Mlha obalená odvahou

17. 10. 2021
Lea Uherková

Těžkost, hravost, svědomí – i tak se dá popsat odvaha. Odvahu pořebujeme mnohdy každý den, za skoro každé situace, jak za té, která je nám již známa, tak i za té nejčerstvější, neznámé. Měsíc odvahy unáší proud dní a já si podvědomě přeji, aby si odvaha s námi hrála nejen v říjnu a v podzimní lenosti či melancholii, ale aby ji ten proud poponesl do velkého jezera, z něhož budeme čerpat hodně hodně dlouho.

Občas si myslím, že dokážu zvládnout vše, na co autenticky pomyslím. Takže by myšlenka měla logicky fungovat i v případě, když potřebuji na pomoc superschopnost jménem Odvaha, stanu se Xenou a můžu do boje! Vcelku pěkná představa, která ovšem nepřelstí všechny strachy, problémy, obavy, nejistoty.

Můžu, chci, musím

Přesně tento podnázev představuje moje, možná i vaše, zapomenuté heslo k biologickému počítači – tedy k mozku, v němž se odehrává a poté z něho vyplývá vše, a to doslova. Naše postoje, chování, emoce, pocity. Paradoxem je, že mi vlastně nedokážeme říct, kdy nastane bod, ve kterém se s jistějším přehledem začneme vyznávat ve všech těch spletitých softwarech.

V době čtení pokusu o fejeton v kombinaci s úvahou se v nich vyznají jen něktěří dalajlámové. I ti mají co dělat, aby se ve svém neumělém počítači někdy neztratili. Oni se ztrácejí tu a tam, ale mají tu výhodu, že dokáží najít cestu zpět a nezůstanou příliš dlouho ve virtuální realitě. Dokáží totiž pracovat se svými myšlenkami, záměry a pocity, protože ví, proč mohou, chtějí a musí.

I když si často myslím, že dokážu v sobě vyrovnat emoční a racionální stránku, potom obě stejně skončí u výslechu mojí vnitřní analýzy a to začíná najednou boj s odvahou.

Odvážné spektrum

Touha po novém vztahu, vysněné práci, změně návyků, oslovení, naslouchání přírodě a sobě – tolik odvahy potřebujeme k tak malému výčtu činností z mnoha, tolik přemlouvání, úsilí a trpělivosti vynaložené směrem k odvaze a směrem k nám.

To, co můžeme a chceme ukončit, musíme ukončit. To, co chceme a můžeme začít a překonat, musíme začít a překonat. V tom je ta zmiňovaná hravost, těžkost a svědomí – v odvaze, v životě, v nás.

Odvaha nemusí být pouze superschopností na zavolání, může být každodenní záměrnou i v pokročilém stavu nezáměrnou přednostní obalenou vědomím, že můžu, chci, musím.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Co mě naučil život o samotě

Co mě naučil život o samotě

(aneb jak přežít pavouky, kotle a vlastní hlavu) Po maturitě jsem si začala hledat byt, rozhodnutá že začnu s bydlením sama. Nastoupit na vysokou jako regulérní zodpovědná, dospělá osoba. Myslela jsem si, že najít byt v Praze bude ta nejtěžší část. Jenže dobrodružství...

Láska, která mění naši řeč

Láska, která mění naši řeč

O tichých otiscích ve slovníku vztahů Někdy si toho skoro nevšimneme. Slovo, které jsme nikdy předtím nepoužívaly, se najednou zabydlí ve větě. Tečka na jiném místě. Změněná intonace. Smějeme se „hahaha" místo „lol", nebo píšeme zprávy bez velkých písmen. Ne proto, že...

Přátelství jako forma intimity: Platónská láska není méněcenná

Přátelství jako forma intimity: Platónská láska není méněcenná

Je jedenáct večer a váš telefon vibruje. Není to partner. Není to rodina. Je to někdo, kdo zná vaše heslo na Netflix, vaši objednanou pizzu nazpaměť a přesně to místo na gauči, kde se schoulíte, když vám není dobře. Píše jen: "Jak je ti?" A vy víte, že se neptá na...