Síťovka z Čech do světa

3. 10. 2018
Petra Jelének

Na naše toulky Sicílií jsme si zabalili síťovku, protože pláž, ovoce a síťová taška jakoby byly neodmyslitelnou součástí letošního léta. Alespoň toho instagramového.

Už jako malá jsem pozorovala pradědu jak jezdil každé ráno na kole s bílou síťovkou pro čerstvý pečivo. Nevím vlastně, zda-li to dělal denně, ale mám přesně před očima ten obraz. Sedí na kole, síťovka přetéká čerstvým voňavým pečivem a praděda jak mě a mamce mává.  O pár let později jsme měli my doma dvě síťovky. Červenou a zelenou. Jedna byla mámina a druhá táty. Mne moc nevzrušovali, jelikož to nebyla žádná kabelka, kterou jsem v tý době hrozně chtěla ať už to byla jakákoliv. 

Síťovka ale byla neodmyslitelným společníkem na nákupech už několika našich generací a je to něco, na co můžeme být my Češi hrdí. Je totiž naše. Konkrétně ze Žďáru nad Sázavou, kde se můžete podívat i na její pomník.

Naše síťovka se odstala už loni do amerického Vogue jako Ta taška a od té doby zaplavila instagram. Céline dokonce udělalo svojí vlastní verzi síťovky.

Je to taška, která neomrzí, především v době, kdy se snažíme ulehčit trochu našemu životnímu prostředí. A co je nejdůležitější, nikdy snad není plná.

Na co dalšího můžeme být jako Češi hrdí?

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

V jemném světle ranního slunce nás touha učí něco o nás samotných. O našich rituálech. O tom, jak tenká je hranice mezi zbožněním a zničením.¨ Jsou rána, kdy se probudíte s podivným hladem. Ne tím, který vyřeší snídaně. Je to hlad, který sídlí někde hlouběji, v místě,...

Proč slavíme nový rok?

Sedíme v lednu u stolu zavalených zbytky cukroví, s hlavou ještě těžkou od silvestrovského šampaňského, a s podivnou vážností vyhlašujeme: Letos to bude jinak. Letos přestanu jíst sladkosti. Letos začnu cvičit. Letos budu lepší verzí sebe sama. Říkáme to uprostřed...

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Jsou chvíle, kdy se život tiše rozpadá.Bez nějakého výrazného výbuchu, bez dramatu. Jen se jednoho dne probudíte a všechno kolem vypadá stejně, ale cosi se změnilo. Káva chutná stejně, tramvaj jede opět ve stejný čas, lidé kolem říkají stejné věty, a přesto to působí,...