Letní slunečný den roku 2014. Sedím na terase, v jedné ruce držím tablet a brouzdám po internetu, zatímco moje druhá ruka se snaží nahmatat hebkou srst slintajícího a chrochtajícího francouzského buldočka mojí milované babičky. Klid a ticho. Najednou se mi přes celý upatlaný tablet objeví reklama se soutěží CzechoslovakTopmodel. Staňte se modelkou, dostaňte se do světa, o kterém sní každá mladá slečna, účastněte se přehlídek, focení, cestujte. Přijďte se blýsknout na jeden z našich castingů! Moje reakce: Hmm, to zní zajímavě. Ale mám na to? Ještě bych potřebovala něco málo shodit, vytvarovat postavu a možná by to šlo. No nevím.

Tak přesně takhle začíná můj “módní” příběh, ve kterém vám chci popsat a povyprávět pestré detaily mé cesty. Je to takový nekonečný příběh…

Místo činu

Má tvrdohlavá a cílevědomá hlava mi nedala spát a já začala na sobě makat do onoho magického datumu 16.9. 2014, kdy se konal casting v Jihlavě, kousek od mého bydliště. Netrpělivě jsem přehazovala levou nohu přes pravou a obráceně, dokud jsem nemohla odejít z občanky a vydat se na casting. Ze školy jsem utíkala tak rychle, že by mě nedohnal ani gepard (no to možná trochu přeháním). Spocená jsem byla až na zadku. Rychle se převléknout, navonět, popadnout lodičky a vyrazit. Naštěstí mě hodil můj nejvěrnější taxikář a ochránce (čti tatínek) autem, abych vše stihla.

Pořadové číslo sedm, moje oblíbené. Tušila jsem, že to něco znamená.

Nervozita by se dala krájet (i tupým nožem, a to je co říct). Když jsem přišla do nákupního centra, kde se casting konal, čekala jsem dlouhou dobu ve frontě než na mě přišla řada. Jedna usměvavá dáma mi změřila míry přes prsa, pas, boky. Taky jsem si musela stoupnout na dlouhý, bílý, viklající se plastový metr. Ve formuláři jsem měla uvedené míry 81-63-88 a výšku 177 cm. Jevilo se to celkem ideálně.

Ihned následoval pohovor s porotou, kterou tvořil tým lidí z modelingové pražské agentury Czechoslovak Models v čele s českou topmodelkou Simonou Krainovou. Všichni byli tak moc milí. Na to, jak moc jsem se ve třinácti krkolomně vyjadřovala, šel rozhovor překvapivě velmi plynule a přirozeně. Popovídali jsme si o mých zájmech a studiu. Simona po mně velmi upřeně po celou tu dobu pokukovala, tak jsem začala být lehce nervózní, ale naštěstí mě zachránil fotograf, který mě dovedl na černé vysoké pódium. Cvak cvak, zepředu, profil, zezadu a bylo hotovo. To jsem ale netušila, co za chvilku přijde…

Beze slova

Sestupovala jsem v podpatcích opatrně z pódia, když v tom najednou přišla vysmátá Simona Krainová, chytla mě za ruku a řekla mi, že jsem velmi krásná, a že si myslí, že moje modelingová cesta tímto castingem nekončí. V tu chvíli mi vyhrkly slzy, nevěděla jsem, co mám dělat. Na pódiu stála třináctiletá slečna, celkem bez sebevědomí, v klouzavých lodičkách a najednou jí známá topmodelka projevila obdiv. Tím skončil můj den D, skončil tak, jak by mě ani ve snu nenapadlo. V kavárně s rodiči jsem to ještě musela pořádně rozdýchat.

Jedním castingem to nekončí

Jelikož se jednalo o soutěž, tak logicky se konalo i druhého kola. Z celé České a Slovenské republiky (tehdy se na castingy v různých městech dostavilo něco kolem tisícovky slečen) postoupilo pouze 60 dívek. A já si pamatuju na ten den, kdy mi přišel mail, že já jsem jedna z nich… <3

Semifinále (druhé kolo) se konalo někdy ke konci října v Praze v Galerii Harfa , kdy do finále mělo postoupit 12 finalistek plus jedna náhradnice. To už jsem si moc nadějí nedávala, ale cítila jsem vděk za to, že můžu být právě v tuto dobu na tomto místě. Nicméně, drive jsem si v sobě stále držela.

Velkou podporu jsem měla v rodičích, kteří se mnou do Prahy jeli a celou dobu mě podporovali. <3 Ten den utekl šíleně rychle. Na postup do finále totiž “stačila” přehlídka v plavkách a k tomu ještě jeden pohovor, další přeměření a focení všech semifinalistek pohromadě. Většinu náplně dne bylo čekání. Pro nás a doprovod (což byli většinou rodiče, rodina a kamarádi) bylo nachystané bohaté občerstvení v podobě ovoce, čokolády, sušenek a dalších dobrot. Já jsem se za celý den zmohla pouze na pár kuliček hroznového vína.

Postoupila jsem mezi finálovou dvanáctku, nebo jsem jen na tolik zaujala, že jsem podepsala smlouvu z agenturou, ale v soutěži jsem nepokračovala? To vám brzy prozradím.