#aktuality  #eko  #móda  #udržitelnost 

Už nějakou dobu z různých stran slýchám, že rok 2020 nezačal zrovna nejšťastněji. Ale máme štěstí, žijeme ve světě, kde je rozptýlení tím největším byznysem.

Dopoledne si čtu o požáru v Austrálii, rozesmutní mě to a možná i trochu rozčílí, ale večer se uklidním, jdu přeci do kina a tak před stříbrným plátnem usazená v pohodlné červené sedačce zapomínám na Austrálii, Trumpa a Írán, na virus v Asii…

Tak to jednoduše je. Když si chceme oddechnout od starostí všedních i globálních, ti statečnější (nebo jen méně vyčerpaní) z nás sáhnou po knize, pustí si film, nebo zajdou do galerie (říkám statečnější a méně unavení, protože umění má kromě okouzlující vlastnosti vás od reality oprostit i pozoruhodnou schopnost naopak vás donutit se s ní střetnout). Řada ostatních si jen v klidu, v pohodlí domova pustí show Grahama Nortona, nebo předávání Zlatých Glóbů a na jeden večer se nechá uchlácholit třpytivým světem celebrit. 

A pak přišel rok 2020 a s ním vítězství Joaquina Phoenixe na Zlatých Glóbech (a spoustě dalších akcí). Jeho zdánlivě banální chvalořeč na veganský catering (který byl na akci poprvé) a slib, že bude celou sezónu nosit jeden smoking, možná nepohnuly světem, ale jsem si jistá, že se nad nimi nejeden z nás pozastavil. Stal se tak dalším z buřičů, který nás místo oddechnutí ponoukají k zamyšlení.

Joaquin Phoenix na Zlatých Glóbech

Tak si to tedy shrňme: Herec, který po právu vyhrává cenu za film Joker, se nás rozhodne v děkovné řeči poučovat o tom, co bychom měli jíst a nosit, a pro jistotu ještě několika celebritám vytmaví cestování soukromými letadly. Krátce na to módní návrhářka Stella McCartney zveřejňuje na twitteru příspěvek, ve kterém Phoenixe nazve hrdinou, odsouhlasí jeho rozhodnutí o smokingu a vychválí jejich spolupráci. Následuje klasická twitterová vlna prudce kritických komentářů, ve kterých se mnoho lidí pozastavuje nad tím, jaké pak je to hrdinství nosit jeden oblek  půl roku (však u nás se nosí svatební, dokud ho ženich, ač už dávno za zenitem, dopne) a jestli si McCartney vážně myslí, že tím zachrání planetu.

To mě přivádí k myšlence, kvůli které tento článek píši. Tak tedy: asi nikdo příčetný si nemyslí, že se Phoenix za pomocí svého smokingu chystá někoho spasit… Jde o gesto. O gesto, které má, dle mého názoru, na rozdíl od gest mnoha jiných celebrit skutečnou váhu. 

Kolik z nás se reálně pozastavilo nad tím, co se děje s oblečením, které celebrity jednou vynesou na červený koberec?

Pravda sice není vyloženě šokující. Herci, zpěváci a modelové své oblečení rituálně nepálí za letu svých soukromých letadel v tričkách s nápisem GO ON CO2! V tom lepším případě jsou modely vráceny módním domům, kde jsou potom půjčovány veřejnosti, ostatně jak nám ukázali už Přátelé. V tom horším si je už nikdy nikdo neobleče…

Na jednu stranu by si každý sám za sebe asi měl říct, zda chce něco podobného podporovat, nebo zvolí ekologičtější variantu, která ve své podstatě není nijak složitá (Ona pak vyvstává také otázka za jakých podmínek, byl daný kus oblečení vyroben, ale k tomu se ještě dostanu.), na druhou stranu není fér někoho jenom osočovat. Ne každému jsou vlastní určité hodnoty, které by ho o podobných věcech nutily přemýšlet, a ne každý, kdo o ekologii nepřemýšlí, je striktně proti jakýmkoliv opatřením. 

Věřím, že u mnoha lidí jde spíš o to, že je zkrátka daný problém nenapadne, neboť s ním nejsou přímo konfrontováni. Jistě, člověk by si mohl říct, že ten, kdo neví, jakým klimatickým problémům dnes čelíme, je opravdu hlupák, ale namísto obviňování by možná někdy stačilo člověka jenom upozornit, že je dobré o podobných věcech přemýšlet.

Jako příklad můžu uvést Billyho Portera. Když si poprvé oblékl jeden z proslulých extravagantních modelů, módní kritici a časopisy šíleli. Ať už s nadšením, nebo nechutí, každý o něm mluvil. Nikdo ale nepoložil otázku, co se s šaty stane, až večer skončí. 

A přesně o tom mluvím, kdybychom se víc ptali a skutečně vyžadovali konkrétní odpovědi, myslím, že by se mnoho věcí zlepšilo a zjednodušilo. Třeba bychom zjistili, že Porter kromě toho, že přemýšlí, co si vezme za klobouk, uvažuje i o tom, co za jeho extravagantními hučkami stojí. Kdo ví…

 A tím se dostáváme k pokrytectví, ke kterému jsem se vlastně chtěla dostat už na začátku. (Nerada bych naznačovala, že je Billy Porter pokrytec, nemám totiž nejmenší tušení.) Abych ale byla spravedlivá, pro příklady pokrytectví a prosté lidské hlouposti nemusíme chodit až do Hollywoodu, stačí se zase vrátit k australským požárům. Když vypukly, věděl o tom v podstatě hned každý, kdo používá jakoukoliv sociální síť. Lidé, kteří se o přírodu a zvířata nezajímali, sdíleli zprávy o hrůze, která se na australském kontinentě nekontrolovatelně šířila. Nechápejte mě prosím špatně, to že se o takových věcech mluví je ohromě důležité. Když ale po story, na kterém hasiči z plápolajícího lesa vynášejí přiotrávenou koalu, přejdete na druhé story toho stejného člověka, kde sdílí, jak si dnes pochutnal v McDonalds na burgeru, musí vám z toho být minimálně smutno. Je to nejčistší ukázka ironie, ve které se jako moderní společnost poslední roky potácíme. Milujeme zvířata, ale jíme maso, odsuzujeme kácení deštných pralesů, ale používáme palmový olej, pohoršujeme se nad dětskou prací, ale stejně si někde v podchodě koupíme tričko za pár korun, aniž bychom přemýšleli, odkud k nám doputovalo.

Kvůli všem těmto věcem, si myslím, že jsou gesta vlivných lidí jako je Joaquin Phoenix neuvěřitelně důležitá. Dávám za příklad právě jeho nejen proto, že jde o poměrně aktuální téma, ale také proto, že o změnách, které by chtěl vidět u ostatních, jenom nemluví, ale sám jde příkladem. A to ať už se účastní protestů za práva zvířat, účinkuje ve filmech, které se touto tématikou zabývají, nebo se za pomoci svého smokingu snaží upozornit na nemalý podíl na ničení přírody, který nepopiratelně náleží módnímu průmyslu. 

Předestírám ale a myslím, že je také velmi důležité (zejména pro některé), že žít ekologicky a zajímat se o svět kolem nás, neznamená vzdát se svého komfortu, v první řadě to obnáší spíše notnou dávku přemýšlení. Protože burgery můžeme jíst bez masného průmyslu, originální a módní outfity můžeme nosit a být u toho humánní a šetrní k přírodě.

Nechci nikomu radit, jak na to, myslím, že o tom už bylo napsáno mnoho článků, chci jen vyzdvihnout, že budeme-li přemýšlet, po nás potopa nebude.