#39 Editorial: Romance a revoluce

Zveřejněno 1. 2. 2025

Únor v Praze má svou specifickou poezii. Kroky na dlažebních kostkách znějí jinak, když je tlumí sníh, a světla kaváren vytvářejí ve tmě intimní ostrůvky, kam se uchylujeme před zimou – a někdy i sami před sebou.

Nedávno jsem znovu otevřela svůj zápisník, kde už roky zaznamenávám postřehy mimo jiné i o lásce, moci a intimitě. Mezi různými myšlenkami a útržky konverzací jsem našla své poznámky k Frommovu „Umění milovat„. Tehdy, při prvním čtení, jsem knihu vnímala jako teoretickou studii. Dnes v ní vidím mnohem více – mapu k pochopení vlastních zkušeností, kdy jsem jako antropolog v terénu studovala dynamiku romantických vztahů, mocenské hry a touhu po něčem nespecifikovatelném.

Dnes, když procházím těmi stránkami, vidím, jak se v nich zrcadlí větší příběh – příběh generace, která hledá lásku v době, kdy intimita znamená počet srdíček pod fotkou a „chemie“ se měří algoritmy seznamovacích aplikací. Generace, která touží po autenticitě, ale bojí se zranitelnosti. Která chce revoluci v lásce, ale neví, proti čemu přesně se bouřit.

V únorovém StyleBrunchi se proto díváme na lásku jako na kulturní fenomén, který přesahuje růžová srdíčka a romantické komedie. Zkoumáme, jak se mění podoba intimity v digitálním věku, ale také jak zůstává něco základního neměnné – ta touha po spojení, po porozumění, po pravdě ukryté ve stínech mezi řádky milostných dopisů a v tichu mezi písněmi.

Od salonů k sociálním sítím, od Sapfó po současné básníky, od tradičních vztahů po moderní experimenty s intimitou. Sonda do různých podob lásky, která je zároveň osobní i univerzální, revoluční i věčná.

Možná zjistíte, že ty nejzajímavější milostné příběhy se neodehrávají na Instagramu, ale v galeriích, mezi stránkami knih, v kavárnách nebo barech při dlouhých rozhovorech, kdy zapomenete na čas. Možná objevíte, že skutečná revoluce v lásce začíná tehdy, když se odvážíme být sami sebou, když přestaneme hrát role a začneme psát vlastní příběh.

A možná, stejně jako já, najdete krásu v těch zimních večerech, kdy město pomalu utichá a zůstává jen světlo lamp, pero v ruce a odvaha být zranitelní. Protože někdy jsou ta nejupřímnější vyznání lásky napsána černým inkoustem.

#38 Editorial: Pro nejdelší noc

#38 Editorial: Pro nejdelší noc

Blíží se ticho dlouhých lednových nocí. Myšlenky získávají ostřejší kontury, po veselí a spěchu prosincových dní nám najednou nezbývá nic než být nazí sami před sebou. To všechno činí z ledna zdánlivě nejdelší měsíc v roce. Mnohdy až nesnesitelně, právě kvůli jeho...

#37 Editorial: Nostalgie

#37 Editorial: Nostalgie

Sedím v rušné kavárně s výhledem na ještě rušnější ulici. Mé okolí je tak perfektním protikladem toho, jak se cítím. Měla bych si zkontrolovat hodinky a ujistit se, že na svou další schůzku nepřijdu pozdě, ale teď mám schůzku sama se sebou a na této chvíli je něco, co...

Na křídlech existence

Na křídlech existence

Naučila jsem se vstávat brzy. Nemyslitelné se stalo skutečností. Ačkoliv cesta k rannímu vstávání nebylo zrovna ta, kterou bych si zvolila a ač to bylo těžké, odměnou mi je dnešní pomalé sobotní ráno. Oblékám teplý dlouhý kabát, sluneční brýle a vysoké teplé boty. Na...