Tak jsme přežili Valentýn, teď se blíží první máj. Ale ono je to beztak každým fuk. Tomu, co začíná, se říká lovecká sezóna.
Nevím proč jsem tenhle článek nesepsala už dřív. Věřte mi, že jsem ho chystala. Už od roku 2011. Ale ačkoliv titulek, který později (na konci, klasicky) vysvětlím, zůstával po celých těch 6ti letech vždycky stejný, obsah se měnil. Pokaždý jsem chtěla napsat nějaký moudro. Až teď vím, že moudra nejsou zrovna moje parketa. Jsem spíš na životní situace, než teoretické úvahy.
Jaro 2011
Možná to byla specialita pouze Prahy těžko říct. Swag byl swag, tenisky teprve začínaly být životním stylem rozmarných teenagerů, neexistoval Tinder, mě bylo 14 a chodilo se lovit do obchoďáků.
Partičky náctiletých kluků posedávaly na lavičkách a snažily se sbalit nějaký holky.
První moment, kdy jsem si uvědomila to spojení o gepardech a antilopách bylo, kdy na mě na Flóře nezabrala už čtvrtá balící hláška inspirovaná Barneym Stinsonem. Chtěla jsem tenkrát napsat článek, ale nějak jsem pak začala spolupracovat s Krásnou a už se nehodilo psát o klucích.
Jaro 2014
Kamarádka smutnila, že je skvělá aplikace pro geje, co se jmenuje Ginder, ale že heterosexuálové to maj pořád těžký. A já rozhořčeně začala psát článek, který zde od té doby mám v konceptech.
Chtěla bych se radovat, že již opadlo období, kdy nedokončuji věci, ale nechci nic zakřiknout.
„Je to zvláštní, jak se říká, že na všechny dolehlo jaro. A nebo ne. Možná je to celé s jarem jen jeden velký blud. To nic nemění na tom, že vyrazit si jako holka teď někam sama je“
Dokončuj věci 17ti letá PJ!
Vzpomínám si. bylo to krušný období. Jakoby byl v tý době každej druhej sexuálně frustrovanej a zároveň už nikdo nevěděl, jak „ulovit a nenudit“. Někdo za mnou přišel s kamerou a mikrofonem Barrandov a dělal se mnou rozhovor v 1 hodinu ráno na téma „šla bys na rande s někým z ulice?“ Pobavilo mě to a ten člověk dostal moje číslo. („Oh PJ ty tak rozdáváš na potkání svoje telefonní čísla ty couro?!„) Když později psal, napsala jsem mu, že se mi s nim nikam nechce. Komický na tom příběhu je, že zrovna teď v prosinci mi ten člověk napsal. Že mě má uloženou jako „Petra Praha“ a neví kdo jsem. Po uvažování, kdo vlastně jsem. Jsem se rozhodla mu odpovědět, že nevím. Snažili jsme se na to spolu přijít, přičemž jsme si vzpomněli, on mě opět pozval na kafe a já opět odmítla.
Tahle frustrovaná lovecká sezóna vyvrcholila v létě. Metallica měla konzert v Praze a já se na něj neohroženě vydala sama. Povedlo se mi omdlít u vstupu ve frontě. Což by mohlo být perfektní scéna z filmu „A od té doby spolu provozovali sex dokud je to neomrzelo“, ale bohužel, když jsem vyrazila na svojí oblíbenou kapelu a prožívala orgasmy jenom z jejich kytarovýho sóla, to poslední, co jsem chtěla je koukat se na nějaký ksichty lidí, co si myslej, že jsou větší fanoušci. (I když možná byli, protože já teď těm kapelám docela zahejbám.) Každopádně jsem potom byla tak vyděšená, co za chlapy kráčí na týhle planetě, takže jsem hned napsala klukovi, kterýho jsem potkala týden předtím v baru, že to pozvání na víno přijímám a že můžu hned zítra. Z čehož je tady taky pěknej článek -> (Ne)vztahy
Jaro 2015
Už na podzim 2014 byl Tinder a 2015 byl v jeho znamení. A přišel otřes. Budeme se teď seznamovat už jen na internetu? A tak se nám lovecká sezóna utišila. Najednou lovištěm nebyla ulice, parky, nákupní centra, konzerty. Všechno se to začalo odehrávat někde v tichosti doma. Jako zkoušky kapely, generálka až rande.
Jaro 2016
Je to zvláštní a zajímalo by mě, zda-li to je nějak celoplošně nebo pouze v Praze. Po Tinderu a známostí na jednu noc přišlo hromadný párování se.
A mě by zajímalo, co se to vlastně stalo? Kde jsou antilopy a kde jsou gepardi?
