Únor v Praze má svou specifickou poezii. Kroky na dlažebních kostkách znějí jinak, když je tlumí sníh, a světla kaváren vytvářejí ve tmě intimní ostrůvky, kam se uchylujeme před zimou – a někdy i sami před sebou.
Nedávno jsem znovu otevřela svůj zápisník, kde už roky zaznamenávám postřehy mimo jiné i o lásce, moci a intimitě. Mezi různými myšlenkami a útržky konverzací jsem našla své poznámky k Frommovu „Umění milovat„. Tehdy, při prvním čtení, jsem knihu vnímala jako teoretickou studii. Dnes v ní vidím mnohem více – mapu k pochopení vlastních zkušeností, kdy jsem jako antropolog v terénu studovala dynamiku romantických vztahů, mocenské hry a touhu po něčem nespecifikovatelném.
Dnes, když procházím těmi stránkami, vidím, jak se v nich zrcadlí větší příběh – příběh generace, která hledá lásku v době, kdy intimita znamená počet srdíček pod fotkou a „chemie“ se měří algoritmy seznamovacích aplikací. Generace, která touží po autenticitě, ale bojí se zranitelnosti. Která chce revoluci v lásce, ale neví, proti čemu přesně se bouřit.
V únorovém StyleBrunchi se proto díváme na lásku jako na kulturní fenomén, který přesahuje růžová srdíčka a romantické komedie. Zkoumáme, jak se mění podoba intimity v digitálním věku, ale také jak zůstává něco základního neměnné – ta touha po spojení, po porozumění, po pravdě ukryté ve stínech mezi řádky milostných dopisů a v tichu mezi písněmi.
Od salonů k sociálním sítím, od Sapfó po současné básníky, od tradičních vztahů po moderní experimenty s intimitou. Sonda do různých podob lásky, která je zároveň osobní i univerzální, revoluční i věčná.
Možná zjistíte, že ty nejzajímavější milostné příběhy se neodehrávají na Instagramu, ale v galeriích, mezi stránkami knih, v kavárnách nebo barech při dlouhých rozhovorech, kdy zapomenete na čas. Možná objevíte, že skutečná revoluce v lásce začíná tehdy, když se odvážíme být sami sebou, když přestaneme hrát role a začneme psát vlastní příběh.
A možná, stejně jako já, najdete krásu v těch zimních večerech, kdy město pomalu utichá a zůstává jen světlo lamp, pero v ruce a odvaha být zranitelní. Protože někdy jsou ta nejupřímnější vyznání lásky napsána černým inkoustem.