Nikdy mi úplně nešlo věci nechat jít tak lehce.
Pro představu, Vánoční stromeček jsem ochotná mít doma do února, dokud se pořádně nesrovnám s myšlenkou, že Vánoce jsou pryč. Ještě pořád občas nešťastně povzdechnu nad tím, že už mám dva roky po střední a někdy brečím, když opouštím na víkend kocoura. Když se blíží konec nějakého seriálu odmítám pustit si jeho poslední díl a ještě v září jsem ochotná předstírat, že je léto.
Když končí Fashion Week, všichni slaví a navštěvují večírky – tedy koktejly – na počest toho, že to přežili. Ale pak nastává hrozné mrtvo. Módní svět utichne a připravuje se na zimní spánek. Mám pocit, že se to přižene vždycky hrozně brzo a pak to ještě rychleji končí. Ačkoliv letos se fashion week skutečně přiřítil dříve.
Tato událost přinese do Prahy spoustu života a radosti, kterou s koncem léta všichni potřebujeme. Ale ta práznota následně přichází s uvědoměním, že to kouzlo už je pryč. Kdo dá na instagram něco spojeného s fashion weekem po neděli, sám se odepíše. Už je to prostě tabu. Takže si opláchnete obličej a jdete pokračovat ve svém normálním životě.
Sedím v cafe-cafe, které rádo tyto akce provází, upíjím sklenku vína a dělám si svůj vlastní soukromý konec. Pozoruji ženy a muže kráčet kolem mne na ulici a představuji si je jako modely a modelky na mole.
Kam vůbec všechny modelky a modelové zmizí, když se opony fashion weeku zatáhnou?