Proč po mě nikdo nikdy nechtěl nudes

8. 4. 2017
Petra Jelének

V  životě ženy nastává hned několik momentů, kdy se stane skutečně ženou. Je to několik prahů ženství, které musí překročit.  Když si koupí svoje první malé černé, když se poprvý kouká sama na Deník Bridget Jonesový a opije se u toho, když si uvědomí, že je žena, když si koupí boty, které vyřeší všechny její problémy.

Také jsem teď překročila jeden práh ženství, kterej jsem se už bála že nepřekročím.

Konečně po mě někdo chtěl nudes.

Když odhlédneme od toho, že s tím člověkem jsme spolu už rok a že je i dost možný, že jsem si někdy opilá stěžovala, že po mě ještě nikdo nikdy nechtěl nudes, (nemůžu si pamatovat všechno) tak se to prostě stalo. Konečně. Už jsem se začínala bát.

Mám pocit, že jsem si prožila jakési společenské kóma.
Někdy mezi tím, kdy v Bravíčku psali, jak „rozhodně nikdy nikomu neposílejte své nahé fotky, protože budou použity proti vám“ a tím, kdy jsou ty fotky už většinou na férovku vystavený na instagramu, takže je mužské pokolení zaskočeno, když je tam u jiné dívky nenajde a tak o ně napíše, aby mohli mít všichni klid na duši.

Kamarádka si mi jeden čas stěžovala, že snad nikdy nepotká normálního chlapa, kterej po ní nebude chtít nudes.
Kamarád mi ukazoval jaký fotky mu posílala jedna holka.
A i můj gej kamarád si stěžoval, že našel fakt skvělýho kluka, kterej ale po něm chce fotky a on neví…
A já tam pokaždý seděla a přemejšlela, co je se mnou špatně.

Kamarádka říkala, že to je dobře, že je vidět že narážim na normální chlapy.
Kamarád řikal, že to je protože nikomu ani nedám příležitost dostat se k takovému tématu.
A kamarád gej byl jako „Ou.“ načež se opravil na „Ale tak asi je vidět, že by u tebe ani nemělo smysl si o to říkat.“
Což není úplně pravda.
Mělo by to smysl.
Možná.

Každopádně nudes jsou už několik let velká věc.
Myslím si, že to jde ruku v ruce s tindrem. Když si tam někdo vybírá zboží – doprava, doleva- chce vědět předem do čeho jde. Vždyť on ti taky předem pošle dick pic. Předejde se tím mnoha postelovým „ou“. Vlastně je to fakt dobrá věc.

A já teď taky můžu bejt v klidu.

Čekám gratulace. Mimochodem.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Máj, lásky čas

Máj, lásky čas

Květen je měsíc, s nímž si asociujeme téma lásky. Od dob Karla Hynka Máchy se toho však mnoho změnilo. Jeho Máj byl pro mě na střední škole velkou srdeční záležitostí. Vždycky jsem v sobě měla asi až příliš velký smysl pro tragično. Zřejmě tedy nikoho nepřekvapí, že...

Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá

Kdy člověk pozná, že zrazuje své hodnoty a kdy jen dospívá

Jsou věci, které o sobě víte. A jsou věci, které o sobě teprve snášíte vědět. Mezi nimi je propast. Ne hluboká, ale mlžná. Taková, přes kterou nevidíte na druhý břeh, dokud na něm nestojíte. A pak se otočíte a nevíte, kdy jste přešli. Nevíte ani zda tam byl most nebo...

Mýtus o nezávazné lásce

Mýtus o nezávazné lásce

aneb proč “situationship” není nic jiného než neupřímný hlad po něčem víc Někde mezi prvním rande bez očekávání a týdenními zmatky typu “tak co teda jsme?“ se zrodil nový kulturní fenomén: nezávazné vztahy. Říká se jim „casual“, „chill“, nebo dokonce „svobodné“. Ale...