Sedím na zemi proti větráku s počítačem na klíně. Mám takovou tu obvyklou nechuť k čemukoli, co se dostaví pokaždý, když je takový vedro. Kdo to vymyslel, že zrovna po prázdninách, začne být 30 stupňů? Ovšem ta nechuť není způsobená jen horkem, ale i dalším oknem, které na svém prohlížeči zavírám. Další okno, které mi dává lekce dospělosti. Učí mě, jak je těžký v Praze sehnat byt a taky jaký je rozdíl mezi požadavkem a preferencí. Ovšem k těm preferencím jsem ještě ani nedošla. Nejspíš mám totiž podle všech realitek a nerealitek, co nabízí podnájmy, přehnaný požadavky. Jako třeba, že chci:
- Byt, co má čtyři stěny.
- Pokoj, ve kterým se dá spát a vejde se tam jedna celá postel.
- Byt, co má koupelnu. (A tím nemyslím sprchu, co by byla na chodbě.)
- Byt, co nemá záchod společný s jinými nájemníky.
- Záchod, co není na pavlači.
- Byt, kde si předchozí majitel nepíchal nic do žil.
- A pak taky prosím pěkně byt, co není na sídlišti v Hostivaři, na Chodově nebo Zličíně.
I když z toho posledního bodu jsem už začala dělat spíš preferenci. Tak zoufalá to byla doba.
Přišel mi mail. “Omlouváme se, ale v současné době jsou oba byty na Vinohradech obsazené.” Tak proč tam kruci máte vyvěšenou nabídku?!
Dvacet let mi klepe na dveře. Plán byl takový do 1.10. mít vlastní byt a na vejšku už nastoupit jako samostatný dospělák.
Jenže pořád jsem jen pracující student co si nemůže dovolit dát za byt víc jak 10 000 s tím že i tak bude muset řádně zvážit svoje pestré stravovací a nakupovací návyky. A Praha není nakloněná takovýmhle lidem, jako jsem já. Navíc kamarádka než aby se mnou bydlela raději odjela do Španělska a u ostatních to taky padlo. Jsem odkázaná stát na vlastních nohou.
1. Představy
Máš přesnou představu jak báječný to bude. Byt poblíž všeho, co potřebuješ. Vysoký stropy, parkety, krásnej výhled, skvělý sousedi. Šatna, kam se ti všechno vejde, krásná vybavená a stylová kuchyň. Pohádka. Vezmu si tam psa a budem šťastný až navždycky.
2. Lekce rychlosti
Dobře, stačí něco menšího, jsem přece sama na co víc jak 1+1? Ono taky do mýho finančního limitu ani víc nemůžu chtít. A je tu jeden. Fakt kouzelnej byt. Okej dám ho do záložek. A prodiskutuju s mámou. Maminka ví přeci líp. A ono ejhle. Druhej den už je byt stažen z nabídky.
3. Poupravení požadavků
Dejme tomu, že teda budu bez domácích mazlíčků. Dejme tomu, že teda dobře stačí klidně garsoniéra. Dejme tomu že stejně to s tím vařením nepřeháním,…
4. Odmítnutí
Už neváhám. Jakmile se něco najdu hned píšu maily. A ono už je to třeba tři dny od prvního odeslaného mailu a nikdo se ještě neozval. Cožpak nechtěj ty byty pronajmout? Kde je chyba? Je to mnou? Chcete říct, že nejsem dost dobrá?
A najednou jste tam, kde jsem byla v úvodu tohodle článku. Znáte naprosto všechny byty, co se nabízí a občas se divíte, že byste snad nějaký přehlídli? Ne, nepřehlídli, to je ten s tim záchodem mimo byt.
5. Byt
Naděje umírá poslední a jen díky tomu se dostanete až sem. Máte to. Hned jste napsali, makléřka vám zavolá, domluvíte se na prohlídce bytu.
Najednou jste nekuřák s alergií na domácí mazlíčky, co pracuje, studuje a chodí běhat do přesně toho parku, co je vedle bytu a volný čas tráví čtením a jógou. – Ve zkratce, ještě nikdy jste tak nelhali. Ale na realitní makléřku jste tím udělali dojem, takže vás dokonce majitelce upřednostnila před ostatními zájemci.
A máte byt.
Máte krásný, světlý, čistý byt v centru a dokonce tak jak jste si představovali na začátku. Dokonce vám 30m2 přijde najednou jako obrovskej prostor se kterým nevíte, co si počnete.
P.S. Při honbě za byty narazíte i na byt jehož vlastníkem je křesťanská nadace. Všechno krásný, všechno skvělý, ale podmínkou je, že v něm nebudete provozovat předmanželský sex. A určitě je to tam nějak způsobem kontorlovaný. Netroufám si hádat jak.
P.P.S. Ale výše uvedený byt je stále lepší než byt u něhož sice neplatíte nájemné, pouze spotřebu elektřiny a vodné+stočné, ale místo nájmu jej máte za úkol rekonstruovat do (cituji) stavu obyvatelnosti. Zajímalo by mne, co pak až tak bude? Vyprší nájemní lhůta?
