno zvládáte sama, zasloužíte si uznání.
Lidé si často dělí náklady, vaření, úklid, starosti. Když to zvládáte sama – ať už z vlastní volby, nebo z nutnosti – není to důvod ke smutku. Je to důvod ke hrdosti.
