Kráčím pomalu od filosofické fakulty směrem k uměleckoprůmyslovému muzeu stejně, jako jsem chodila nesčetněkrát před pěti lety. Chodívala jsem sem pro chuť suchého, rudého vína a skrýt se ve všudypřítomným melancholickým kouři. Byl to malý podnik s prachem minulosti na dřevěných stolech plný zapadlých vlastenců. A bylo to moc fajn. Dnes ta kavárna už není. Udělali tu naleštěnou muzejní a tuctovou kavárnu, po kterých nevzdechne ani ten nejposlednější hipstr, jelikož takových kaváren už v praze máme víc než umíme vstřebat. A dnes tudy jdu, jelikož poprvé bude představena obálka a celé zářijové číslo, historicky první, československé Vogue.
A já se na to celé málem vykašlala, protože se mi zrovna udělal můj historicky druhý opar a neměla jsem s kým jít. Od rána jsem z toho měla špatnou náladu. Občas jsem si poplakala nad hrnkem mátového čaje a vzpomínala jsem na chuť toho suchého, rudého vína a ríkala si, jak moc mi chybí. Naštěstí od takových emočně módních krizí mají ženy muže. Muže, co je obejmou a řeknou, že teda s nima půjdou. Bez mužů, a říkám to jako špatná feministka, bychom se my ženy utrápily kvůli našim módním, hormonálním a emočním krizím.
A tak se se mnou pro můj první československý Vogue vydal i můj československý muž. A krize byla zažehnána. Jestli ale něco muži nesnesou je sluníčko, banda lidí oblečených do něčeho, čemu oni nerozumí a módními událostmi tak často nedodržovaný časový harmonogram. Byla tedy druhá, tentokrát mužská krize. A od toho zase mají muži nás ženy. Protože bez žen by se muži trápili kvůli jejich věčně horkým hlavám a důmyslným nástrahám džungle tam venku. A tak jsem svého muže objala a nechala jít si sednout k řece.
První československý Vogue.
VOUGE CS
Všimla jsem si spoustu komentářů typu, že půjde jen o další módní časopis. Nebo že to bude komerční zhovadilost. Že to bude jen Elle pod honosnějším názvem. A nebo že to bude zase jen další pokus malého českého človíčka vyrovnat se velkým západním bratrům.
Nemyslím si.
Koncept naší Vogue se mi líbí a jsem na to hrdá. Andrea Běhounková, Eva Herzigová a tým dalších úžasných a schopých lidí dokázali využít potenciál toho slovaného jména pro to udělat něco, co bude odrážet naší, českou kulturu, povede se to ruku v ruce s uměním, plné našich módních návrhářů a ještě bude zavánět tolik opakujícím se slovem svoboda.
Cítila jsem se jakoby mi předložily plány mého ideálního světa, když jsem pročítala voňavé stránky Vogue.
Procházela jsem se výstavou k prvnímu vydaní a popíjela šampaňské Mumm, které chutnalo jako fashion week, ale cítia jsem se lépe než na fashionweeku, cítila jsem se doma.
