Čemu nás mohou naučit stará umělecká díla.
Šla jsem po roce do Louveru na národní. Nebyla jsem tam od doby, co zakázali kouření. Ztratilo to tam pro mě kouzlo. Bez toho dýmu to není ono, však pro ten dým tam byl ten kuřácký salonek stvořen. Sedla jsem si tam na chviličku a odolala pokušení objednat si víno a zapálit si, ze zvyku. Jinak bych si byla zapálila a podívala se na pár předemnou a s úsměvem vyfoukla dým. Klasická filmová scéna, kterou by protnul flashback z toho, kdy jsem na jejím místě seděla já a na jeho místě nějaké moje rande. A bylo by to to samé. Seděla bych, kvývala hlavou a snažila se dohlédnout tam dozadu, kde bych věděla, že je okno a zjistit kolik je asi tak hodin A on by jen mluvil, mluvil, mluvil a mluvil. A ty muži by se tam ještě mohli střídat a pak by začala hrát muzika. Možná jednou ten film skutečně natočím. Alespoň hudební klip.
A naprosto to samý prožívala kamarádka, když její tinder rande mluvili a mluvili a jakmile se do toho ještě začali šťourat v nose, psala mi, ať ji vysvobodím.
Udělala jsem si hlubší průzkum toho s čím se to potýkáme a zjistila jsem, že to má mnohem hlubší kořeny. Pojďte se podívat na tato umělecká díla.
Manet, užasný Manet, pokud si potrpíte na impresionismus. A přesně věděl.
 |
| Francois Boucher |
 |
| Jean Luis Forain |
|
| Frank Dicksee |
Někdy si chlapi myslí, že spolkli veškerou moudrost a prostě mají potřebu se s námi o tom podělit. A jediné co můžeme je čekat. A nebo jít domů.
 |
| James Tissot |
Můžeme dělat, že máme na práci najednou něco důležitějšího.
 |
| Jean Béraud |
Ale té poslední variantě ponechám další článek.
