Mlha obalená odvahou

17. 10. 2021
Lea Uherková

Těžkost, hravost, svědomí – i tak se dá popsat odvaha. Odvahu pořebujeme mnohdy každý den, za skoro každé situace, jak za té, která je nám již známa, tak i za té nejčerstvější, neznámé. Měsíc odvahy unáší proud dní a já si podvědomě přeji, aby si odvaha s námi hrála nejen v říjnu a v podzimní lenosti či melancholii, ale aby ji ten proud poponesl do velkého jezera, z něhož budeme čerpat hodně hodně dlouho.

Občas si myslím, že dokážu zvládnout vše, na co autenticky pomyslím. Takže by myšlenka měla logicky fungovat i v případě, když potřebuji na pomoc superschopnost jménem Odvaha, stanu se Xenou a můžu do boje! Vcelku pěkná představa, která ovšem nepřelstí všechny strachy, problémy, obavy, nejistoty.

Můžu, chci, musím

Přesně tento podnázev představuje moje, možná i vaše, zapomenuté heslo k biologickému počítači – tedy k mozku, v němž se odehrává a poté z něho vyplývá vše, a to doslova. Naše postoje, chování, emoce, pocity. Paradoxem je, že mi vlastně nedokážeme říct, kdy nastane bod, ve kterém se s jistějším přehledem začneme vyznávat ve všech těch spletitých softwarech.

V době čtení pokusu o fejeton v kombinaci s úvahou se v nich vyznají jen něktěří dalajlámové. I ti mají co dělat, aby se ve svém neumělém počítači někdy neztratili. Oni se ztrácejí tu a tam, ale mají tu výhodu, že dokáží najít cestu zpět a nezůstanou příliš dlouho ve virtuální realitě. Dokáží totiž pracovat se svými myšlenkami, záměry a pocity, protože ví, proč mohou, chtějí a musí.

I když si často myslím, že dokážu v sobě vyrovnat emoční a racionální stránku, potom obě stejně skončí u výslechu mojí vnitřní analýzy a to začíná najednou boj s odvahou.

Odvážné spektrum

Touha po novém vztahu, vysněné práci, změně návyků, oslovení, naslouchání přírodě a sobě – tolik odvahy potřebujeme k tak malému výčtu činností z mnoha, tolik přemlouvání, úsilí a trpělivosti vynaložené směrem k odvaze a směrem k nám.

To, co můžeme a chceme ukončit, musíme ukončit. To, co chceme a můžeme začít a překonat, musíme začít a překonat. V tom je ta zmiňovaná hravost, těžkost a svědomí – v odvaze, v životě, v nás.

Odvaha nemusí být pouze superschopností na zavolání, může být každodenní záměrnou i v pokročilém stavu nezáměrnou přednostní obalenou vědomím, že můžu, chci, musím.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Přátelství jako forma intimity: Platónská láska není méněcenná

Přátelství jako forma intimity: Platónská láska není méněcenná

Je jedenáct večer a váš telefon vibruje. Není to partner. Není to rodina. Je to někdo, kdo zná vaše heslo na Netflix, vaši objednanou pizzu nazpaměť a přesně to místo na gauči, kde se schoulíte, když vám není dobře. Píše jen: "Jak je ti?" A vy víte, že se neptá na...

Valentýnské dárky, které nejsou růže a bonboniéra

Valentýnské dárky, které nejsou růže a bonboniéra

Letos přemýšlím o Valentýnu jinak. Místo tradiční večeře při svíčkách a předvídatelné kytice si naplánuji vlastní rituál. Uvařím si srdíčkový ravioli, upeču čokoládové brownies, promítnu si Láska v čase melancholie nebo pro nostalgii 101 dalmatinů. Večer skončí, jak...

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

V jemném světle ranního slunce nás touha učí něco o nás samotných. O našich rituálech. O tom, jak tenká je hranice mezi zbožněním a zničením.¨ Jsou rána, kdy se probudíte s podivným hladem. Ne tím, který vyřeší snídaně. Je to hlad, který sídlí někde hlouběji, v místě,...