Já tohle nemám zapotřebí. Sedím za stolem a houpu se na židli jako člověk, co má velký problém. A ano, možná mám problém. Nemám to zapotřebí určitě ne. Dívám se na ten papírový kelímek, co předemnou stojí na stole a dívám se na něj tak, že jestli má aspoň špetku svědomí…
Začalo to tak, že jsem potkala známého, kterého vídám jen jednou za sezónu. Srdíčkujem si občas fotky na instagramu, což je jediný způsob, jak naší známost udržujeme. Jinak se potkáme vždy jen na nějaké módní akci. Je to ten typ extroverta, který ani nevíte jak a prostě se s váma baví. Já jako introvert se ho občas chytím jako mládě svý mámy. Což je dnešní případ. Potkali jsme se a pak jsme potkali ještě nějakou slečnu a šli jsme na kafe. Pak jsme se podívali na nějakou instalaci, která byla menší než se očekávalo, takže 15 minut na to kafe další. Lehká procházka a pak Coffee room. Čas na další kafe. Všechno během dvou hodin. A teď sedím doma a nevím, co dřív. Je toho tolik. Tolik. Tolik. Mslím, že jsem zvládla vyluxovat celý byt i s kočkou během 2 minut.
Pryč jsou ty časy, když jsem ráno vstala, kofeinovou tabletu zapila hrníčkem černé kávy a pak šla za kamarádkou, která mi nesla kafe smíchané s vodkou (nebylo to dobrý, jestli se ptáte). Tenkrát to se mnou nic neudělalo. Tři kafe po ránu, pořád v pohodě. A ani jsem nebyla úplně probraná.
Pak jsem nějak přestala. Bylo to v době mých studií na filosofické fakultě. Přestala jsem vysedávat v barech, přestala jsem kouřit a přestala jsem pít kafe. Ne, že bych všeljakou filosofií došla k tomu, že chci být lepší člověk, prostě to přešlo samo. Nebyla chuť a když byla, nedělalo mi to dobře. Tělo si řekne.
A teď se po cigaretě dusím, po dvou decích vína jsem opilá a představa několika kafí přes den pro mne znamená nával adrenalinu.
Chápete, že jsou dny kdy nemám kafe vůbec? Poslední dobou mne tedy častěji a častěj lákají kavárny a vůně kávy je pořád něco, co mé labužnické buňky nabudí. Tím spíš by mě zajímalo, kolik kafe vypijete vy za jeden den? Mám pocit, že chodím z extrému do extrému. Nevím, co je normální.
Přítel občas rád přirovnává různé lehké legální drogy k marihuaně a tohle přirovnání se mi líbí. Představte si, že by byla legální tráva a káva ne. Obojí nás stimuluje, obojí je přírodní, po obojím se nám může točit hlava a jedno nás může zabít (mluvím o kávě, předávkování kofeinem, infarkt). Jak by vypadal svět ve kterém by si hipstři fotili trávu u novin a kde by jsme se přeháněli v tom, kolik jsme toho vyhulili než kolik kafe jsme vypili? A jak by vypadal takový pracovní den, kdy by vám šéf nabídl, že si jde ubalit brko, jestli nechcete taky.
Hm… mám v sobě moc kávy a moc myšlenek.
