Začínám nenávidět svůj kašmírový svetřík.
Byla to láska na první pohled. Zamilovali jsme se do sebe a já následující měsíc byla bez jídla. Jenže jsem na něj v poslední době spoléhala až příliš a začalo se to na něm podepisovat. Nejspíš jsem měla příliš velká očekávání. Myslela jsem, že se jedná o investici. Říkali to. Říkali, budeš mít kašmírový svetr a budeš-li ho správně prát, nikdy tě nezklame. Jenže teď mi zbejvá jen hnusnej svetr a vztek. Vztek, kterej ve mě evokuje ten oxmoron, kterýmu říkají udržitelná móda.
Tento rok jsem bohužel nestihla víkendový Sustainable day ovšem ještě si velice dobře vzpomínám na ten loňský. Resp. ještě stále mi leží v žaludku. Mezi přehlídkami mi zbyl čas, abych zašla na workshop. Dvě hodiny polemizování nad tím, jak jsem vlastně špatnej člověk, že se špatně obíkám a že bych měla být zhnusena z věcí, co mám doma ve skříni. (Chtěla jsem si pak po návratu rebelsky na skříň napsat „NIČEHO NELITUJU“ ale pak jsem na to nějak zapomněla.)
Je to o šatníku, co má jen 30 kusů. Dřív by takový šatník nebyl žádná věda, žádná móda, pouze nutnost. Dnešní hipsteři se svým minimalismem by se měli kousnout do zadku a zjistit, že v něčem nebyli dřív než všichni ostatní. Dříve šlo o to vlastnit pouze několik kvalitních kousků v šatníku.
Dneska jsme jinde. Máme levnou pracovní sílu, šicí stroje a polyester. Můžeš mít cokoliv ačkoliv to nevydrží déle než měsíc. Což jde ruku v ruce s tempem módy, která se také neustále „kazí“.
Což je údajně špatně.
Ne, logicky to je špatně o tom žádná.
Udržitelný šatník je o věcech, které skutečně chceš. O věcech, do které investuješ sice veliký peníze, máš toho méně, ale na delší dobu. Šetrné k sobě, šetrné k životnímu prostředí.
Myšlenka fantastická, vážně jsem z toho byla nadšená.
Udělali jsme si moodboard abychom zjistili náš styl, napsali 3 kusy oblečení, bez kterých bychom nemohli žít, a měli jsme si podle toho upravit šatník, který by obsahoval pouze 30 kusů (počítá se i spodní prádlo) a jehož sožky by byly pouze z kvalitních materiálů. V dnešní době si dokonce můžete zaplatit Kamile Vochodské, která vám s udržitelným šatníkem pomůže.
Následující měsíc jsem byla skutečně zapálená touto myšlenkou. Ačkoliv jsem si pořád nebyla jistá, zda-li žena může přežít o 30ti kusech ve skříni alespoň měsíc. Zajímalo by mne, jak dlouhé meze to má. Pokud to lze celý život. Tak jako tak tyto pochybovačné myšlenky jsem zaháněla.
Dávala jsem si pozor při výběru a zjistila jsem, že si můžu rovnou kupovat menší velikosti, protože s jejich cenou do nich brzy zhubnu. Nebudu ani říkat kolik času jsem strávila při praní právě kašmírovýho svetru.
Ale nebesa asi nebyla nakloněna.
Cena nerovná se kvalita.
Kvalita se těžce poznává.
Mám pocit, že dnešní doba by se dala nazvat Apple dobou.
Ne kvůli tomu, že Apple je tak populární, ale spíše, že pro výrobce je jako takové druhé století páry.
Návrháři a butiky se mohou pyšnit kvalitními materiály, skvělý provedením a vším, ale ta móda prostě nemá vydržet. Prostě ne. Ne.
Krásnej příklad je s botama od Louboutina. Víte, že ta červená podrážka je určená mimo svůj ikonický vzhled také na to, aby se brzy ošoupala?
Proto se obávám, že neni jen problém v tom, že něco jako udržitelná móda je nesmysl, protože ty dvě slova k sobě nejdou. I kdybychom se skutečně drželi pouze tedy pojmu udržitelný šatník, je tu druhý háček a to, zda-li existuje něco jako skutečná kvalita.
