Rok 2000 vs. 2020 aneb co vše se změnilo?

Autor Victoria
Zveřejněno 10. 1. 2020

Před pár dny nám začalo nové desetiletí. Leckdo to nijak nevnímá, neprožívá nový rok a prostě jede dál ve svých kolejích. Jiní lidé to berou jako nový začátek, jako ideální dobu na to, změnit něco ve svých životech od pevnější vůle po radikálnější změny. Já osobně příchod nového roku nijak neprožívám. Následují dny jsou stejné jako byly v tom loňském roce a je jen na nás, jak si je nastavíme. Změny a nové začátky mohou nastat každý den, nejen na začátku nového roku.

 Ale co mě „děsí“ je to, že je to už 20 let, co jsme vstoupili do nového tisíciletí. Vždyť si pamatuju ty oslavy jako kdyby to včera! Ale ne, není to včera, je to už zatracených dvacet let! Stárnu. Je to strašidelný říkat „Jo jo, to si pamatuju jak jsme to s mamkou a babi slavily, jak u toho kňučel náš pudl, kterej nesnášel hluk a kterej už je dávno v psím nebi…“ V té době mi bylo sedm a myslím, že kdyby mi někdo v tu dobu řekl, že pamatuje, co dělal před dvaceti lety, budu ho mít za žijící mrtvolu. No a teď to už pamatuju i já.

Pamatuju si, že všichni nadšeně očekávali příchod nového tisíciletí, bylo to něco výjimečného, u čeho jsme mohli být a zažít tento přelom. Noviny byly plné toho, že přijde konec světa, že to předpovědělo spoustu „věštců“ a věřím, že se toho nemálo lidí opravdu obávalo. 

Ale konec světa se nekonal, my se přehoupli do nového tisíciletí a život běžel dál. 

A co vše se za tu dobu změnilo? Určitě spousta věcí. Od technologií přes politiku po kontroverzní věci.

Koho by v roce 2000 napadlo, že v podstatě nebude moci společensky existovat bez sociálních sítí? V té době, jsem byla ráda, když jsem si sem tam mohla půjčit mámy vínový Alcatel s anténkou a hrát na něm hada. Teď máme mobily jako třetí ruku a nadšeně sdílíme se světem každý náš krok, jídlo, pocit, vztek i štěstí a vlastně někdo tam sdílí úplně vše a ještě ho to živí. Nebylo to ale lepší, bez toho? Neměli k sobě lidé paradoxně blíž? Takhle se sice všichni navzájem na sítích očumují, ale možná se předtím více vídali a šlo jim o skutečné prožitky a ne jenom o ty, které budou vypadat dobře na instáči.

Po roce 2000 také přišly různé strašidelné „módní“ trendy. Frčely melíry, kdo poslouchal Shakiru, chtěl mít na sobě třásně, semiš a odhalený pupík. Komu byla sympatická Paris Hilton, musel mít teplákovku, v pastelové barvě, s mikinou nad pupík, velké brýle, třpytivý řetízek s přívěškem lebky a nejlépe ještě čivavu v ruce. Kdo neměl vyhraněný styl, nic nezkazil džínovinou. Z té bylo snad úplně všechno, pamatuju si, že jsem měla džínovou kabelku, kterou jsem nadšeně nosila ke svým bokovým džínům a cítila jsem se skutečně top! Ten kdo měl navíc v džínové kabelce ještě discman, ten byl hodně cool, sice zabral většinu tašky, ale mohli jsme cestovat a poslouchat u toho naše oblíbená CD. No a když pak po pár letech přišla MP3, tak to bylo ale teprve něco! V hudebních hitparádách vítězil Robbie Williams a jeho píseň Angels, Bon Jovi se songem It’s my life a v patách jim byla Britney s –  Oops!…I Did It Again.

A co se toho roku ještě stalo? Byla založena univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Bill Gates rezignoval z postu generálního ředitele společnosti Microsoft, vypukla krize v České televizi, byl založen obchodní řetězec Albert, dvojčata ještě stály…

Stalo se toho určitě spoustu. Ale jaký je za těch dvacet let posun? 

Politický bych raději ani nekomentovala, v té době nám ještě vládl náš milovaný Václav Havel. Naše životy ovládly sociální sítě a média, lidé se ženou za ideálem dokonalého života, takového, jaký vídají na Instagramu, který je víc jakýmsi filtrem než realitou. Často zapomínají na to, jaké to bylo, se s rodinou nebo přáteli jít projít a povídat si, aniž by u toho jedním okem koukali do telefonu, kolik má jejich status o tom že jsou na procházce lajků. Je to trochu zvrácený, ale lidi to prostě baví a takhle to je. Ale všeho s mírou.

Máme se dobře, máme téměř vše na dosah a když za něčím jdeme, není velký problém toho dosáhnout. Tak je potřeba si těchto možností, které nám naše doba nabízí si více vážit a ne je brát jako samozřejmost, protože právě před těmi dvaceti lety to k dispozici třeba nebylo. Každá doba má svoje a s odstupem let se vždy budeme divit, kam se to stále vše posouvá. 

Dvacet let uteklo jako voda, přijde mi to jako včera a za dalších dvacet let, to už mi bude …no, hodně… tak radši žijme přítomností a pořádně naplno!

Vedlejší účinky alkoholové abstinence

Vedlejší účinky alkoholové abstinence

Odmítnutím alkoholu odmítáte něco velmi lidského, další končetinu, kterou jsme si společně vypěstovali, abychom se vyrovnali s realitou a sami se sebou. Obejít se bez něj není bezbolestné. Před více než rokem se se mnou někdo podělil o tento poučný, věcný, ale...

Byla někdy láska?

Byla někdy láska?

Myslím, že jsem se poprvé zamilovala v 18 letech. Ačkoliv si tím nejsem jistá, jelikož vlastně dodnes nevím, zda-li jsem byla někdy skutečeně zamilovaná. A když se rozhodnu natolik někomu otevřít a svěřit se s těmito pochybnostmi, většina mi odpoví, že to je známka...

Bude v budoucnu móda už jen unisex?

Bude v budoucnu móda už jen unisex?

Jsem zastáncem názoru, že každé oblečení a každý parfém může být unisex, jakmile přestaneme řešit škatulky. Jsem o tom přesvědčena natolik, že si kladu otázku, zda brzy nenastane doba, kdy bude vše unisex a zda ta doba není náhodou za rohem. Soustředím se na to příliš...