Bude poledne a my se proplétáme úzkými uličky největšího Sicilského města. „Městečko Palermo usíná, usíná.“ Zbožňovala jsem tu hru jako dítě, přesně taková psychologická a manipulativní dětská hra byla to, co mi šlo nejvíc. Příjezd do Palerma pro nás byl trošku šok. Unaveni po cestě, těšili jsme se jak si dáme dobrou večeři – protože pro to jsme na Sicílii jeli – ochutnáme místní víno a půjdeme spát a nabírat síly. Pro Italy nezačíná v deset hodin večer noční klid nýbrž teprve zábava. Takže jako daň za ubytování v centru se nám pod okny zpívali a radovali Palermští. „Městečko Palermo nespí a nespí a nespí.“ Ráno jsme místo snídaně vyrazili na místní vyhlášené trhy. Tržiště jsou v Palermu 3 – Ballaro, Vuiccara a Mercato del Capo. To poslední ukojilo naše smysly, hlad a ujistilo nás, že jsme správně, jsme na Sicílii a pohltíme ji všemi smysly.
Ačkoliv jsme chvátali z Palerma pryč. Během našeho cestování po Sicílii nás to stáhlo zpět. Asi abychom z toho města neměli jen tak chaotický, rušný a špinavý dojem. Po 3 dnech nás cesty zavedly opět zpět. Tentokrát jsme byli v hipstersé části Palerma a na doporučení místních jsme se vydali do bistra, které bývalo knihkupectvím, proto je tam stále nápis Libreria. Vaří tam ale výborně. Ačkoliv jsme museli zhruba 15 minut čekat venku než se vevnitř uvolní místo, stálo to za to.
Rozhodli jsme se procestovat jižní pobřeží Sicílie – Palermo, Trapani, Mazara Del Vallo, Licatu, Syracusy a Catanii. Ovšem mysleli jsme si, že to zvládneme hromadnou dopravou, abychom pořádně nasáli pravou Sicílii. Tomuto našemu rozhodnutí se pán z Mazara, který nás vezl na autobusovou zastávku zasmál a řekl o nís, že máme dobrodružného ducha.
Problém je, že na Sicílii nejezdí vlak ani autobus úplně do všech míst, proto jsme Licatu museli pozdeji z naší cesty vyloučit. Zároveň nikde nenajdete autobusové jízní řády na internetu tak jednoduše, musíte hledat. Musíte vědět jaká společnost kam jezdí, stejně tak najít její vlastní zastávku. A že autobus přijede o 35 minut později než má? No a?
Syrakusy jsou město Archimédovo. A Dionýsovo. A vlastně spousty historických postav. Jeho vznik se datuje hezkých pár stovek let před naším letopočtem. Dnes je to krásné malebné město se spoustou turistů. Dělí se na dvě části, pevninu a ostrov, které spojují dva mosty. Zde jsme našli poklad. Pána Borderi, který ve svém stánku dělá ty nejlepěí bagety, které jste kdy viděli a jedli. Dělá to srdcem a samotný proces přípravy bagety je překvapením. Nemusíte si lámat hlavu s čím si bagetu vyberete, on vám nějakou namíchá. Při čekání dostanete ochutnat, co budete mítv bagetě i další pokrmy, ukáží vám i jak připravují jiné pochoutky a jeho syn vám k tomu občas něco zanotuje. Borderi nelze nemilovat. Navíc bageta, kterou jsme jeden jedli dva dny je jen za 6 euro.
